Portál Reflex.cz publikoval článek s titulkem Pryč s vlajkami Evropské unie. Ty hadry prý visí na státních budovách nelegálně, který reaguje na soutěž skupiny Pro-Vlast: „Ulov vlajku EU!“ Skupina Pro-Vlast ve výzvě k soutěži tvrdí, že modrožluté vlajky visí na českých státních budovách nelegálně a vyzývá tedy občany k hledání modrých vlajek s dvanácti hvězdami, k jejich sundání a následnému vyfocení a zaslání pořadatelům soutěže, za což budou úspěšní lovci odměněni.
Motivací celé iniciativy je prý „zbavení čestných míst našich státních budov od vlajky Evropské unie; jsme svrchovaný stát, nikoliv ničí protektorát, tudíž na státních budovách má být pouze naše státní vlajka, nikoliv neuznaná vlajka nestátního celku.” Pojďme se tedy nyní podívat na to, do jaké míry je celá problematika založena na pevných základech.
Lidé stojící za inciativou se při budování jejích základů odkazují na jedno z právně nezávazných prohlášení, konkrétně Prohlášení 52: „Odkáži Vás na prohlášení 52 Lisabonské smlouvy, která určuje výjimku pro některé členské státy (naše republika je mezi nimi) ohledně využívání mj. vlajky Evropské unie.“ Prohlášení 52 tvoří přílohu Lisabonské smlouvy a je připojeno k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu. Zástupci šestnácti členských zemí v jeho rámci prohlašují, že (nejen) modrá vlajka s dvanácti zlatými hvězdami a hymna vycházející z Ódy na radost pro ně jsou symboly sounáležitosti občanů s EU a jejich svazku s ní. Toto prohlášení však již neříká nic explicitního o postoji zbylých jedenácti členských států EU k tomuto problému. Protagonisté skupiny Pro-Vlast z toho vyvozují, že Prohlášení 52 „určuje výjimku pro některé členské státy ohledně využívání mj. vlajky Evropské unie”, což však není pravda a taková výjimka v tomto prohlášení stanovena nebyla.
Fotografie soutěžících, zdroj: pro-vlast.org
Pojďme se ale na chvíli zastavit u historie modré vlajky se dvanácti zlatými hvězdami a jejímu vztahu k EU. Tato vlajka (dále Evropská vlajka) není původně symbolem EU, ale evropské jednoty a identity v širokém slova smyslu. Již od svého založení na konci 40. let 20. století Rada Evropy (která ochraňuje lidská práva a propaguje evropskou kulturu a která není spojená s EU, jak je vidět již z data jejího vzniku) uvažovala o vzniku evropské symboliky, se kterou by se občané Evropy mohli identifikovat. V roce 1955 udělala Rada Evropy rozhodnutí přijmout vlajku se dvanácti zlatými hvězdami na modrém pozadí jako Evropskou vlajku. Od této doby rada Evropy několikrát vyjádřila svou touhu, aby i ostatní evropské instituce a organizace (včetně Evropských společenství) přijali tuto vlajku a tím posílili myšlenku solidarity mezi jednotlivými organizacemi v demokratické a jednotné Evropě.
Instituce ES/EU toto volání vyslyšely, a tak Evropskou vlajku přijal v roce 1983 Evropský parlament a v roce 1985 jej následovali nejvyšší představitelé členských států v Evropské radě a schválili ji jako oficiální znak Evropských společenství/Evropské unie. Po následném udělení povolení k využití pro tyto účely od Rady Evropy začala ES užívat tento symbol od roku 1986. Pokud jde o samotných dvanáct zlatých hvězd na modrém pozadí, tyto hvězdy symbolizují ideály jednoty, solidarity a souladu mezi evropskými národy, přičemž kruh vyjadřuje evropskou jednotu. Počet hvězd v kruhu navíc nemá nic společného s počtem členských států EU: tento počet je fixní, přičemž číslo dvanáct je symbolem dokonalosti. Pohled do historie nám tedy ukazuje, že Evropská vlajka není apriorně spojena s EU a ani nemá vykazovat žádné charakteristiky státnosti.
Dále se zastavme u pravidel regulujících použití Evropské vlajky. Pokud jde o užití v rámci EU, vlajka se objevuje například na eurobankovkách a euromincích a také na řidičských průkazech a poznávacích značkách vydaných některými členskými státy EU. Pokud jde o financování projektů ze strukturálních nebo kohezních fondů EU, Evropská vlajka se musí objevit na billboardech a plaketách informujících o probíhajících i dokončených projektech.
V některých členských státech se dokonce Evropská vlajka musí objevovat vedle národní vlajky na veřejných budovách a při oficiálních ceremoniích (Itálie; prezidentský výnos 121/2000). Pokud jde o použití vlajek na veřejných budovách a oficiálních ceremoniích v členských státech EU, pak národní legislativa povětšinou pouze upravuje situace, kdy se vyvěšuje více vlajek najednou: kde která vlajka bude viset a která vlajka má v takových situacích přednost před dalšími. Toto je i příklad Zákona o užívání státních symbolů ČR (352/2001 Sb.), který reguluje použití státních symbolů a tedy i situace o současném vyvěšování více vlajek.
Vyvěšování Evropské vlajky na Pražském hradě, foto: ČTK
Evropskou vlajku mohou libovolně používat třetí strany, přičemž zásady pro užívání vlajky třetími stranami jsou stanoveny ve správní dohodě s Radou Evropy, která byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie 8. září 2012 (2012/C 271/04). Tato dohoda uvádí, že každá fyzická nebo právnická osoba je oprávněna užívat evropskou vlajku pro neziskové nebo komerční povahy při dodržení několika podmínek:
a) uživatel nevyvolává použitím vlajky nesprávný dojem, že existuje spojení mezi ním a některým z orgánů/institucí EU či Rady Evropy;
b) užívání vlajky nevede veřejnost k mylnému přesvědčení, že uživatel požívá podpory či souhlasu některých institucí EU nebo Rady Evropy; a
c) užívání nesouvisí s cílem, které je neslučitelný s cíli a zásadami EU nebo Rady Evropy, nebo s cílem či činností, které jinak nejsou v souladu se zákonem.
Posledním důležitým ustanovením je, že uživatel je právně odpovědný za užívání evropské vlajky a nese odpovědnost za jakékoli zneužití a případnou újmu vzniklou takovým zneužitím.
Na úplný závěr je tedy třeba jasně říci, že neexistuje žádná právní norma, která by stanovovala, že evropská vlajka visí na (veřejných) budovách (nejen) v ČR nezákonně a také, že výzva ke strhávání a obecně krádeži těchto vlajek z budov (či jiných objektů) uživatelů vlajky je samo o sobě nabádáním ostatních k páchání trestné činnosti (viz výše zmíněná pravidla o používání vlajky).
Autor článku Jan Kovář působí jako hlavní analytik Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.
