Search
Close this search box.

Jakou Evropu chce Miloš Zeman?

Cílem následujícího analytického podkladu je shrnout vizi Evropské unie a budoucnost evropské integrace, jak jí dlouhodobě prezentuje prezident ČR Miloš Zeman. Tento podklad má za cíl poskytnout základní informace o jeho pohledu na evropské otázky v souvislosti s jeho vystoupením na půdě Evropského parlamentu 26. února 2014.

Postoje prezidenta České republiky k jeho evropské vizi v bodech:


Miloš Zeman podporuje:

  • vznik plnohodnotné evropské politické vlády, která by nahradila úřednickou Evropskou komisi
  • jednotnou zahraniční a obrannou politiku
  • jednotnou sociální a ekonomickou politiku
  • federace v jeho pojetí má stanovovat minimální, nikoliv maximální výši daní
  • vznik jednotné a akceschopné evropské armády
  • plnou zákonodárnou iniciativu v rukou Evropského parlamentu
  • celoevropské kandidátky, nikoliv národní, jak je tomu dnes
  • bankovní unii (vidí v ní výhodu dvou kontrolních mechanismů ECB a národních centrálních bank)
  • auditovaní státních rozpočtů, ale jejich struktura musí zůstat v kompetenci národních vlád a parlamentů
  • v dlouhodobém měřítku přistoupení Ruska do EU, které by se mělo stát jednou z vůdčích zemí Evropské unie
  • přistoupení Chorvatska a potenciální přistoupení Srbska, o přijetí dalších balkánských států v současnosti neuvažuje
  • Evropskou ústavu, která „by měla vymezovat kompetence, v nichž je národní stát příliš slabý“
  • Bankrot Řecka, „aby sloužilo jako odstrašující příklad pro ostatní země“
  • Eurozónu, která musí mít „jednotnou fiskální politiku, dluhovou brzdu a jednotnou daňovou politiku“
  • přijetí eura okolo roku 2017

Miloš Zeman odmítá:

  • unitární superstát s jednotnými normami, vadí mu přemíra regulace na vnitřním trhu
  • přistoupení Česka k Evropskému stabilizačnímu mechanismu (ESM)
  • přistoupení Turecka do EU
  • současnou podobu zemědělské politiky EU
  • multikulturalismus (argumentuje „muslimskými ghetty v západní Evropě, kde je schopnost asimilovat se nulová“)
  • úvahy nad vstupem Kazachstánu do EU (stejně jako u Turecka argumentuje kulturní odlišností)
  • Lisabonskou smlouvu, kterou považuje za „paskvil
  • jakoukoliv podporu palestinských vůdců kvůli zneužívání finančních prostředků

 

Podoba evropská integrace – institucionální vize

Miloš Zeman je stoupencem pokračování evropské integrace, která je podle něj cestou, jak „zvýšit efektivitu všech členských států EU a jak zvýšit mezinárodní prestiž Evropské unie.“  Sám sebe nazývá eurofederalistou.

Federací se v obecné terminologii především rozumí „plná ekonomická, fiskální, finanční, sociální a politická unie se silnou exekutivou (evropskou vládou) a legislativním orgánem (parlamentem) schopným vykonávat autonomní rozhodnutí reflektující skutečné evropské zájmy.“ V souladu s touto vizí je Miloš Zeman zastáncem přesunutí některých pravomocí na nadnárodní úroveň a pro vznik plnohodnotné evropské politické vlády. Federativní Evropa by podle něj měla mít jednotnou zahraniční a obrannou politiku, jednotnou sociální a ekonomickou politiku a měla by být vytvořena i jednotná evropská armáda.  Miloš Zeman argumentuje současnou evropskou nebojeschopností, kdy bezpečnost Evropy financují především Američané skrze NATO. Evropská armáda by proto měla být schopná samostatně vykonávat zahraniční intervence, například v boji proti terorismu.* Právě vůči teroristické hrozbě by měla EU zastávat tvrdší politiku, protože současným vlažně-pacifistickým postojem konflikty spíše prohlubuje.“

Na druhou stranu ale Miloš Zeman oponuje myšlence evropského unitárního superstrátu s jednotnými normami. Harmonizační právní předpisy Unie mají za cíl především zaručit, „aby výrobky uvedené na evropský trh [dosahovaly] vysoké úrovně ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, a dále zajistit volný pohyb výrobků nahrazením vnitrostátních pravidel jednotným harmonizovaným souborem podmínek pro uvádění výrobků na vnitřní trh tak, aby se výrobky mohly volně pohybovat.“ A právě regulace vnitřního trhu Evropské unie se často staly terčem Zemanovy kritiky.

Miloš Zeman se zaváděním těchto jednotných regulací nesouhlasí a protestuje například proti přijetí norem na žárovky či likéry nebo zavádění povinných kvót na zastoupení žen ve vysokém managementu. Tato „přeregulovanost“ podle něj pramení z činnosti evropské byrokracie, protože jsou to právě bruselští úředníci, kteří vymýšlejí jednotné evropské normy v oblastech, ve kterých by podle Miloše Zemana lépe a efektivněji rozhodly jednotlivé národní vlády. A cesta, jak se vypořádat s evropskou byrokracií, spočívá ve zpolitizování EU prostřednictvím posílení pravomocí Evropského parlamentu a ve vzniku již zmíněné unijní politické vlády, která by nahradila dnešní přechodnou vládu eurokomisařů. Evropský parlament totiž v současné době nemá plnou zákonodárnou iniciativu a vykonává tři hlavní úlohy: společně s Radou projednává a schvaluje právní předpisy EU, vykonává dohled nad dalšími orgány EU, zejména Evropskou komisí, a kontroluje tak demokratičnost jejich fungování. V neposlední řadě společně s Radou projednává a přijímá rozpočet EU.

A jak si prezident představuje složení evropské vlády a způsob její volby? Vláda by byla volená na celoevropské úrovni, což znamená, že občan České republiky by volil zástupce celoevropských politických stran. Vláda vzešlá z voleb by mohla být buď většinová s podporovou v Evropském parlamentu, anebo menšinová, která by se opírala o toleranci opozice, podobně jako to funguje v USA.

Miloš Zeman také podporuje vznik evropské ústavy, která by měla mít „maximálně deset stránek“ a měla by převést kompetence, v nichž jsou národní státy příliš slabé, na unijní úroveň.* Taková ústava by podle něj „hravě prošla referendy v  členských státech.“*

Na druhou stranu odmítá Lisabonskou smlouvu, jíž považuje za „plácnutí do vody“ a za „paskvil“.* V porovnání se smlouvou z Nice se mu nelíbí především „snížení hlasovacích práv menších států.“*

Hospodářská a měnová unie

Prezident Zeman dlouhodobě podporuje zavedení eura, ale podle jeho názoru k tomu může nejdříve dojít kolem roku 2017, protože Česká republika zatím nesplňuje nutná kritéria pro vstup do eurozóny. K paktu o rozpočtové zodpovědnosti, u nás známého jako fiskální pakt, který vláda Petra Nečase odmítla, bychom se měli připojit až po přijetí eura. Podle Miloše Zemana je fiskální pakt záležitostí eurozóny, a nikoliv Evropské unie jako celku. Dříve se však vyjádřil, že nepodepsání fiskálního paktu považuje za chybu, protože naše nepřistoupení ke smlouvě odsouvá Českou republiku na periferii Evropy. Současná Sobotkova vláda jej však hodlá podepsat. „Chceme-li přijmout fiskální pakt už teď, určitě ho nebudu vetovat. Jenom zdvořile upozorňuji některé politiky, aby byli tak laskaví a  před podepsáním fiskálního paktu, si jej důkladně přečetli,“ vyjádřil se prezident v Hyde parku České televize dne 12.2.2014. Miloš Zeman vidí význam podepsání fiskálního paktu v tom, že by se v České republice „pod nátlakem“ více šetřilo. Dalším kladným bodem by byla „možnost účastnit se některých jednání, ke kterým by nás jinak nepustili“. Fiskální pakt bez výhrad přijímá Dánsko, ale i Bulharsko a Rumunsko. Státy jako Polsko, Maďarsko, Švédsko a Litva využily možnost připojit se k fiskálnímu paktu s vyloučením části III, tedy části rozpočtových pravidel, ve které se země zavazují, že národní rozpočet bude buď přebytkový, nebo alespoň vyrovnaný. Vzhledem ke stomiliardovému deficitu České republiky prezident doporučuje přijetí paktu s vyloučením již zmíněné III. části.

Na druhou stranu má prezident Zeman příznivý názor na společný bankovní dohled, pokud by znamenal zdvojení kontrolních mechanismů – dohled Evropské centrální banky na jedné straně a dohled národních bank na straně druhé. Nevadilo by mu ani auditovaní státních rozpočtů, ale struktura národních rozpočtů musí zůstat v kompetenci národních vlád a parlamentů. Nesouhlasí však s naším přistoupením k Evropskému stabilizačnímu mechanismu (ESM), záchrannému fondu finanční pomoci pro státy eurozóny, které se dostaly do finančních potíží, protože je to podle něj plýtvání penězi. Z tohoto důvodu odmítal například finanční pomoc Řecku. Řecko podle něj mělo zbankrotovat, „aby sloužilo jako odstrašující příklad pro ostatní země“, protože Řekové si žili nad poměry.*

 

Eurozóna v jeho pojetí musí mít „jednotnou fiskální politiku“ (znamenající mimo jiné evropského ministra financí), „dluhovou brzdu včetně sankcí za neplnění“ (která je součástí fiskálního paktu) a „jednotnou daňovou politiku“, aby neexistovaly daňové ráje, jako je Kypr. Evropská daňová politika by však měla stanovovat minimální, nikoliv maximální výši daní.*

            Miloš Zeman také neschvaluje současnou podobu zemědělské politiky EU, protože české zemědělství není založeno na malých rodinných farmách, které zemědělská politika EU zejména kvůli Francii primárně podporuje.*

 

 

Rozšiřování Evropské unie

Miloš Zeman je toho názoru, že Turecko, dlouholetý kandidát na přistoupení, by se nemělo stát součástí Unie. Naopak, budoucnost EU vidí v přistoupení Ruské federace, které by se mělo udát v dlouhodobém měřítku několika desítek let. Rusko by se mohlo stát “jednou z vůdčích zemí Evropské unie” a přinést “potřebnou protiváhu vznikajícímu trianglu Velké Británie, Francie a Německa“. Prezident Zeman zdůrazňuje, že svazek EU a Ruska by byl výhodný pro obě strany, protože EU disponuje moderní a vyspělou ekonomikou, ale zároveň je energeticky závislá na Rusku. Rusko má sice obrovské zásoby zdrojů energie, ale zároveň nemá dostatečně diverzifikovanou ekonomickou strukturu. Zeman podporoval vstup Chorvatska do EU a kladně se vyjádřil i k potenciálnímu přistoupení Srbska, ale o přijetí dalších balkánských států v současnosti neuvažuje.

Zahraniční dimenze evropské politiky

Miloš Zeman odmítá ideu multikulturalismu, což odůvodňuje existencí muslimských ghett v západní Evropě, jejichž obyvatelé mají „nulovou schopnost se asimilovat.“* Zároveň považuje muslimskou kulturu za netolerantní prvek. Právě kulturní odlišnost vidí jako hlavní důvod pro odmítnutí úvah nad vstupem Kazachstánu do EU – stejně jako v případě Turecka.* Prezident Zeman také nesouhlasí s jakoukoliv podporou palestinských vůdců, protože finanční prostředky určené na vybudování palestinského státu podle něj „v minulosti končily hlavně na účtech Arafatovy ženy.“ *

* Miloš Zeman: Zpověď informovaného optimisty z roku 2012, str. 56, 57, 59, 63, 64, 66, 73, 76.

Andrea Michalcová, Michaela Kolářová