Evropská unie se 10. srpna začala zabývat možností kompenzovat ztráty zemědělců postižených ruským zákazem dovozu evropských potravin na své území. Brusel tak chce kompenzovat ztrátu evropských zemědělců a omezit nesouhlas uvnitř osmadvacítky vůči unijním sankcím proti Moskvě. Je kompenzační mechanismus EU schopný napomoci k větší solidaritě členských zemí ve společné zahraniční politice?
Evropské zemědělce zákaz dovozu potravin může citelně zasáhnout. Jen v minulém roce se do Ruska celkově vyvezlo 10% unijní zemědělské produkce v hodnotě 11,8 miliard eur, přičemž současný ruský seznam zakázaných položek pokrývá z této částky 5,3 miliard eur. Nejvíce postižené členské státy volají po určitém druhu odškodnění, které by zmírnilo negativní dopady zákazu vývozu na ruský trh. Finský premiér Alexander Stubb byl jedním z prvních, který otevřeně vyzval Unii k ekonomické solidaritě s členskými státy nejvíce zasaženými sankcemi.
EU nyní jedná o možnostech opatření na stabilizaci trhu, aby přebytek zemědělské produkce nezpůsobil prudký pokles cen nejhůře postižených komodit. Unie má k dispozici rezervní fond na řešení krizí na zemědělských trzích v hodnotě 420 milionů eur, který lze použít na podporu zemědělců například formou nákupu přebytečné produkce. Podle komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova Daciana Cioloşe se v současné době stále vyhodnocuje dopad embarga na unijní zemědělce a vyjednává se o možnostech využití tohoto fondu, nicméně poznamenal, že:„ producenti z celé EU mohou být klidní, […] důvěra v trh skrze evropskou solidaritu je prvořadým úkolem.“
Komise deklarovala, že je připravena v případě potřeby navrhnout celounijní opatření, přičemž Unie zatím podpořila zemědělce opatřeními v celkové hodnotě 180 milionů eur. Zdroj: https://euobserver.com
Je otázkou, zda evropští zemědělci dokážou nalézt alternativní trhy, které by alespoň částečně vykompenzovaly ztrátu exportu do Ruska, proto Komise rozhodla vyčlenit z této částky 30 milionů eur na propagaci evropských zemědělských produktů s cílem otevřít jim nové trhy. Zbytek z této sumy je určen na provádění mimořádných opatření pro produkty podléhající rychlé zkáze, které mají být podle Cioloşe „přiměřené a nákladově efektivní.“ Tato opatření však nejsou konečná. Na mimořádném zasedání Rady pro zemědělství a rybolov 5. září se členské státy dohodly, že je potřeba dále navýšit částku určenou na pomoc evropským zemědělcům, podle ministra zemědělství Mariana Jurečky tato pomoc může dosáhnout až jedné miliardy eur. Další zasedání ministrů zemědělství EU je naplánováno na 29. září.
Současná snaha Komise kompenzovat ztráty evropských zemědělců představuje cestu, jak čelit možným negativním dopadům společné zahraniční politiky Unie i v budoucnu. Zemědělství nemusí být jediným sektorem, kde EU může jednat o případných kompenzacích. Kompenzační mechanismus může být příkladem principu solidarity uvnitř osmadvacítky, jehož cílem je vynaložit prostředky na zmírnění ztrát nejvíce zasažených odvětví hospodářství členských států a podpořit tak jednotný unijní postoj, v tomto případě proti ruské agresi.
Již v současné době se hovoří o ruském embargu na dovoz automobilů či o zákazu evropských leteckých společností využívat ruský vzdušný prostor. Zdroj: https://s2.reutersmedia.net
V praxi evropská solidarita zatím naráží na své limity, neboť lze jen obtížně motivovat členské státy, aby upřednostnily zájem Unie před národním a podpořily evropské sankce vůči Rusku. Jedná se o klíčový problém, neboť sankce slouží společné zahraniční politice Unie, ale náklady na jejich realizaci jsou zatím hrazeny jednotlivými členskými státy. Je otázkou, zda by kompenzační mechanismus EU mohl tuto situaci změnit. Není jasné, jaké nástroje by mohla EU využít při rozšíření ruských sankcí, tedy nakolik může být evropský kompenzační mechanismus efektivní, popřípadě jaká by byla kritéria přístupu k využití navrhovaného fondu a jak taková kompenzace bude v praxi vypadat. Zejména ze Slovenska a Maďarska se ozývá nesouhlas s evropskými sankcemi. Podle maďarského premiéra Viktora Orbána „jsme sami sebe střelili do nohy“, neboť protiruské sankce jsou v rozporu se zájmy Maďarska a poškozují jej více než Rusko. Orbán očekává, že EU má odškodnit postižené producenty potravin, zároveň ale hledá partnery, s nimiž by dokázal změnit sankční politiku EU. Vůči sankcím se ohradil také slovenský předseda vlády Robert Fico či český prezident Miloš Zeman. Potenciální náklady sankcí na vlastní ekonomiku mají prioritu nad snahou společné zahraniční politiky EU vyslat Rusku signál o nutnosti respektovat mezinárodní normy. Naopak smysl sankcí si uvědomuje slovenský prezident Andrej Kiska: „Sankce pro nás mohou znamenat i jistou ekonomickou ztrátu […], ale musíme být připraveni tuto ztrátu přijmout. Obchodní zájmy nesmějí být nadřazeny základním hodnotám svobody a demokracie.“
Kompenzace jsou i podle Cioloşe pouze poslední možností, jak pomoci ohroženým subjektům, prioritou je hledání nových odbytišť. Rizikem kompenzací je pokřivení tržní ekonomiky podporovaného hospodářského odvětví. Lze tedy vznést obavy, na kolik jsou tyto kompenzace udržitelné v případě, kdy EU zasahuje do tržního systému za účelem ochránit subjekty při jejich podnikání s rizikovým partnerem, jak se děje nyní v případě Ruska. Kompenzační mechanismus EU lze především chápat jako nástroj k posílení solidarity uvnitř osmadvacítky. Tím se má zvýšit i ochota členských států nést možná rizika vyplývající ze společné zahraniční politiky Unie.
František Mudroňka působí v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty
Adéla Hájková působí jako v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty
