Čeká nás plánované zatraktivnění a „poevropštění“ voleb do Evropského parlamentu?
Co přinesou radikální opatření k efektivní ostraze hranic?
Brexit
Jedním z témat, která budou v roce 2016 bezpochyby dominovat evropské politice, je tzv. Brexit, tedy britské referendum o setrvání země v Evropské unii. Jeho vypsání britský premiér přislíbil nejpozději do konce roku 2017, ale jak naznačují četné spekulace, preferuje spíše výrazně dřívější termín, a to již okolo poloviny roku 2016. Premiér by tak připravil kritiky členství o cenný čas na kampaň a zároveň by se vyhnul možným komplikacím v souvislosti s německými a francouzskými volbami v roce 2017.
Premiéra Camerona čeká při prosazování jeho návrhů na reformy základních smluv, které evropským lídrům předložil na konci listopadu, velmi těžký boj. Jak nasvědčuje například infografika britského think-tanku Centre for European Reform, žádný z jeho návrhů nemá jednoznačnou podporu všech členských států, například návrh na omezení sociálních benefitů jasně odmítají všechny státy kromě Irska a Finska. Času na dojednání dohody však mnoho nezbývá. Vše totiž nasvědčuje tomu, že klíčovým se stane již únorové jednání Evropské rady, kde by dle jejího předsedy Donalda Tuska mělo být dosaženo dohody. Stejné přání vyjádřil i sám David Cameron.
Britský premiér i ostatní lídři členských států tak nyní stojí před velmi náročným úkolem:dojednat během následujících několika měsíců takovou podobu reforem, která by našla podporu napříč všemi státy EU, a zároveň by přesvědčila britské voliče k podpoře setrvání jejich země v Unii. Vývoj nálad jde zatím dle průzkumů veřejného mínění jednoznačně opačným směrem.
Reformy volebního systému EU
Poslední volby do Evropského parlamentu (EP), které se uskutečnily v roce 2014, měly vůbec nejhorší volební účast v celé své historii. Právě proto v Parlamentu vznikla iniciativa s jediním jasným úkolem: zatraktivnit volby do EP a udělat je více „evropské“. Tato navrhovaná reforma míří vysoko a zahrnuje mnohé změny.
Parlament tvrdí, že značné rozdíly mezi národními pravidly evropských voleb v lidech oslabují pocit evropského občanství, a proto navrhuje tato pravidla sjednotit. Měl by být zaveden přeshraniční společný celounijní volební obvod, v jehož rámci by byly zavedeny kandidátní listiny jednotlivých evropských politických stran. V jejich čele by pak stáli kandidáti na post předsedy Evropské komise (EK). Toto je ovšem kritický bod, na kterém se musí shodnout národní politické strany a vlády. Právě z tohoto důvodu se podle jednoho z autorů reformy Jo Leinena s touto změnou nepočítá ještě pro volby v roce 2019. Součástí návrhu je také např. snížení věku pro hlasování na 16 let nebo zavedení hlasování poštou a přes internet.
Aby mohly tyto úpravy volebního systému reagující na demokratický deficit, pro který je EU kritizována, být platné pro nejbližší volby, je třeba je co nejdříve projednat. Zatímco debata v rámci Unie bude pravděpodobně spíše klidná, velmi zajímavé bude pozorovat, kam povede v jednotlivých členských státech v době, kdy se euroskepticismus šíří Evropou.
Schengen, Frontex a ochrana hranic
V roce 2015 se Evropské unii a jejím členským státům naplno vymstil lehkovážný přístup ke kontrole a ochraně jejích vnějších hranic. Přes Středozemní moře pronikly do EU bez jakékoliv kontroly či usměrňování během několika měsíců stovky tisíc migrantů z Afriky a Blízkého východu. Itálie a zejména Řecko nebyly schopné dostát své zodpovědnosti v kontrole vnější hranice schengenského prostoru. Zbytek Evropské unie pak selhal v poskytnutí včasné a dostatečné pomoci. Pohyby velkého množství neregistrovaných migrantů napříč Evropou jsou samy o sobě bezpečnostním rizikem, které donutilo některé členské státy k obnovení hraničních kontrol uvnitř schengenského prostoru.
Listopadové teroristické útoky v Paříži provedené francouzskými islamisty ovšem zasadily Schengenu další ránu. Ukázalo se totiž, že ačkoliv je tajné služby evidovaly jako teroristy, neměli pachatelé ani při svém vycestování do Sýrie, ani při návratu žádný problém s překročením hranic EU, pravděpodobně spolu se zbraněmi, kterými útoky spáchali. S růstem obav o vlastní bezpečnost států pochopitelně ještě zesílily hlasy volající po plošném zavedení hraničních kontrol a uzavření národních hranic.
Evropská unie kvůli migrační krizi a teroristické hrozbě plynoucí z možného návratu dalších zahraničních bojovníků Islámského státu do Evropy čelí závažné výzvě: pokud má schengenský prostor vydržet a pokud se důvěra Evropanů v evropskou integraci nemá zhroutit jako domeček z karet, musí lídři Evropské unie projevit ochotu bezpečnostní krizi řešit ambiciózními a radikálními kroky. Již jsme zmínili systematické kontroly všech osob překračujících hranice EU a jmennou evidenci cestujících, nicméně mají-li tyto projekty fungovat a má-li být schengenský prostor uhájen v podobě, v jaké existuje nyní, musí být obnovena pevná kontrola vnějších hranic.
Evropská komise v prosinci představila svůj plán, který je jak ambiciózní, tak radikální: vytvoření Evropské agentury pohraniční a pobřežní stráže. Ta má po agentuře Frontex převzít nejen koordinaci ostrahy hranic členskými státy, ale, vedle dalších pravomocí, má mít nově k dispozici přes 1500 vlastních terénních pracovníků, které by byla schopná i s vybavením samostatně nasadit do tří dnů na jakýkoliv ohrožený úsek hranice, kde státní moc není schopná či ochotná ostrahu zajistit sama.
K takovému nasazení by nebyl potřeba vládní souhlas, což ihned po představení návrhu vzbudilo odmítavé reakce několika států, které poukázali na omezování národní suverenity. Všichni však uznávají palčivost problému efektivní ostrahy hranic a tato otázka bude v následujících šesti měsících, dokdy má být nalezena shoda, v agendě rozhodně velmi vysoko.
Kateřina Blažková působí jako Externí spolupracovnice think-tanku Evropské hodnoty.