Proti uvolnění české imigrační politiky v panelu zasazovali ředitel Občanského institutu Roman Joch a ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský, uvolnění prosazovali senátor za ČSSD František Bublan a právnička Eva Holá z organizace pro pomoc uprchlíkům. Debatu si nenechalo ujít na šedesát hostů.
V současné době legálně pobývá na území České republiky přibližně 400 tisíc cizinců, více než polovina z nich přišla ze zemí mimo Evropskou unii. V porovnání s ostatními zeměmi Unie (7.9%) jsou česká čtyři procenta cizinců podprůměrné číslo. Téměř každý pátý imigrant v České republice pochází z Ukrajiny, mezi další dvě největší minority se řadí Slováci a Vietnamci.
Od počátku krize v roce 2008 se imigrační politika zejména pro ekonomické imigranty značně ztížila, neboť na rozdíl od předchozích let nehledá Česká republika levné pracovníky. Největším problémem proto nyní představuje postavení lidí, kteří zde žijí již déle a kteří mají čím dál více problémů s prodlužováním legálního pobytu v zemi, a tudíž často upadají do ilegality. Právě nutnost uvážlivého přijímání, ale pozdějšího férového chování k cizincům již žijícím na území ČR zdůrazňovali všichni čtyři panelisté.
Názorový střet mezi oběma stranami nastolila otázka, co ono uvážlivé vybírání imigrantů vlastně znamená. Odpůrci uvolnění Roman Joch v průběhu debaty opakovaně zdůrazňoval, že Česká republika má právo vybírat si jako nové spoluobčany pouze ty, kteří splní například podmínky určitého vzdělání či kteří pochází z nějakého nám kulturně či politicky bližšího státu, neboť takoví lidé pravděpodobně nebudou mít vážnější problémy s integrací.
Radko Hokovský zase razil tezi, že je třeba se soustředit na integraci v Česku již přítomných přistěhovalců, než otvírat stavidla nových migračních vln. Ředitel think-tanku Evropské hodnoty souhlasil s tím, že český stát má právo si vybírat, koho na své území pustí, zejména ze solidarity nejen k vlastním občanům, ale i k již přítomným cizincům, kterým se pomocí integračních nástrojů snaží věnovat. Pokud by podle Hokovského stát na své území vspustil masivnější množství nových přistěhovalců, nebyl by se schopen soustředit na integraci již přítomných přistěhovalců, kteří se společností ještě nejsou plně sžiti.
Roman Joch pak opakovaně sdělil, že on sám by povolil získání občanství jenom za předpokladu, že žadatel zná právní základy tohoto státu a respektuje základní demokratické principy a kulturu. Na konci pak odmítl tezi, že migrace je nezastavitelný jev, neboť „to není přírodní živel a dá se regulovat politickými rozhodnutími“. Joch dále zdůrazňoval, že každý stát má právo filtrovat žadatele o trvalý pobyt i podle podmínek přísnějších, než která musí plnit občané České republiky (například, že musí prokázat znalost Ústavy).
Levá strana panelu nutnost uvážlivého vybírání imigrantů nezpochybňovala, právnička Holá však několikrát poukazovala na to, že praxe současné české imigrační politiky je nekoncepční, nahodilá a k imigrantům často nespravedlivá tím, že k nim vznáší požadavky, které po českých občanech nechce, jako je například nutnost podávání majetkového přiznání.
Nejdůležitějším bodem její teze proto bylo, že se musí narovnat práce s lidmi žijícími na území. Senátor Bublan pak opakovaně upozornil na to, že pokud si stát pozve na práci občany cizích národů, je podle něj jeho povinností se k nim chovat férově i po ukončení pracovního poměru. Češi by se podle něj měli snažit, aby se zde příslušníci minorit cítili vítáni, protože pouze tak budou tito lidé ochotní se integrovat do většinové společnosti, což zamezí vzniku ghett a nárůstu patologických jevů.
Výběr imigrantů podle státního občanství či kvalifikace Bublan a Holá odmítli jako diskriminační. Podle nich jsou už stávající podmínky, které musí ekonomičtí imigranti splnit, již dostatečně přísné a každý, kdo je splní, má mít právo získat trvalý pobyt, ať už pochází z jakéhokoli státu. František Bublan například zdůraznil, že lidská práva jsou nadřazena ekonomice a český stát mápovinnost pomáhat potřebným i v případě, že jejich prospěšnost je minimální a integrace problematická.
Jeho oponenti na to zdůraznili, že respektují práva lidí, kteří jsou ve vlastní zemi pronásledováni a hledají mezinárodní ochranu. Lidé, kteří však hledají pouze ekonomické přilepšení, nesmějí automaticky počítat s tím, že jim náš stát trvalý pobyt umožní, říkali ve zkratce oba oponenti většího uvolnění imigrační politiky.
Prohléděte si video z akce: