Český veřejný život se učí žít stranickými instituty, které tu konečně pomalu začínají fungovat.
Článek byl vydán na internetovém portálu Echo24.
Doposud se ve veřejném prostoru vyskytovaly zejména nestranické instituce, které se věnují evropské, zahraniční či bezpečnostní politice. Nevládní think-tanky Evropské hodnoty, Asociace pro mezinárodní otázky, Europeum, Prague Security Studies Institute, GLOPOLIS, státem financovaný Ústav mezinárodních vztahů, a další.
Konečně se na české scéně začaly vynořovat aktivity stranických institutů, které partaje potřebují jako sůl. Obvyklé pro ně je, že se zaměřují na práci se svými poslanci či juniorkou, na evropské úrovni spolupracují s nadacemi a partnery své politické rodiny. Snaží se být centrem znalostí pro svou stranu a jí blízké subjekty. Často jsou dominantně financovány stranou či jí blízkou politickou nadací, což je logické, jelikož jejich hlavním úkolem bývá jí vnitřně kultivovat a vzdělávat. Bývají od stran právní formou odděleny, i proto aby v něm mohli působit analytici, kteří nechtějí dělat přímo pro stranický sekretariát.
Sociální demokraté mají svou Masarykovu demokratickou akademii, která se věnuje vzdělávání mladých či sérii stranických veřejných debat. Působí v ní veřejně známí politologové Lukáš Jelínek a Patrik Eichler. Lidovci se na platformě své Evropské akademie pro demokracii rozhodli jít cestou pravidelných stranických konferencí, které pořádají na různá témata zejména pro své členy a příznivce. V TOP 09 se probudila stranická platforma TOPAZ, která doposud fungovala pro občasná školení pro kampaně a debaty pořádané stranickými europoslanci. Nejrozvinutější je CEVRO, které funguje jako velká stabilní instituce zahrnující vysokou školu, nevládku pořádající vzdělávací programy a centrum schopné pojmout bývalé ministry či expremiéra. Existence CEVRO na rozdíl od ostatních stranických platforem nestojí na finančním penězovodu od partaje (ODS), byť je s ní názorově i personálně silně sblíženo.
Tímto přehledem směřuji k debatě o roli Jana Macháčka, kvůli kterému dochází k principiálním střetům.
Shrňme si fakta. Minulé září hnutí ANO spustilo Institut pro politiku a společnost. Ten se solidně rozjel, aktuálně nabízí nejlepší veřejný diskuzní program ze stranických organizací a dokonce je schopen najmout experty na téma jako je Ukrajina. Přirozeně je finančně spojen se stranou, dále spolupracuje s liberálními nadacemi (ANO je členem ALDE), pořádá kulaté stoly pro poslance hnutí ANO a experty. Do čela si postavili výraznou postavu debat o evropské politice – dosavadního novináře Jana Macháčka, ve správní radě sedí politici hnutí ANO. Logicky tedy jde o stranický institut, přestože to šéf jeho správní rady popírá.
Spor v (předsedou hnutí vlastněných) Lidových novinách jen ukázal, že sám šéf Institutu připomínkuje vládní dokumenty pro předsedu hnutí, se kterým je svou činností pevně svázán. To je principiálně naprosto v pořádku, k tomu stranický institut a jeho analytické kapacity přesně mají sloužit. Problémem zůstává, pokud by taková osoba chtěla být nezávislým komentátorem, což se navzájem vylučuje. Aby nedocházelo ke klamání čtenáře, bylo by logickým krokem uvádění přesného titulku pod Macháčkovy komentáře „působí v Institutu pro společnost a politiku, think-tanku (blízkém) hnutí ANO“. Česká debata zejména o evropské politice zoufale potřebuje politicky vyhraněné diskutující, tudíž je v pořádku, když za ideový proud hnutí ANO bude veřejně diskutovat osoba váhy Jana Macháčka. Jen na sobě logicky bude mít stranický dres.
Soukromá média nemusí být veřejnoprávně vyvážená, proto nemusí dávat všem stejný prostor. Je ale přirozené, že pokud je představitel jednoho stranického proudu pravidelným týdenním komentátorem, bude se (i z jiných důvodů) Lidovkám říkat stranické noviny hnutí ANO. Obdobně jako Právo dává privilegovaný prostor svým komentátorům – europoslanci ČSSD či politologovi stranického think-tanku ČSSD.
Kromě přesného uvádění původu autorů a vztahu ke straně mám ještě jedno doporučení, které směřuje k otevřenosti politické debaty. I stranické instituty by měly své financování vykazovat transparentně, například přes transparentní účty. Partaje a jejich blízké okolí nejsou totiž soukromé firmy, ale instituce veřejného zájmu. Proto je potřeba vědět, jak jsou jednotlivé stranické aktivity financovány. V think-tanku Evropské hodnoty s transparentním účtem fungujeme a není s tím jediný problém.
Jakub Janda působí jako zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty.
