Letos v červnu v Turecku proběhly parlamentní volby, ze kterých jako vítěz vzešla dosavadní vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Nepodařilo se jí však získat parlamentní většinu. Ani po několika měsících se AKP nepodařilo vytvořit koalici s žádnou ze tří stran, které ve volbách rovněž uspěly. Zemi tak 1. listopadu čekají předčasné volby.

Proč jsou turecké parlamentní volby pro Evropskou unii důležité? Protože zásadně ovlivní směřování země ležící na hranici mezi Evropou a Asií, která se již několik desetiletí snaží o přičlenění k EU a zároveň v posledních několika letech zažívá ideologický posun vládních elit směrem od euroatlantického smýšlení.

Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana se nepodařilo vytvořit koalici s žádnou ze tří stran, které ve volbách rovněž uspěly.

(zdroj: commons.wikimedia.org)

Turecko je navíc jedním z klíčových partnerů Unie při řešení aktuální migrační krize i boje s radikálním islamismem reprezentovaným v současné době zejména takzvaným Islámským státem. Důležitost Turecka při řešení těchto otázek je o to vyšší, že se jedná o členskou zemi Severoatlantické aliance a dlouhodobě jednu z nejvstřícnějších muslimských zemí při jednáních se Západem.

Cesta k předčasným volbám

Letošní červnové volby v Turecku sice pro AKP skončily ziskem 258 mandátů, ani to však nestačilo na získání většiny v parlamentu s 550 křesly. Volební výsledek lze navíc považovat za Pyrrhovo vítězství, jelikož si dosavadní vládní strana pohoršila z přechozích 312 mandátů, které jí zaručovaly bezproblémovou jednobarevnou vládu.

Ještě před volbami přitom strana aspirovala na získání nejen parlamentní, ale i ústavní většiny. Pro změnu ústavy je v Turecku potřeba 367 parlamentních křesel, pro vyvolání referenda o nové ústavě pak 330. Změna ústavy měla AKP umožnit posunout zemi směrem k prezidentskému systému a posílit tak moc současného prezidenta a bývalého premiéra Erdogana.

Neočekávaný zvrat ve volbách přinesl především nebývalý úspěch kurdské Lidově demokratické strany (HDP). I když získala jen 13 procent hlasů a díky tomu 80 parlamentních křesel, přesto poprvé překonala 10% hranici pro vstup do parlamentu. Vzhledem k Erdoganově dlouhodobé protikurdské rétorice byla koalice AKP a HDP již předem vyloučena.

Výsledky voleb mají potenciál v dlouhodobém hledisku změnit zahraniční politiku EU.

(zdroj: commons.wikimedia.org)

Do parlamentu se v červnu dostali také Sociální demokraté (CHP) s 24 procenty hlasů a ultrapravicová Strana národní akce (MHP) s 17 procenty hlasů. Avšak ani jedna se nebyla schopná dohodnout s nejsilnější stranou na sestavení vlády. Možnost široké koalice s vyloučením AKP byla značně nereálná už před volbami, zejména pro programovou nejednotu menších stran, dalším důvodem byl i dřívější diametrálně odlišný přístup HDP a zbylých dvou stran ke kurdské otázce. Po řadě neúspěšných vyjednávání tak Erdogan v srpnu připustil vypsání předčasných voleb. Ty jsou naplánované na 1. listopad.

Letecká předvolební kampaň

Srpen pro Turecko nebyl významný pouze oficiálním potvrzením předčasných voleb, ale především připojením se k vojenským operacím proti IS. Avšak kromě pozic islamistů turecké letouny zahájily i útoky proti pozicím Kurdské strany práce (PKK), jež je napojena na parlamentní kurdskou stranu HDP.

Nutno podotknout, že PKK je většinou západních zemí považována za teroristickou organizaci, se kterou vedly turecké ozbrojené složky mnoho let krvavé boje. Přesto v posledních letech znesvářené strany vyjednaly příměří. Jak HDP, tak PKK mají navíc vazby na kurdské organizace v Sýrii a Iráku, které společně se západní koalicí úspěšně bojují proti IS.

Bombardováním cílů PKK současná turecká vláda nesleduje potlačování radikálního islamismu, ale spíše se snaží vyostřit již tak dost silné proti-kurdské nálady v Turecku. Dle lídra kurdské parlamentní strany je nesnášenlivost vůči jeho etniku v zemi již tak vysoká, že situace může snadno přerůst v občanskou válku.

Na druhou stranu nejsilnější parlamentní strana podle předvolebních průzkumů ze situace těží a získává další hlasy především konzervativních voličů, v jejichž očích úspěšně bojuje s teroristy.

Turecko na cestě z Evropy

V nadcházejících předčasných volbách AKP s největší pravděpodobností upevní svou pozici v tureckém parlamentu. Otázkou pouze zůstává, jak vysoký počet křesel se jí podaří získat.

Pro EU by přitom posílení Erdoganovy strany v parlamentních volbách znamenalo značné zkomplikování řešení migrační krize i boje s radikálním islamismem. Řada evropských státníků, reprezentovaných například Angelou Merkelovou, je vůči Erdoganově politice dlouhodobě skeptická.

Současný prezident stále častěji vystupuje proti západním liberálním hodnotám a stupňuje snahy o autoritativní vládu. Cizí mu není ani perzekuce nepohodlných médií či politickýchprotivníků. Stále ostřeji navíc vystupuje proti etnickým a náboženským menšinám v zemi, zejména proti občanům nevyznávajících islám.

Trnem v oku jsou mu mnohdy i aktivistky za práva žen. Především kvůli zmíněným neliberálním praktikám jsou Erdogan a jeho AKP stále častěji kritizováni západními politiky. Země se pod vládou stávajícího prezidenta postupně odklání od pro-unijní cesty, kterou nastoupila před zahájením přístupových rozhovorů s EU v roce 2005.

Výsledky blížících se parlamentních voleb tak ukáží, jakým směrem se země v nadcházejících letech vydá. Výsledky mají také potenciál v dlouhodobém hledisku změnit zahraniční politiku EU více, než většina parlamentních voleb v členských státech Unie.

David Kořínek působí jako Spolupracovník Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.