V pondělí 21. října 2013 vydalo osm respektovaných podnikatelů prohlášení, kde mimo jiné vyslovují požadavek řízení ministerstev jako firem a nepřímo podporují hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. Někteří z nich, třeba mediálně známí šéfové Kofoly či Student Agency, toto hnutí sami za sebe podpořili finančně i slovně již dříve. Osobně se jim při nabídce politické reprezentace, která by jejich zájmy přirozeně měla zastupovat, nedivím. Přesto s nimi hodlám polemizovat.
Co sluší lídrovi firmy i státní instituce
Pokud zůstaneme u vedení státu či jeho ministerstev jako firmy, obraťme se ke konzervativnímu vynálezci managementu jako vědy a umění Peteru Druckerovi. Ten si ve svém celoživotním díle bral navýsost praktické příklady jak z firem, tak z fungování státních i politických struktur. Po vůdcích organizací všech typů požadoval především integritu a hodnoty. Za úkol managementu považoval dělat lidi produktivními, zatímco rozvíjejí svoje schopnosti, charakter a intelektuální kapacitu. Novější trendy hovoří o tom, že člověk, ať již z firmy či státní instituce, by měl najít v práci smysl, autonomii a příležitost dosahovat v ní mistrovství. Ani z nové generace uznávaných teoretiků či praktiků managementu nelze najít nikoho, kdo by za naprosto základní nepovažoval integritu lídrů.
Při nástupu byznysmana jako je kupříkladu lídr ANO 2011 na ministerstvo by je určitě zajímalo, jakou mírou integrity se odlišuje od svých předchůdců. Jaké hodnoty bude lídr typu pana Babiše vyzařovat směrem ke státním zaměstnancům, aby je přirozeně motivoval? Pragmatickou cílevědomost od raného mládí, tak, jak jí zdokumentoval deník Respekt? Jak budou pod ním pracující státní úředníci dodržovat vysoké požadavky občanů na svůj charakter a jakým směrem ho budou rozvíjet?
Nezodpovězené otázky aneb co vše ho ve skutečnosti motivuje?
Nemohl by člověk, chápající hodnotu integrity, počkat až na výsledek soudního řízení o charakteru své spolupráce s StB v Bratislavě a pak teprve jít do politiky? Případně takové řízení iniciovat o mnoho let dříve? Musí si po vzoru Berlusconiho či Stronacha kupovat důležitá média a jít překotně do voleb s nevyzrálým a nezakořeněným politickým subjektem? Nemohl by dát více času kandidátům svého hnutí, aby se alespoň trochu navzájem poznali? Akvizice nové firmy může probíhat rychle a díky tomu lze někdy předhonit konkurenci, ovšem vstup do veřejných institucí by měl mít zcela jinou, a odpovědnější dimenzi.
Žádná z výše uvedených aktivit lídra ANO 2011, ani na něm finančně závislí lidé ho nevedou k respektování demokratických brzd a rovnováh. To by se mohl věrohodněji naučit například u nějaké ideově blízké, nepříliš zkorumpované strany s přirozeně společensky a historicky vyrůstajícími demokratickými kořeny. S ohledem na tři roky mimo parlament, odchod vychytralejší části politiků strany do TOP 09 a hlavně na blízkost programu by se mu reálně mohla nabízet kupříkladu KDU-ČSL.
Zatím celá jeho iniciativa působí podezřele. Jako nutnost pojištění dalších potřebných bankovních úvěrů, kterých za svými firmami táhne opravdu hodně, z pozice politického angažmá. Konflikt zájmů by nejvíce hrozil na pozici ministra financí, o níž Andrej Babiš usiluje.
Řízení českých ministerstev jako firem: příklady z nedávné minulosti
Babišova firemní rétorika, stejně jako vyjádření jeho podporovatelů z řad nadaných podnikatelů, nejsou ničím novým. Podobně mluvil o ministerstvu vnitra a policii již Ivan Langer, nechvalně proslulý jako „Íčko“. Člověk se zaslouženě těžce pošramoceným společenským kreditem, který ovšem měl reálnou vizi její reformy. V několika ohledech tato reforma, díky tehdejšímu policejnímu prezidentovi Oldřichovi Martinů policii posunula. Máme tak přívětivější policii, logičtější strukturu či nové policejní stanice. Reformě ovšem předcházela koncepční práce, která byla podrobně představena před volbami a měla odborné zázemí i oponenturu. K dobře vedené firmě totiž vize i koncepční práce patří.
Když by bylo volební uskupení ANO 2011 zodpovědné a chtělo oproti současným stranám nabídnout onu dobrou firemní zkušenost, mohlo představit propracovanou vizi i koncepci alespoň pro jedno ministerstvo, které chce řídit. To se však v žádné oblasti nestalo. Instituce, pro které koncepci či vizi nemá, by řídit nemělo a mělo by dopředu dát vědět, že o jejich vedení ani nebude usilovat. Jinak totiž neplní od počátku příslib, že ho bude řídit jako dobrou firmu. Směřuje tak od samého začátku k improvizování a rychlé ztrátě důvěry.
I když si odmyslíme skoro až komické eskapády firemního řízení ministerstev ze strany manažerů ABL na dopravě, školství či vnitru v časech Víta Bárty, nabízí špatný příklad i dlouholetý zástupce části podnikatelů Jaromír Drábek z TOP 09. Ten dosadil do vedení ministerstva práce a sociálních věcí lidi následně trestně stíhané za svou činnost na tomto ministerstvu. Jejich hlavní předností v jeho očích bylo to, že byli z byznysu. Ve svém jednání pohrdali svými podřízenými, například jen proto, že neprošli firmami. Včetně spolehlivých IT pracovníků ministerstva, kteří odvážně dopředu upozorňovali na to, co přinesou pro vyplácení dávek nedomyšlená technická opatření.
Závěr
K přebírání ministerstva i firmy vedle tvrdých řídících, finančních a projektových dovedností patří integrita a umění komunikace. Nesmí také chybět určitá míra respektu a důstojnosti projevovaná vůči svým zaměstnancům. A to zvlášť tehdy, když by někdo měl natolik reformní zápal, že by se rozhodl na svěřených ministerstvech zeštíhlovat a zdokonalovat řídící procesy. To bych určitě uvítal. Avšak takové změny vždy bolí dvojnásobně a vedou k odporu podřízených hned od počátku. Musím říct, že zatím ani při deklarované podpoře úřednického zákona hnutím ANO 2011, si realizaci kýžených změn bez jasné vize směřování a reforem konkrétních ministerstev představit nedovedu. Odhlédneme-li od konspiračních teorií očekávajících ještě horší věci, hrozí v případě jejich vládního angažmá přinejmenším těžká improvizace.
Jiří Kopal
Místopředseda správní rady think-tanku Evropské hodnoty
