Analýza Jana Stehlíka rozebírá ideologickou výbavu a reálné postavení krajně pravicových uskupení na ukrajinské politické scéně. Odmítá jak nesprávná tvrzení, která vzbuzují falešnou představu Ukrajiny ovládané fašisty, tak pokusy o zbytečné ospravedlňování skupin hlásící se k antisemitismu a rasismu.
Nejčastěji zmiňované krajně pravicové organizace na Ukrajině jsou Svoboda a Pravý sektor, a to kvůli jejich relativně široké popularitě ve srovnání s jinými krajně pravicovými skupinami. Zatímco Svoboda na Ukrajině funguje již delší dobu jako parlamentní strana, Pravý sektor se seskupil jako koalice několika krajně pravicových proudů v roce 2013. Na rozdíl od Svobody je dnes Pravý sektor ozbrojenou organizací s vlastním dobrovolnickým praporem, který spolupracuje s Ukrajinskou armádou ve válce proti separatistům. Zatímco západní zdroje tyto skupiny většinou popisují jako nacionalistické, ruská média jako RT je označují za fašistické nebo neonacistické. Tato obvinění jsou odůvodněna tím, že obě organizace jsou antisemitistické a rasistické, používají stejnou symboliku jako nacistické Německo a hlásí se k odkazu ideologa Stepana Bandery. Všechna tři tvrzení jsou ale vyvratitelná.
Svoboda i Pravý sektor rasismus i antisemitismus oficiálně odmítají. Zejména historie Svobody je však provázena rasistickými a antisemitickými výroky. Podle experta na ukrajinskou pravici Antona Shekhovtsova Svobodu a Pravý sektor, stejně jako ostatní ukrajinské pravicové skupiny, nespojuje ideologie etnické nebo náboženské nadřazenosti, jako je tomu u mnoha krajně pravicových skupin v západních zemích, ale nevraživost vůči Kremlu. Sami Židé žijící na Ukrajině se necítí být od pádu Janukovyčova režimu ve větším ohrožení, a naopak tolerují ukrajinskou pravici jako nutný nástroj pro zastavení ideologie ruského imperialismu, která antisemitismus naopak obsahuje. Pravý sektor dokonce zorganizoval pochod na podporu Izraele a jeho boji proti terorismu. Ve stejném duchu také ze svých řad vyloučil skupinu Bílé kladivo za podezření z rasismu. Vedení organizací Svoboda a Pravý sektor podporuje nacionalismus, aniž by se hlásilo k rasismu nebo antisemitismu. Proto nelze tyto skupiny považovat za programově fašistické nebo nacistické.
Pravý sektor je ruskými médii označován za neonacistické hnutí. Ideologický základ Pravého sektoru ovšem netvoří rasismus či antisemitismus, nýbrž nacionalismus kombinovaný nevraživostí vůči Kremlu. Na snímku příznivci Pravého sektoru z přístavního města Oděsa. Foto zdroj: Wikipedia
Téma nacistické symboliky je komplikovanější. Emblém dobrovolnického praporu Azov, který vznikl za přispění Pravého sektoru a jehož členové se hlásí ke krajní pravici, kombinuje zrcadlově obrácený Wolfsangel (vlčí runu) spolu se znakem tzv. černého slunce, tedy symboliku, kterou používali též nacisté. To ovšem nemusí nutně znamenat příklon k odkazu Adolfa Hitlera. Hitlerovo Německo totiž používalo jako svou symboliku starověké evropské znaky, které jinak neměly s nacismem nic společného. Symbol černého slunce, Wolfsangel i hákový kříž se používaly jak na Ukrajině, tak jinde ve světě k různým účelům, a jejich rozšíření pouze pokleslo v posledním půl století díky asociaci s nacismem. Právě hákový kříž, dnes nezaměnitelný symbol nacismu ve většině zemí, má na Ukrajině dlouhou tradici a často se například nachází na ukrajinských krojích.
Přesto jsou tyto symboly velmi kontroverzní a prapor Azov je za jejich použití kritizován. Podle Andreje Bileckého, velitele praporu, je obrácený Wolfsangel odvozen od kozácké tradice země. Do jaké míry je rasismus a antisemitismus tolerován i podporován vedením praporu je těžké objektivně zhodnotit. Někteří členové praporu se ale otevřeně hlásí k rasismu. Lze předpokládat, že stinná stránka tohoto praporu je přehlížena, protože Azov hraje důležitou roli ve válce na východě země a zaznamenal několik vítězství proti separatistům. Přesto je zapotřebí Azov monitorovat a upozornit na možné prvky rasismu.
Svoboda a Pravý sektor podobné symboly nepoužívají. Svoboda obrácený Wolfsangel používala předtím, než došlo ke změně vedení strany v roce 2004. Od té doby tato strana používá symbol tří vztyčených prstů pravé ruky, což je varianta Ukrajinského trojzubce. Ukrajinský trojzubec je oficiální státní znak Ukrajiny. Pravý sektor se znakem Ukrajinského trojzubce vyznačuje od svého vzniku.
V emblému dobrovolnického praporu Azov, ozbrojené skupiny napojené na Pravý sektor, je vyobrazeno černé slunce a zrcadlově obrácený Wolfsangel, v obou případech jde o symboly dříve užívané nacisty. Strany Pravý sektor a Svoboda dnes takové symboly nepoužívají. Foto zdroj: Wikipedia
Co se týká Stepana Bandery, tento ukrajinský nacionalista stále vzbuzuje kontroverzní reakce kvůli tomu, že organizace, kterou vedl, se podílela na vraždách národních menšin na Ukrajině a Bandera se neúspěšně snažil vyjednat pakt s Adolfem Hitlerem a tak dosáhnout ukrajinské nezávislosti. To, že se s jeho ideologií ztotožňuje ukrajinská krajní pravice, tedy může působit dojmem, že podporuje neonacismus a vyhraňuje se proti národním menšinám. Vztah mezi Banderou a Adolfem Hitlerem byl ale spíše oportunistický, protože obě strany bojovaly proti Sovětskému svazu. Když Německo převzalo nad Ukrajinou kontrolu, Bandera se naopak stal ideologickým nepřítelem Hitlerovy říše. Jak píšou čeští ukrajinisté v jejich nedávném dopise prezidentu Zemanovi, “Bandera nemohl být masovým vrahem, ani kdyby chtěl, válečná léta totiž strávil v německém koncentračním táboře”.
Oportunistický vztah mezi Banderou a nacisty byl obnoven v roce 1944, když Hitler zoufale hledal spojence proti Sovětské armádě. Bandera byl propuštěn a vybaven zdroji k odporu proti Sovětskému vlivu na Ukrajině. Bandera tedy s nacisty spolupracoval proti společnému nepříteli. Tvrzení, že Bandera sám byl nacista, však pokulhává.
Svoboda a Pravý sektor přes svou nacionalistickou ideologii nejsou fašistické organizace. I nacionalismus je třeba objektivně analyzovat a popřípadě poukázat na sklony jeho příznivců k násilí. Nařčení z podpory fašismu a nacismu ale tomuto procesu nijak nepomáhají. Vliv krajně pravicových stran v ukrajinské politice je navíc ruskými médii značně přeceňován. V loňských volbách do ukrajinského parlamentu ani jedna krajně pravicová skupina nepřekročila práh 5 % hlasů ve stranických volbách, který je nutný k zisku mandátů pro politické strany. Někteří členové Svobody a Pravého sektoru se dostali do parlamentu skrze vítězství v jednomandátových obvodech, přesto ale dohromady drží pouze 7 křesel ze 450. V samotné vládě tyto strany nemají zastoupení žádné.
Tento text je zkrácenou verzí článku, který vyšel na webu NEOVLIVNI.CZ. Kompletní analýzu si ve formátu pdf stáhněte ZDE.
Jan Stehlík je spolupracovníkem analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.
