Search
Close this search box.

Dvě referenda

EU je na odchod Řecka z eurozóny připravena, jak jen to je možné

Alexis Tsipras není první řecký premiér, který se rozhodl přenést odpovědnost za přijetí úsporných opatření vyžadovaných Troikou (Evropská komise, ECB a MMF) na občany. O podobný manévr se pokusil Jorgos Papandreu v roce 2011. Situace ale tehdy byla odlišná. Papandreu s nápadem uspořádat referendum přišel čtyři dny po dosažení dohody, jejímž předmětem byla restrukturalizace dluhu výměnou za reformy a úsporná opatření. Premiér věřil, že referendum donutí kritiky v jeho vlastní straně i opozici, aby si vybrali – a že získá mandát pro přijetí tvrdých opatření.

Tsipras rovněž bojuje na dvou frontách, s věřiteli i s rebely ve vlastních řadách. Přistoupení na podmínky Troiky by mohlo vést k rozpadu strany, kterou vytáhl na vrchol. Na rozdíl od Papandrea vyzval Tsipras Řeky k hlasování proti dalším úsporným opatřením. A na rozdíl od Papanderova referenda nepovede k vyřešení akutních problémů žádný výsledek hlasování. Tsipras si myslí, že v případě výsledku „NE“ získá nový mandát pro vyjednávání s věřiteli. V případě výsledku „ANO“ však padne v Athénách vláda, která by mohla úsporná opatření prosadit.

Britský deník Financial Times vydal minulé jaro trojici článků (1,2,3), které popisovaly řízení akutní fáze řecké krize v letech 2011 a 2012. Opakované čtení těchto textů nám může dát odpověď na některé otázky ohledně referenda a případného grexitu.

V roce 2011 se referendum nakonec nekonalo. Evropští lídři, kteří investovali do dohody příliš mnoho politického kapitálu a obávali se zvýšení úroků z nově vydávaných dluhopisů pro zbytek jižního křídla eurozóny, donutili tehdejšího řeckého předsedu vlády referendum stáhnout. I během současné krize stále existují snahy se referendu s nejistým výsledkem vyhnout a jednání pokračují. Athény se nyní zdají být ochotnější zbankrotovat a eurozóna je ochotnější nechat Řecko odejít.

Přestože obavy z vážných negativních dopadů řeckého bankrotu existují, nedosahují už takové intenzity jako před třemi a půl lety. Řecký dluh drží z velké většiny Troika, takže riziko šíření nákazy na finančních trzích není vysoké. ECB nově disponuje nástroji, které by měly pomoci udržet výnosy z dluhopisů zranitelných států na uzdě. A ekonomická situace v eurozóně je stabilnější než na přelomu let 2011 a 2012.  Bankrot navíc nutně neznamená, že Řecko eurozónu opustí. Okolnosti by ho k tomu nicméně donutit mohly.

Pokud k dohodě nedojde, riziko Grexitu se zvýší. Ze zmiňované série článků FT víme, že uvnitř všech členů Troiky existovaly od roku 2012 utajené skupiny pracující na Plánu Z – scénářiobsahujícímu seznam konkrétních kroků, které by měly umožnit co nejhladší oddělení Řecka od měnové unie. Přesný obsah nikdo nepověřený nečetl. Díky FT však z něj známe alespoň střípky, které nám mohou dát určitou představu o tom, co se může dít v následujících dnech.

Detailní návrh z dílny MMF obsahoval i taková opatření jako vypnutí bankomatů a zavedení vnějších kapitálových kontrol, tedy limitů na přesun peněz do zahraničí. Tato opatření již byla Aténami částečně přijata. Zatímco výběry z bankomatů byly jen omezeny, na platby do zahraničí je již potřeba získat povolení od vlády.

Skupina pracující v ECB se zabývala vydáváním dlužních úpisů (tzv. IOUs) argentinskou vládou během měnové krize  v roce 2001 nebo zavedením nového dináru v Iráku po americké invazi  v roce 2003. V Bruselu se pak plánovalo, jak vyřešit institucionální vztahy mezi Řeckem a zbytkem EU. Plán Z byl jistě aktualizován a můžeme se domnívat, že EU je na odchod Řecka z eurozóny připravena, jak jen to je možné.

Text vyšel 1. července na www,respekt.ihned.cz

Horak

 

 

 

 

 

 

Autor David Horák je spolupracovníkem Analytického týmu Think-tanku Evropské hodnoty