Jakub Janda a Petr Kolář zdůrazňují, že ČR patří na Západ. Zároveň podrobuji kritice politické elity naší země za to, že nepřipomínají společnosti, na jakých hodnotách stojí.
- Je dobré si připomenout, proč jsme Západ a proč jsou projíždějící američtí vojáci našimi nejbližšími spojenci.
- V době, kdy je tápající česká veřejnost surově masírována a znejišťována ruskou propagandou, bychom potřebovali naše lídry, aby dali jasně najevo, kde stojíme.
Ruská válka vůči Ukrajině se smutným kontem přes 5000 mrtvých má hluboké dopady na českou společnost. Světová média jako Newsweek už o Praze píší jako o baště ruských agentů, což potvrzuje i naše kontrarozvědka. Nejaktuálnější výroční zpráva BIS z roku 2013 hovoří o „extrémně vysokém“ počtu agentů na ruské ambasádě.
Dnes, dva roky od tohoto hodnocení, můžeme vzhledem k otevřené ofenzivě Kremlu očekávat od našich zpravodajců ještě expresivnější výrazivo. Někteří jednotlivci otevřeně tleskající ruské agresi včetně „alternativních“ online serverů dnes vzbuzují otazníky, jak v roce 2015 vypadá pátá kolona.
V české společnosti stále rezonuje nejistota, zdali byla naše Havlovou generací vybojovaná příslušnost k Západu dobrou volbou. Probuzení bolševici i někteří zmatení postmodernisté uvažují, jestli by nebylo lepší tvářit se jako neutrální most mezi Západem a Východem, což si ovšem Putinův Východ překládá jako rohožku. Je tedy dobré si připomenout, proč jsme Západ a proč jsou projíždějící američtí vojáci našimi nejbližšími spojenci.
Dosažení na členství v NATO je jedním z největších úspěchů, které se nám za 25 let povedly. Díky tomu totiž máme svobodu vybrat si budoucnost našeho národa, aniž by nám kvůli tomu náš silnější soused ukradl kus území, či svými zbraněmi a instruktory rozhořel na našem území válku jako trest za snahu utéci z jeho imperiální sféry vlivu. To přesně dělá Putinův režim na Ukrajině, kterou vnímá jako svého vazala bez možnosti Ukrajinců vybrat si svou vlastní cestu. Díky NATO, které kvůli naší lenosti platit za naše vlastní bezpečí ze tří čtvrtin financují američtí daňoví poplatníci, dnes směřují do pobaltských států jednotky Aliance, aby místní ujistily, že při nich stojí proti další případné ruské agresi. I proto je potřeba vládu pochválit za novou Bezpečností strategii ČR která říká, že budeme „posilovat svou schopnost přijímat na svém území ozbrojené síly spojenců“.
V časech krize a nejistoty společnost potřebuje své lídry, aby jí připomněli, na kterých hodnotách stojí. Bohužel to dnes vidíme velmi zřídka. Většina vlády si sice uvědomuje naší příslušnost k euroatlantické hodnotové rodině, ale málokterý člen kabinetu či parlamentu se odhodlá k větší aktivitě, než je pár tweetů či odpovědí na dotazy novinářů. V době, kdy je tápající česká veřejnost surově masírována a znejišťována ruskou propagandou, bychom potřebovali naše lídry, aby dali jasně najevo, kde stojíme. Třeba tím, že si do Poslanecké sněmovny pozvou prezidenta, který plánuje v Moskvě po boku Putina, severokorejského tyrana Kima přihlížet přehlídce tanků, které zatím likvidují východní části Ukrajiny.
Nedávno schválená Bezpečnostní strategie ČR precizně popisuje o probíhající erozi evropské bezpečnostní architektury, přesto významná část naší politické reprezentace zahraniční a evropskou politiku prakticky ignoruje a její analytické kapacity se blíží nule. Pokud chceme jako menší stát dlouhodobě přežít, naše elity musí mezinárodní politice opravdu rozumět, nikoliv jen vyplašeně reagovat na libovolné události. Naše země potřebuje desítky stranických analytiků a členů stranických grémií, kteří budou mezinárodní záležitosti s masarykovskou mravenčí pečlivostí denně sledovat a promýšlet českou reakci. Ty tu dnes nemáme.
Tento text vyšel 24. března 2015 v názorové sekci webu iHNed.cz.
Jakub Janda je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty.
Petr Kolář je bývalý diplomat a předseda dozorčí rady Iniciativy pro evropské hodnoty.
