Britská strana UKIP (United Kingdom Independence Party) v minulých letech zaznamenala obrovský nárůst popularity. Protože hlavními tématy této strany jsou imigrace a členství v Evropské unii, tenhle úspěch může být spojován se změnou britských názorů k těmto problémům. Ve světle květnových voleb je vhodné se podívat na její politiku ve vybraných oblastech blíže, protože je reálně možné, že bude v blízké budoucnosti významně ovlivňovat směřování Velké Británie.
Článek byl 30.4.2015 vydán na portálu Pravý břeh.
Charizmatický předseda UKIP Nigel Farage, který má ve své straně mimořádně silné postavení, opakovaně prohlásil, že evropské státy, Británii nevyjímaje, si ve své společnosti pěstují “pátou kolonu”, tedy lidi, kteří vlastní evropské pasy, a přitom nenávidí vlastní zemi a západní kulturu. Touto pátou kolonou označuje přistěhovalce, velmi často muslimy, kteří žijí v ghettech izolovaných od vnější společnosti a kteří odmítají respektovat britské zákony a tradice.
Je zajímavé, že i přesto, že vztah Nigela Farage k Islámu lze označit za konzistentní, jeho způsob vyjadřování a důrazy se velmi liší podle toho, k jakému publiku mluví. 12. ledna ve svém vystoupení v Evropském parlamentu se snaží o objektivitu a nezapomene konstatovat, že v případě této páté kolony se jedná pouze o malou část muslimské populace, přičemž většina muslimů jsou slušní lidé respektující hodnoty naší civilizace.
V rozhovoru pro americkou televizi Fox News již tak objektivní není a zaměřuje se na popis sexuálních skandálů, zahrnujících nezletilé dívky, spojených s muslimskou komunitou. Také zdůrazňuje, že v muslimských ghettech není uplatňováno britské právo a muslimové se beztrestně dopouštějí výroků, za které by obyčejní lidé byli potrestáni.
Ve vystoupeních předsedy Farage i přesto lze najít určitý vzorec. Opakovaně od něj můžeme slyšet vyjádření ve smyslu, že Evropa byla dlouho příliš mírná, čímž dosavadní elity selhaly, a do budoucna bude potřeba najít více odvahy a být ve svém přístupu tvrdší. Co konkrétně se pod odvahou skrývá, není na první pohled zřejmé. Nigel Farage toto vyjádření nicméně někdy, například při vystoupení v Evropském parlamentu, spojí s obranou hodnot “židovsko-křesťanské” civilizace.
Podobnou kritiku od něj můžeme slyšet ohledně školského systému v Británii. Kritizuje jej za to, že jeho děti se ve škole, snad myšleno v nadsázce, učí “všechna možná náboženství světa, jen ne to naše“ (myšleno křesťanství, pozn. aut.).
Při již zmiňovaném rozhovoru pro televizi Fox News jde Nigel Farage ještě o krůček dál.
V souvislosti s existencí muslimských ghett, které mají být ovládány právem šaría, zmíní podle něj početné případy ženských obřízek, za něž v Británii není nikdo trestně stíhán.
Dále tvrdí, že britské úřady někdy dovolily imigraci žen z Pákistánu a okolních zemí za účelem vytvoření polygamních manželství, které jsou v rozporu s britským právem. Všechny tyto jevy Farage ukazuje jako důsledek “morálního zbabělství” britských politiků a složek veřejné správy.
Je nicméně třeba uznat, že Farage se ve většině svých vystoupení snaží zdůraznit, že Islám jako takový za problém nepovažuje. Dokazuje to i tím, že jeden z jeho poslanců EP je sám muslim. Současnou situaci Farage nazývá spíše “občanskou válkou” uvnitř Islámu, která byla způsobena nechutnou politikou multikulturalismu, která dovolila lidem nepřizpůsobit se místní kultuře a vytvořit již výše zmíněná ghetta.
Strana UKIP se ale nevyjadřuje pouze ústy svého předsedy. Naopak, velmi snadno lze najít různé výroky jednotlivých členů či kandidátů této strany, kteří svou radikálností často svého předsedu předčí.
Zajímavý je výrok kandidáta UKIP Johna Kearneyho, který v květnu minulého roku podle deníku Guardian reagoval na označení islamofobie jako nepřirozeného strachu z Islámu výrokem, že “kdokoliv, kdo se nebojí Islámu, je blázen”. Podobně se vyjadřuje jiný kandidát strany, Heino Vockrodt, který označil islám za “totalitární ideologii”, která stojí proti “všemu modernímu za čím Británie stojí”.
Těmito svými výroky, které z původně soukromého emailu londýnské radě díky deníku Guardian unikly na veřejnost, dále zesílily pochybnosti o skutečném charakteru strany a jedna z jejich dosavadních podporovatelek, Sanya-Jeet Thandi, řekla, že směr, jímž se strana ubírá, je „děsivý“. Podobně se vyjádřili i další představitelé strany.
Nigel Farage vyvinul velké úsilí, aby jeho strana nebyla označována jako rasistická, případně nenávistná. Sám minulý květen upozorňoval, že jeho kandidáti někdy pronášejí výroky, které jsou “hloupé nebo urážlivé”. Je však evidentní, že přinejmenším část této strany takové názory vyznává, byť je obtížné odhadnout, o jak velkou část se jedná, a navíc UKIP se ke konkrétním výrokům svých kandidátů často odmítá vyjadřovat. Ani jeden z výše zmíněných kandidátů nebyl podle dostupných informací odvolán.
Je však možné, že s blížícími se volbami se přístup UKIP k těmto excesům svých členů začne měnit. Strana se omluvila za výroky evropského poslance UKIP Davida Coburna, který přirovnal politika skotské národní strany Humzu Yuousafa k islámskému teroristovi Abu Hamzovi. Není vyloučeno, že kvůli politickému tlaku bude tento poslanec stranou vyzván k rezignaci.
Velmi zajímavou perspektivu do této věci přináší studie pravicového extremismu, která zkoumala postoje členů, bývalých členů a podporovatelů UKIP a Britské národní strany (British National Party). V části zaměřené na vztah respondentů k Islámu studie uvádí, že s dotazovaným výrokem „Islám nepředstavuje vážné nebezpečí západní civilizaci“ 63,1% příznivců UKIP „silně nesouhlasilo“ a dalších 21,9% „nesouhlasilo“, dotazováno bylo 1390 osob.
Na další otázku, zda by dotazovaným vadilo, kdyby muslimové chtěli v jejich komunitě postavit mešitu, odpovědělo 63,8% příznivců UKIP, že by jim to „hodně vadilo“ a dalším 19,7% by to vadilo „trochu“. Z těchto výsledků, i přesto, že se jedná o studii na relativně malém vzorku voličů, lze vyvodit, že převážná většina příznivců této strany má spíš negativní vztah k Islámu jako takovému, i k možnosti, že by měli žít v komunitě s muslimskou populací otevřeně praktikující svoji víru. Z tohoto pohledu lze samozřejmě lépe chápat smířlivý přístup k islamofobním výrokům, které se z vnitra strany ozývají. Jsou totiž zjevně často v souladu s názory voličů a vedení strany si toho je vědomo.
Je tedy UKIP antiislamistická strana? Na jedné straně slyšíme z úst jejího předsedy a dalších členů otevřeně islamofobní výroky či spojování muslimské populace s nárůstem sexuální kriminality nebo s ghetty, ve kterých se údajně bojí zasahovat britská policie. Na druhou stranu však sám Farage nespojuje tyto problémy s Islámem jako takovým, ale spíš jimi ukazuje důsledky špatné politiky multikulturalismu a imigrační politiky dosavadních vlád.
Je zřejmé, že předseda strany se snaží svou rétoriku mírnit, aby neztratil liberálnější příznivce, zároveň však většinou netrestá členy své strany, kteří se projevují otevřeně islamofobně. Sám se dopouští výroků, které muslimy spojují s nárůstem sexuální kriminality, čímž může přilákat radikálnější příznivce, kteří, jak naznačuje výše zmíněnástudie, tvoří větší část jeho voličů.
Lze zde tedy pozorovat poměrně silně populistický přístup k pozorovanému tématu. UKIP trpí velkou nekonzistencí ve svém vystupování navenek, a proto je těžké odhadnout, který proud ve straně skutečně převažuje a jak by se zachovala v případě skutečného převzetí moci.
Každopádně právě kvůli této neprůhlednosti a neurčitosti v názorech je potřeba tuto stranu, jež v minulých volbách do EP získala 27% hlasů a 24 mandátů a jejíž preference se podle posledních předvolebních průzkumů pohybují okolo 15%, s blížícími se květnovými volbami pečlivě sledovat.
Jan Brojáč působí jako Spolupracovník Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.
