Téma evropské sociální politiky je v českém prostředí poměrně často debatovano. Mezi politickými lídry i veřejností se asi nejčastěji skloňuje problém nezaměstnanosti, v zásadě napříč všemi věkovými skupinami. Nedávno se ale do popředí dostala problematika rovnosti mezi muži a ženami v rámci Evropské unie.
Širokou diskuzi vyvolala směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčích rad společností kótovaných na burzách. Směrnice stanovuje minimální kvóty, na jejichž základě by měla být konkrétní pracovní místa obsazována ženami. Postoj k novému opatření musejí zaujmout rovněž politické elity. Svůj názor na problematiku kvót, nezaměstnanosti a další oblasti evropské sociální politiky představily 6. března kandidátky do Evropského parlamentu na pražské debatě, která byla pořádána think-tankem Evropské hodnoty.
Volby do Evropského parlamentu jsou zásadní
Ve čtvrteční podvečer se v sále Malostranské besedy sešlo pět kandidátek do Evropského parlamentu: Dita Charanzová (ANO), Marie Jílková (KDU-ČSL), Esma Opravilová (KSČM), Radka Tyčlová (ODS) a Ivana Majíčková (TOP 09). Moderátor debaty a zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda v úvodu upozornil na specifičnost celé debaty, jež spočívala v tom, že se jí účastnily pouze ženy.
„Na úvod je třeba upozornit, že sociální politika patří do sdílených pravomocí. Na úrovni Evropské unie jsou vytvářeny určité základy, ale větší část této politiky se řeší na úrovni jednotlivých členských států,“ upozornila hned ve své první větě Dita Charanzová, čím naznačila, že zodpovědnost za činy je jak na straně unie, tak na straně státu.
Marie Jílková následně zdůraznila, že volby do Evropského parlamentu jsou zřejmě nejvíce opomíjené, přičemž jejich výsledky nás téměř nejvíce ovlivňují. A to právě proto, že mimo jiné udávajízákladní mantinely jednotlivých politik.
„Ztracená generace“
„Jako problém vidím také nezaměstnanost mladých, tedy tzv. ztracené generace. Mladí absolventi škol mají často problém se uplatnit na trhu práce,“ řekla hned v úvodu Dita Charanzová. Na tom se posléze shodly všechny kandidátky. Radka Tyčlová věří, že problém je „v přebytku na trhu práce, což je důsledek velkého množství absolventů vysokých škol“, nicméně si myslí, že je to věc, jež by se měla řešit zejména na úrovni státu.
„Důležitá je otázka motivace. Tedy jak lze motivovat studenty, aby chodili studovat nějaké konkrétní obory?“, čímž měla Esma Opravilová na mysli zejména obory, v nichž je nedostatek absolventů. Marie Jílková zdůrazňovala jazykové vzdělání, které je podle ní klíčové. „Začít by se dalo třeba tím, že se zruší dabing,“ navrhla.
Ivana Majíčková věří, že „Evropská unie by měla podporovat mladé rodiny.“ Mimoto upozornila na problémy nezaměstnanosti na venkově a na fakt, že Evropa stárne. Rovněž další kandidátky se vyjádřily k problematice zaměstnanosti starších občanů. Řešil se zejména věk odchodu do důchodu. V této otázce vznikl rozkol mezi kandidátkami KSČM a ODS. První byla pro snížení věku odchodu do důchodu, druhá nikoliv.
Kvóty – ano či ne?
Marie Jílková prohlásila, že ji několikrát napadlo, že kdyby „bylo v politice více žen, je možné, že by mnoho věcí bylo mnohem jednodušších.“ Sama kandidátka se nazývá příznivkyní kvót. Avšak pouze na poli politickém, nikoliv v byznysu. Politika je podle ní správou věcí veřejných, na níž by se měli rovnoměrně podílet ženy i muži. Oproti tomu byznys je věcí soukromou, a tudíž by nikdo neměl firmám nařizovat, koho mají zaměstnávat.
Rovněž Esma Opravilová podporuje kvóty v politice, ne však v byznysu. Kandidátky ANO a ODS kvóty odsuzují jako celek. Radka Tyčlová tvrdí, že „ženy nepotřebují kvóty, ale pomoc. Potřebují, aby se jim vyšlo vstříc a ony se mohly věnovat jak rodinnému životu, tak profesnímu.“
Eurooptimistky
Všechny kandidátky se bez ohledu na politickou příslušnost shodly, že vstup do Evropské unie byl správným krokem. Silným argumentem byla možnost čerpání evropských dotací, které pomohly v rozvoji regionů, měst i obcí. Dále zazněly argumenty jako vyšší bezpečnost či legislativní aspekty.
V odpovědích na otázku„Kdo by se měl stát předsedou Evropské komise?,“ opět panovala jistá shoda. Zazněla hesla jako: výrazná politická osobnosti, musí být schopen odolávat tlaku či charismatický lídr. Konkrétního kandidáta (Martina Schulze) uvedla pouze Esma Opravilová. Marie Jílková přišla s nápadem, že „by to měl být někdo z nových členských zemí.“
Celá debata se nesla v přátelském duchu. Kandidátky na sebe slovně neútočily, naopak se v mnoha otázkách shodly. Celá debata se držela v rámci předem stanoveného tématu a kandidátky ji prokládaly svými zkušenostmi z praxe.
Andrea Mádlová působí v mediálním týmu think-tanku Evropské hodnoty.