Přetiskujeme rozhovor, který jsme poskytli TN.cz.
Pane Jando, blíží se volby, kampaň jede na plné obrátky, všude tisíce billboardů a jiných volebních agitací. Podle vašeho názoru by se měli věnovat i evropským otázkám, vzhledem k tomu, že vše je s “Evropou” provázané. Zaměřují se tedy tyto strany na tyto otázky?
Kandidující politické strany se prakticky evropskými tématy nezabývají, v programech jim povětšinou věnují jen několik frází, které často řadí do oblasti zahraniční politiky, což nedává vzhledem k silné provázanosti všech jiných sektorových politik valný smysl.
Výsledek je takový, že i díky nezájmu médií o evropské vize se do Sněmovny dostávají subjekty, které často vůbec netuší, o čem se na evropské úrovni jedná a rozhoduje – a pak to také tak vypadá. Mezi těch několik frází, které kandidující politické strany ve svých programech uvádějí patří především přijetí eura a postoj k další integraci EU. V této souvislosti se však v předvolebních programech setkáme spíše, na místo konstruktivních návrhů, s vymezováním se vůči placení dluhů za jiné státy EU.
Čím si vysvětlujete, že se touto problematikou strany nezabývají?
Hodnotit počet písmenek v programech o evropských tématech není důležité – realitou zůstává, že u většiny českých stran najdeme velmi málo expertů na evropská témata. Solidní odborné zázemí pro své zákonodárce buduje ČSSD, ale ta například zrušila možnou pozici ministra (či mluvčího) pro evropské záležitosti a ve své stínové vlád jej nahradila ministrem pro sport.
U “proevropské” TOP 09 jsme si za poslední tři roky ve vládě nevšimli, kdy by u klíčových rozhodnutí prosadila své proevropské smýšlení – Nečasova vláda činila důležitá rozhodnutí výhradně dle eurorealistického – či euroskeptického programu ODS. Společným průsečíkem mnoho stran kandidujících v předčasných volbách, pokud jde o jejich program, je jistá forma “národního populismu” ve vztahu k EU. Dočteme se tak fráze o omezení byrokracie či diktátu z Bruselu, ovšem konkrétní plány strany povětšinou nejenom nepíší ve svých programech, ale ani o nich nemluví.
Snaží se nějaká strana lákat voliče na nějaké nosné téma ve vztahu k EU, např. vystoupení z unie apod.?
O vystoupení z Evropské unie se pokouší Strana svobodných občanů, což je však mimo politickou a ekonomickou realitu – vystoupení z EU by mělo pro Česko zásadní a drastické dopady, navíc bychom nemohli vůbec ovlivňovat tvorbu pravidel, kterými bychom se následně řídili pro udržení přístupu na vnitřním trhu. Jana Bobošíková tentokrát ve svém volebním bloku Hlavu vzhůru tvrdí, že vystoupit přímo nechce, ale navrhuje přestat platit český příspěvek do evropského rozpočtu a přestat přijímat dotace z unijní úrovně.
Její návrh je z říše snů a naprosto proti národním zájmům České republiky, a to i proto, že jsme dnes čistým příjemcem evropských peněz. Snaha je však jen jedna strana mince, tou druhou je pochopitelně její šance na úspěch. Zmíněné návrhy, jako například ten na vystoupení z Unie lze stále považovat i v rámci politického diskurzu v ČR, který nesporně zažívá jistou vlnu negativních nálad vůči EU, za spíše radikální. Tyto postoje potom mohou oslovit přibližně několik procent voličů, což na zásadní volební výsledek nestačí. O to více, pokud o tohoto voliče soupeří na tomto hřišti více politických stran.
V předvolebních debatách jsme několikrát slyšeli, že politici mluví o přijetí eura. Co na to říkají jejich programy?
O plánu pro přijetí eura hovoří TOP 09, o přínosnosti a nutném vyčkávání hovoří další strany. Zmiňovaná Jana Bobošíková považuje euro za “politický prostředek k ovládání České republiky”, což je tvrzení naprosto mimo realitu. Jelikož si strany uvědomují, že euro je dnes nepopulárním tématem, až na výjimky o něm cíleně nehovoří a když jsou tázány, tvrdí, že je třeba vyčkat, až to pro ČR bude výhodné. Absurdně působí Tomio Okamura, jehož Úsvit nechce, aby Česko bylo “provincií EU”, což je další z líbivých frází nezaložených na realitě.
