Search
Close this search box.

Islám v Evropě – kde přesně máme problém?

Při reflexi teroristických útoků, které spáchali radikální džihádisté minulý týden ve Francii, se znovu rozvířila veřejná debata o vztahu mezi islámem a islamismem, o soužití s muslimy v Evropě a o tom, co je vlastně ten hlavní problém, kterému v této souvislosti čelíme. Setkáváme se s širokou paletou interpretací. Z jednoho kraje nás ujišťují, že pachatelé útoků nemají s muslimy a islámem nic společného, z druhého okraje se zase ozývá, že islám je násilnou ideologií a všichni muslimové jsou potenciální teroristé. Do toho vstupují další s tvrzením, že ať už je to jakkoliv, rozhodně bychom o tom neměli vést veřejnou debatu, která by jen nahrávala extremistům všeho druhu.

Pojďme začít tím, že se shodneme na tom, že debatu o těchto závažných otázkách vést musíme právě proto, abychom veřejný prostor neponechali napospas populistickým výkřikům. Pokud politici demokratických stran nepovedou tuto diskusi mezi sebou a s veřejností, extremistům bude nadále růst podpora vyděšených voličů. Následující text je příspěvkem do této v Česku teprve začínající debaty a navrhuje, co by mělo být jejím jádrem.

Předně si ale řekněme, co nás v této diskusi nikam neposouvá. Jsou to právě ta dvě krajní tvrzení: buď že islám a islamismus spolu nemají nic společného, anebo že jsou tímtéž. Oba výklady jsou chybné a nebezpečné. Oba přístupy nás odvádějí od možnosti překonat problémy v soužití s islámem a muslimy v Evropě. První teze totiž říká, že zde žádný problém neexistuje, a druhá jej činí neřešitelným.

 

Cesta mezi dvěma extrémy

Do pasti prvního krajního přístupu spadl i francouzský prezident Hollande, když ve svém projevu po zneškodnění teroristů prohlásil, že tito fanatici nemají s náboženstvím muslimů nic společného. Není v tom ojedinělý, jelikož tímto způsobem k narůstající hrozbě islamistického terorismu přistupují mainstreamoví politici velmi rádi. Národ i sami sebe totiž uklidňují tím, že stačí posílit bezpečnostní opatření proti radikálům a vše bude zase v pořádku. Jenže během posledních deseti let, které uplynuly od velkých útoků v Madridu a Londýně, se počty zradikalizovaných muslimů v Evropě zvýšily a je zřejmé, že jde o víc, než jen o kriminální problém pro policii a zpravodajské služby. To, že islamističtí teroristé pocházejí z muslimských komunit a své jednání opírají o jisté výklady islámu, je nezpochybnitelné.

Tvrzení z druhého kraje naopak říká, že antidemokratické, radikální a násilné prvky nelze od islámu oddělit a že všichni muslimové jsou potenciální teroristé. Přestože existují způsoby výkladu islámu, které by takové charakteristice odpovídaly, je skutečností, že drtivá většina muslimů v Evropě jsou slušní lidé, kteří netouží po násilí, a je mnoho těch, kteří se hlásí k umírněnému či sekulárnímu pojetí tohoto náboženství. Nadto, pokud bychom přistoupili na interpretaci islámu jako nenávistného monolitu, jehož jediným programem je zničit svobodnou civilizaci, máme v Evropské unii rázem 20 milionů nepřátel na život a na smrt. Existence sekulárních, liberálně smýšlejících muslimů je důkazem, že tato interpretace je chybná.

Je zde ještě jeden přístup, který odvádí naši pozornost od jádra problému. Totiž důraz na samotnou politickou ideologii islamismu a na džihádistické radikály. Jsou to právě oni, jenž reprezentují konkrétní, bezprostřední a jasně viditelnou hrozbu pro naši společnost. Ale přesně z těch samých důvodů to zároveň nejsou oni, kteří představují největší problém. Po vražedných teroristických útocích, které máme stále v živé paměti, to může znít cynicky, ale boj proti teroristům, jejich skupinám a sítím je spíše taktickou otázkou. Samozřejmě, že specifikem dnešních dní je, že se po Evropě pohybují tisíce islamistů, často s bojovou zkušeností, připravených k násilným útokům, a je pravdou, že bezpečnostní a zpravodajské složky na takový rozsah momentálně nejsou vybaveny. Ale je jen otázkou času, než se na základě rozhodnutí politických představitelů navýší rozpočty, kapacity a pravomoci těchto orgánů tak, aby to odpovídalo aktuálnímu rozsahu hrozby islamistů. Je to v zásadě pouze technický problém.

 

Strategický problém

Tím se dostáváme k tomu, co lze označit za strategický problém, na nějž by se mělo soustředit jádro veřejné a odborné debaty. Tímto problémem je náchylnost muslimské populace v Evropě k islámskému fundamentalismu a nesnášenlivosti vůči jiným skupinám, a tudíž hrozba její radikalizace. Sklon k fundamentalismu a nesnášenlivosti samozřejmě není nějakým výlučným specifikem muslimů. Můžeme jej nalézt u různých nábožensky či ideologicky definovaných skupin. A samozřejmě také platí, že v Evropě máme i jiný závažný problém, a to s radikalizací v rámci většinové společnosti a s rostoucí podporou různých extremistických stran a hnutí, což je hrozba, které se také musíme s plnou pozorností věnovat. Avšak v tomto textu se věnujeme menšinové části populace vyznávající islám, a v této souvislosti výzkumy ukazují, že evropští muslimové jsou ohroženi tendencemi fundamentalismu a nesnášenlivosti více, než jsme si byli dosud ochotni přiznat.

Přední nizozemský sociolog Ruud Koopmans ve svém článku Religious Fundamentalism and Hostility against Outgroups publikovaném v aktuálním vydání akademického časopisu Journal of Ethnic and Migration Studies, prezentuje závěry založené na průzkumu z roku 2008, provedeném s respondenty v šesti západoevropských zemích. Tato studie ukazuje, že náboženský fundamentalismus je mezi muslimy relativně rozšířen. Téměř 60 % muslimů souhlasí s tím, že by se měli vrátit ke kořenům islámu, 65 % uvádí, že náboženská pravidla (šaría) jsou pro ně důležitější než zákony země, ve které žijí, a 75 % věří, že existuje pouze jediná možná interpretace Koránu, která je závazná pro všechny muslimy. Zatímco 44 % muslimů souhlasilo se všemi třemi tvrzeními, pouze 4 % křesťanů se hlásila k analogickým výrokům. S fundamentalistickými postoji koreluje nesnášenlivost vůči cizím skupinám: 57 % muslimů by se nepřátelilo s homosexuály, 45 % nedůvěřuje Židům a 54 % věří, že Západ je nepřítelem, který chce zničit islám. Nesnášenlivost vůči všem třem skupinám vykazuje 26 % muslimů (a pouze 1,6 % křesťanů).

Tato data, podobně jako řada dalších (např. od Pew Research Center), pouze ilustrují to, co zde označujeme za klíčový problém v naší debatě, tedy že muslimové v Evropě jsou náchylní k fundamentalismu a nesnášenlivosti. Evidentně se to netýká všech muslimů a samo o sobě to neznamená, že se jejich hodnotové postoje a názory projeví negativním způsobem v jejich jednání. Potenciál pro radikalizaci významné části muslimské populace, namířenou proti sekulárnímu ústavnímu systému evropských států, však nesmíme přehlížet. Především však musíme intenzivně hledat cesty, jak podpořit ty tendence mezi muslimy, které je povedou k příklonu k hodnotám liberální demokracie, a jak zabránit šíření sklonů, jež jsou s těmito principy v přímém rozporu. Klíčovou a nenahraditelnou roli v této snaze budou mít sami muslimové, a zejména ta zhruba jedna čtvrtina z nich, kterou bychom mohli označit jako umírněné, liberální či sekulární muslimy, kteří odmítají prvky islámu, jenž jsou neslučitelné s principy demokratického právního státu.

Komentář můžete stáhnout ve formátu pdf

Radko Hokovský je výkonným ředitelem think-tanku Evropské hodnoty

Jakub Janda je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty

Foto na hlavní straně: Olivier Ortelpa, CC BY 2.0