Co je to “lisabonizace” a co s sebou přináší? Jaká je opomíjená stránka bankovní unie? A jak mohou volby do Evropského parlamentu v roce 2014 pomoci zastavit “EUrozi”?

“Nový slib pro Evropu: Jak dokážou volby zastavit EUrozi” je název studie think-tanku Policy Network, která se zabývá důležitostí nadcházejících voleb do Evropského parlamentu a také definuje, s jakými prioritami by měly členské státy do příštího funkčního období jít. Německá společnost pro mezinárodní politiku (DGAP) zase diskutuje nad rolí veřejných evropských investičních bank v podpoře hospodářského růstu; nová studie Bruegelu se zmiňuje o opomíjené stránce bankovní unie. Velice zajímavou shledal náš Analytický tým taktéž sérii esejí o rovnosti pohlaví v zaměstnání, kterou vydala Foundation for European Progressive Studies. Aby toho nebylo málo, European Stability Initiative se rozhodl oslavit 50. výročí vztahu EU – Turecko a EGMONT zase píše o Sdělení Evropské komise k obranné a průmyslové politice a o možnostech spolupráce v těchto odvětvích. Tento týden náš vskutku natřískaný výběr toho nejlepšího z práce zahraničních think-tanků završuje anotace k publikaci Centra pro studium evropských politik (CEPS), jež se věnuje tématu “lisabonizace” Evropského parlamentu.

Proinvestovat se z krize? Debata o tom, jak mohou veřejné investiční banky v Evropě podpořit růst

Investing Our Way out of the Crisis? The debate over how public investment banks in Europe can promote growth

Katharina Ehrhart, Claudia Schmucker; Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik

Diskuze o tom, jakou cestu zvolit pro únik z evropské dluhové krize, bývá často redukována na příslovečnou dichotomii: fiskální přísnost, anglicky označovaná jako „austerity“ vs. růst, implikující deficitní financování. Spor o tyto dva přístupy se točí kolem problému fiskálních multiplikátorů a zejména kolem jedné konkrétní otázky – jak pozitivní je vliv veřejných výdajů na růst, resp. nakolik negativní jsou dopady úsporných opatření na HDP? Někteří tvrdí, že vliv fiskálních multiplikátorů na růst je zanedbatelný a jejich hodnota je pravděpodobně nižší než 1, tedy že negativní dopady zvýšení daní a snížení veřejných výdajů na HDP nejsou závažné.

V červnu 2013 však Mezinárodní měnový fond došel k závěru, že role fiskálních multiplikátorů byla podceněna (jejich hodnota je možná dvakrát vyšší) a tedy že škrty ve výdajích jsou více poškozující, než se předpokládalo. To vyvolalo novou diskuzi ohledně negativních účinků úsporných opatření a o potřebě vyšších veřejných výdajů. V této souvislosti v Evropě nabrala na síle myšlenka zvýšených investic prostřednictvím veřejných investičních bank.

Momentální problém, kterému se říká „porouchaný transmisní mechanismus“ měnové politiky centrální banky, spočívá v tom, že mimořádně nízké sazby ECB nedokážou ovlivnit reálnou ekonomiku – banky se dostanou k levným půjčkám od ECB, ale nejsou ochotny úvěry dále „přeposkytnout“ podnikové sféře. Evropská investiční banka se v této situaci podle autorek jeví jako vhodná k tomu, aby zaplnila stávající investiční mezeru skrze výhodné půjčky, a to zejména malým a středním podnikům.

Více konkurence, více efektivity? Sdělení Evropské komise k obraně 2013

More Competitive, more Efficient? The 2013 European Commission Defence Communication

Daniel Fiott; EGMONT

Evropská komise nedávno vydala Sdělení k obranné a průmyslové politice a možnostem spolupráce v těchto oblastech pro rok 2013. Do nového dokumentu se jí podařilo zakomponovat i několik již dlouho očekávaných a potřebných iniciativ. Komise, která se už dlouhodobě zajímá o spolupráci v oblasti obrany a průmyslu EU, má k dispozici i určité nástroje, jak této spolupráci pomoci, nicméně nemůže např. řídit rozličné programy a projekty spolupráce v těchto dvou oblastech.

Sdělení Komise navazuje na tzv. obranný balíček z roku 2009 i další podobné dokumenty a v sedmi bodech shrnuje aktuální priority pro rok 2013. Některé jsou zcela nové, mnohé se však v agendě objevují již od poloviny 90. let. Komise se ve Sdělení dotýká i tak delikátní otázky, jakou jsou vojenské výdaje a výdaje na obranu, které jsou v režii jednotlivých členských států. Poznamenává zde, že většina výdajů jde do personálních nákladů místo do pořizování moderního vybavení a výzkumu orientovaného na pokrok. Vzhledem k politické citlivosti této otázky se však Komise vyvarovala jakýchkoli doporučení v oblasti obranné politiky a rozpočtů.

Komise se zaměřila na malé a střední podniky a technologie s možným využitím i pro obranu, neboť by jejich podporou mohla docílit posílení spolupráce průmyslu a obrany. Některé členské státy se takovým krokům Komise brání z oprávněné obavy, že se Komise snaží nadmíru posilovat své pravomoci v obranné politice, která spadá přímo pod jejich rozhodování. Mezi nové priority pak patří snahy v oblasti zajišťování bezpečnosti dodávek surovin a zajištění civilních kapacit obranné politiky. Nezbývá než souhlasit s autorovým názorem, že Sdělení Komise sice není převratným materiálem, ale konečně poskytuje bohatou škálu témat, idejí a iniciativ (obzvláště v oblasti energetiky) na hlubší promyšlení.

Opomíjená stránka bankovní unie: Přetváření evropského finančního systému

The neglected side of banking union: reshaping Europe’s financial system

André Sapir a Guntram B. Wolff; Bruegel

V době před krizí se evropský finanční trh stával postupně čím dál více integrovaným, zejména v oblasti eurozóny. Konkrétním projevem bylo intenzivní propojení mezibankovního trhu. Ostatní složky finančních trhů jako retailové bankovnictví, akciové trhy nebo trh firemních dluhopisů zůstaly rozštěpené podle státních hranic. Pokud docházelo k fúzím, tak spíše pouze v rámci jednotlivých zemí. Problémem je, že v důsledku krize došlo ke zvrácení trendu i v těch oblastech, kde integrace probíhala (zamrznutí mezibankovního trhu). Celkově je finanční integrace v Evropě nedostatečná v tom ohledu, že podmínky pro financování reálné ekonomiky se v jednotlivých zemích výrazně liší, což ztěžuje konvergenci v oblasti zaměstnanosti i ekonomické výkonnosti celkově.

Proto by se reforma evropských finančních trhů měla zaměřit zejména na řešení jejich fragmentace, aby firmy i domácnosti měly lepší přístup k finančním zdrojům. Prvním takovým řešením je přísné testování kvality bankovních aktiv v rámci Jednotného dohledového mechanismu. Životaschopné banky by měly být rekapitalizovány ze soukromých zdrojů, ty neživotaschopné by měly být restrukturalizovány i skrze prodeje a fúze. Vyšší míra bankovní integrace by také zároveň odbourala nezdravé propojení mezi vládami a bankami. Posledním bodem je vytvoření skutečného přeshraničního trhu s akciemi a firemními dluhopisy. Ten by sice žádal další harmonizaci, ale také by zvýšil schopnost absorbovat šoky a zlepšil by finanční stabilitu.

Tři eseje o rovnosti pohlaví a zaměstnanosti v Evropě:

Kdo bude čistit toalety v rovnoprávné, prosperující Evropě?

Who is going to clean the toilets in an equal, prosperous Europe?

Nat O’Connor; Foundation for European Progressive Studies

Aneb: Jaké sociální politiky jsou třeba pro vypořádání se s nezaměstnaností mladých a nejistotou provázející zaměstnanost žen? Autor článku zdůrazňuje, že nestačí usilovat o kvantitu pracovních míst. Kvalita zaměstnání hraje významnou roli, protože to, které zaměstnanci neposkytuje základní uspokojení z práce, nepřináší společnosti kýžený rozvoj. Skrze správně vedené sociální politiky lze dosáhnout nejen větší rovnosti pohlaví v zaměstnání, ale také kvalitního a udržitelného hospodářského růstu. Sociální stát přitom nemusí být nutně nákladný. Jednak je možné dosáhnout jej pomocí většího přerozdělování prostředků v rámci společnosti, jednak sociální politiky by měly být vnímány spíše jako výnosná investice do ekonomického růstu než jako položka veřejných výdajů.

Ekonomická krize a rovnost pohlaví v Evropě

Economic crisis and gender equality in Europe

Marcella Corsi; Foundation for European Progressive Studies

Úroveň genderové nerovnosti v zaměstnání se během současné ekonomické krize paradoxně snížila. Ne však proto, že by ženy dosáhly lepších pracovních a platových podmínek. Důvodem je prostý fakt, že ženy jsou mnohem méně často zaměstnány ve výrobě, stavebnictví a finančnictví, tedy odvětvích nejhůře zasažených propouštěním. Fenoménem současné krize je, že namísto žen postihla nejvíce mladé lidi a imigranty. Nicméně její dopady na rovnoprávné postavení žen, co se týče zaměstnání, jsou i tak značné. Svou roli v tom hraje i neuváženě prováděná fiskální konsolidace, jejíž dopady mnohdy vedou k zhoršení postavení žen na trhu práce. Sociální výdaje státu by proto měly být investovány do zkvalitnění sociální a pečovatelské infrastruktury spíše než do infrastruktury fyzické.

Modelem rodiny dvojí živitel / trojí pečovatel k obnovení solidarity

Towards a dual-earner / triple-carer model of the family for renewed solidarities

Jerome De Henau; Foundation for European Progressive Studies

Evropská komise se při snaze snižovat nerovnosti v zaměstnanosti mezi ženami a muži stále více zaměřuje na podporu rovné ekonomické nezávislosti, tedy snížení závislosti na partnerovi (muži živiteli) stejně tak jako na státu poskytujícím sociální zabezpečení. Model dvojí živitel / trojí pečovatel popisuje ideální podobu rodinného uspořádání umožňující rovnost pohlaví. Veřejně poskytovaná péče o děti a krátkodobá mateřská stejně jako otcovská dovolená (dobře placená a zaručující původní pracovní místo) napomáhá rovnosti pohlaví, podporuje zaměstnanost žen a zapojuje otce do péče o děti. O dítě pečují po krátkou dobu oba rodiče rovnoměrně, poté nastupují oba do zaměstnání (odtud dvojí živitel) a péči o dítě zajišťuje stát (jako třetí pečovatel). Naproti tomu v současné praxi hojně používané modely spočívající v dlouhé, avšak špatně placené rodičovské dovolené, určené pouze ženám, nerovnost ekonomické závislosti mezi pohlavími prohlubují.

Šťastné výročí? Evropsko- turecký vztah slaví 50 let

Happy Anniversary? EU-Turkey relations at age 50

European Stability Initiative

Je to již 50 let, co byla podepsána Dohoda o přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím (dnes Evropskou unií) a Tureckem, nazvanou Dohoda Ankara, s cílem podporovat vyvážené posilování obchodních a hospodářských vztahů mezi těmito subjekty. Za tuto dobu prošlo Turecko bouřlivým vývojem. Co ale tato 50 let stará dohoda znamená pro novou generaci Turků (podle statistik je 31 milionů obyvatel mladších 24 let), kteří tvoří jeden z nejmladších evropských národů?

Tato mladá generace je nejvzdělanější generací v historii Turecka. Vývoj za poslední dekádu ukázal několik zajímavých čísel: Například počet vysokoškolských studentů, který se za posledních 12 let více než ztrojnásobil (z 1 milionů na 3,5 milionu studentů), či například státní výdaje na vzdělání, které se zvětšily skoro dvojnásobně (z 9 % na 16 % výdajů z rozpočtu). Taková čísla hovoří jasně a ukazují velký hlad mladých Turků po vzdělání.

Základní myšlenka ankarské dohody byla, že mobilita a vzájemná interakce povedou k růstu a prosperitě. To se ale příliš nedaří. Za poslední dekádu se počet studentů, kteří míří za hranice, prakticky nezměnil a studenti ani příliš nevyužívají programu Erasmus. A není to jen otázka studentů, ale obecně celé mladé generace, která nemá prakticky žádný kontakt s EU. Podobně je na tom celé turecké obyvatelstvo. 50. výročí dohody z Ankary je vhodná příležitost pro EU i Turecko, aby naplnily myšlenku volného pohybu a otevřely své hranice.

Abychom pochopili pevnost vazeb vytvořených mezi EU a Tureckem, stačí srovnat tento vztah s turbulentním vývojem vztahů Turecka s ostatními zeměmi v uplynulých pěti letech. Rozvod mezi Tureckem a EU již není možný. Tato výzva European Stability Initiative má jednoduché poselství: „Nejlepší způsob, jak si připomenout toto výročí, je nedívat se do minulosti, ale do budoucnosti.“

Nový slib pro Evropu: Jak dokážou volby zastavit EUrozi

A New Promise for Europe: How the elections to the European Parliament can stop Eurosion

Olaf Cramme, Arian Meyer and Jo Ritzen; Policy Network

Volby do Evropského parlamentu v roce 2014 nesou značný význam. Mohou urychlit EUrozi posílením nedostatečného statu quo, který polarizuje Evropany kolem politické dělící linie: úspory oproti růstu, „sever“ versus „jih“, národní zájem versus zájem evropský.

Hlavní politická uskupení se dělí pohledem na evropskou spolupráci a integraci, rostoucím počtem euroskeptické a protievropské síly; někteří věří v odstranění eura, ale také v důležité společensko-ekonomické pilíře dnešní Unie. Populismus a euroskepticismus to nikdy neměly tak snadné.

Výkonnost Evropy v posledních 70 letech v oblasti hospodářského růstu a příjmové konvergence byla mimořádná.  Za toto období si Evropa prošla několika krizemi. Jaké by měly být priority členských států, aby se tomu vyhnuly? Je to především: 1) dynamičtější Evropa plné zaměstnanosti, 2) konkurenceschopnější Evropa, 3) rovnostářská Evropa, 4) zelenější Evropa.

Jak se dá zabránit nadcházející EUrozi? Je nutné, aby si politické strany uvědomily, že krize eura není “jen” hospodářská a finanční krize, ale již dávno se stala krizí politickou. Politické strany účastnící se voleb do Evropského parlamentu v roce 2014 by proto měly poskytovat svým voličům mnohem jasnější představu o tom, jaký sociální a hospodářský pokrok může být dosažen v celé Evropě, jaká úroveň koordinace a integrace je tedy nutná na podporu takové agendy, a jak může být politická odpovědnost zaručena tak, aby demokratická politika získala novou vitalitu v EU. Pozitivní kampaň může zaznamenat podstatný rozdíl. Evropa potřebuje silný mandát na reformu.

„Lisabonizace“ Evropského parlamentu: Zhodnocení pokroku, nedostatků a výzev demokratické odpovědnosti v Prostoru svobody, bezpečnosti a práva

The ‘Lisbonisation’ of the European Parliament: Assessing progress, shortcomings and challenges for democratic accountability in the area of freedom, security and justice

Sergio Carrera, Nicholas Hernanz, Joanna Parkin; The Centre for European Policy Studies

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost 1. prosince 2009 se postavení Evropského parlamentu (EP) v rámci Prostoru svobody, bezpečnosti a práva poměrně zásadně změnilo. Zaprvé, Lisabonská smlouva zrušila třípilířovou strukturu EU, což má důsledky i pro budování Prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Příprava legislativy v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí byla od platnosti Amsterdamské smlouvy rozdělena mezi první (volný pohyb, migrace, azyl apod.) a třetí pilíř (policejní a soudní spolupráce v trestních věcech). Nyní již toto rozdělení neplatí a kromě několika výjimek spadá příprava legislativy v této oblasti pod tzv. Metodu Společenství[1]. Druhou a vzájemně propojenou zásadní změnou, kterou Lisabonská smlouva pro EP přinesla, je rozšíření „běžné legislativní procedury“ (dříve procedura spolurozhodování) na mnoho oblastí Prostoru svobody, bezpečnosti a práva (např. legální migrace, policejní spolupráce). V přípravě legislativy v těchto oblastech byl EP doposud zapojen jen minimálně, ale Lisabonskou smlouvou se stal rovnoprávným legislativním partnerem Radě i v těchto oblastech. Poslední změnou je fakt, že EP posílil i v oblasti mezinárodních smluv a dohod (a to i těch spadajících pod Prostor svobody, bezpečnosti a práva), k jejichž přijetí je nyní potřeba jeho souhlasu.

Praktickým výsledkem těchto změn je to, že Výbor EP pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) je zodpovědný za přípravu legislativy a demokratickou kontrolu v širokém spektru politik v rámci Prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Výbor EP pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci se po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost adaptoval na novou roli, kompetence a pozměněný institucionální rámec obecně. Výsledkem byla lepší demokratická kontrola legislativy přijímané v rámci budování Prostoru svobody, bezpečnosti a práva a větší důraz na podporu základních lidských práv během (legislativního) budování tohoto prostoru.  Celý EP i jeho Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci však musí v období po „Lisabonu“ čelit několika výzvám, které po změnách primárního práva vyvstaly. Jde především o meziinstitucionální rozepře a třenice, které ukazují, že ani Komise, ani Rada EU si doposud plně nezvykly na posílené zapojení EP v této oblasti. Jde především o spory mezi institucemi EU týkající se spolupráce Unie se Spojenými státy americkými v boji proti terorismu (SWIFT; dohoda o údajích jmenné evidence cestujících mezi EU a Spojenými státy) a ohledně Schengenského acquis (revize schengenského hodnotícího mechanismu).

Druhou výzvou, která směřuje tentokrát na EP samotný, je fakt, že jako výsledek procesu adaptace na nové legislativní pravomoci si Parlament internalizoval pracovní metody dříve typické pro Komisi a Radu, tedy nabral trend směrem k větší flexibilitě, neformálním dohodám a brzkým kompromisním řešením, technokratizaci a depolitizaci interních pracovních postupů. Tyto nové interní pracovní postupy jsou čas od času v rozporu s transparentností, odpovědností a podporou základních práv, tedy faktory, které by do rozhodovacího procesu (nejen) v rámci Prostoru svobody, bezpečnosti a práva měl přinášet právě EP. Jak se s těmito výzvami vypořádat se dozvíte ve studii Sergio Carrery a jeho kolegů.