Search
Close this search box.

Co je v sázce ve volbách 2014

Budou Unii po volbách vládnout euroskeptické strany? Dá Ukrajina přednost partnerství s EU, nebo celní unii s Ruskem? A proč nepomůže “přiškrtit” dotace obnovitelným zdrojům?

 Kam se bude ubírat směřování Evropské unie (EU) po volbách, to zatím můžeme jen odhadovat. Důležité je, aby k volebním urnám přišlo dostatečné procento elektorátu a vědělo, kdo bude jeho důvěryhodným zástupcem v evropských institucích. V dalším funkčním období se totiž bude rozhodovat o mnoha významných otázkách. Jednou z nich je stále aktuální téma nelegálních imigrantů z Afriky, přičemž jednotný rámec azylové a migrační politiky EU zdá se býti čím dál tím více nepostradatelným. No a jak to bude dál s partnery Unie? Přikloní se Ukrajina k Západu, nebo se bude i nadále obávat pohrůžek Ruska, že jí zastaví přísun energie? A bude EU ochotná nadále vyjednávat s USA, i přes pochroumanou důvěru kvůli odposlechům? Nebo si nakonec najdeme spojence na Blízkém východě – v Radě pro spolupráci arabských států v Zálivu? Možností je spousta, teď už jen vykročit tím správným směrem. Nezapomeňte – rozhodujete i vy!

(Interaktivní “volební kalkulačku” pro volby do Evropského parlamentu najdete na webových stránkách, uvedených v předposlední anotaci.)

 

Utnout dotace zelené energii? To je jako plakat na špatném hrobě

An end to support for renewables? The wrong battle to fight

Fabio Genoese; The Centre for European Policy Studies

 Ředitelé deseti energetických společností, které vlastní polovinu evropské energetické výrobní kapacity, varovali, že evropská energetická infrastruktura je v ohrožení. Klasické elektrárny bude prý brzy nezbytné nadobro zavřít, protože jsou kvůli současným tržním podmínkám ztrátové. V důsledku toho může elektrická síť čelit každou zimu závažným výpadkům proudu. Tržní podmínky jsou pro tradiční elektrárny nevýhodné, protože v posledních letech roste díky dotacím počet „zelených elektráren“, které snižují ceny elektřiny. Ředitelé žádají ukončení jejich podpory především proto, že technologie zpracovávající solární a větrnou energii jsou již plně vyvinuté a nepotřebují další subvence. Masivní stavba elektráren na obnovitelné energie byla politickým rozhodnutím a součástí Energetického balíku EU z let 2007/2008. Není pravděpodobné, že by se evropští lídři chtěli vzdát závazných plánů snižování emisí uhlíku, které nutně zahrnují získávání energie z obnovitelných zdrojů.

Ale příčiny přesahují obnovitelné zdroje energie. Poptávka po elektřině ještě nepřekonala pokles z roku 2009, který byl způsoben ekonomickou krizí. V minulých letech byla přeceněna poptávka po energii z uhelných a plynových elektráren, a byly učiněny příliš velké investice do jejich výrobních kapacit. Tyto elektrárny mají v současnosti nadprodukci a tržní ceny tak nezajišťují kýžené odměny.

Autor komentáře však vidí problém nejen v dotacích, ale i v nedostatečné integraci trhu. Navrhuje, aby bylo produkováno jen takové množství energie, jež bude stačit k uspokojení poptávky. Obnovitelné zdroje by měly přestat vyrábět energii v okamžiku nasycení poptávky, aby nedocházelo k nepříznivému vývoji tržní ceny energie. Zelené elektrárny by měly na základě pečlivého plánování a předpovídání vývoje přispívat ke stabilitě energetické sítě. Konvenční elektrárny by měly zvážit nový obchodní model „systému plateb za spolehlivost služby“. Bylo by možno zavést různé cenové kategorie podle míry spolehlivosti dodávek energie, ze kterých by si zákazníci vybírali. V tomto systému by byla garantována téměř 100% spolehlivost během základního zatížení sítě, ale ne pro poptávku v čase špičky. To by mohlo snižovat potřebu vyráběného množství energie a tedy redukovat celkové náklady. Autor dodává, že ideální by bylo tuto oblast zefektivnit harmonizací politiky na evropské úrovni.

Přiklání se Ukrajina k Evropské unii?

Ukraine: Edging towards the EU?

Ian Bond; Centre for European Reform

Ian Bond ve svém zhuštěném shrnutí nejdůležitějších postřehů z Ukrajiny zdůrazňuje, že v této zemi je už v tuto chvíli rozhodnuto ve prospěch připojení se do „Eurosféry“. Situace však necelý měsíc před velkým summitem Východního partnerství ve Vilniusu, kde se očekává finální rozhodnutí Ukrajiny o podepsání Asociační dohody, nevypadá pohledem zvenčí zdaleka tak jasně. Lákavá asociační dohoda s Evropskou unií (EU) má totiž konkurenci, kterou je vstup do nového projektu ruské Celní unie. Zdá se tak, že Ukrajina bude donucena učinit s konečnou platností historickou volbu, které se snažila vyhnout už od rozpadu Sovětského svazu. Připojit a integrovat se více na západ, do unijní sféry, anebo na východ, do sféry Ruska?

Průzkumy veřejného mínění ukazují i na východě země většinovou podporu pro směřování na západ. To bude důležitým argumentem, protože ukrajinský obchod je na ose západ-východ velmi vyvážený. Okolo 30 % exportu putuje do Ruska, kolem 25 % do EU. Ukrajina je ale zranitelná v energetickém sektoru, 60 % spotřeby plynu je řešeno ruskými importy, a to už se jedná o objem, na který se Ukrajina dostala po radikálním třicetiprocentním snížení dovozu ruského plynu, kterého dosáhla během roku 2013 diverzifikace zdrojů.

Přestože je Asociační dohoda větším lákadlem než ruská Celní unie, přidružení k EU bude politicky i administrativně velmi náročné. Ukrajina bude muset začlenit několik set unijních směrnic do svého domácího právního řádu. Budou zavedena přechodná období v délce až osmi let a kapacity veřejné správy státu budou jistě tímto legislativním transferem zatíženy až na hranice možností. Největším problémem je ale nefungující právní stát. Selektivní spravedlnost zhmotněná v osobě Julie Tymošenkové, jejíž propuštění si kladou evropští lídři jako podmínku hlubší spolupráce, představuje zásadní překážku v cestě Ukrajiny na západ.

I pokud budou všechny překážky překonány a Ukrajina Asociační dohodu podepíše, je tu oprávněný strach z ruské odvety. Rusko dodávky plynu opakovaně používá jako politický nástroj a není to tak dlouho, co ruský vicepremiér Rogozin varoval Moldavany před podepsáním podobné Asociační dohody s EU slovy: „Doufám, že neumrznete“.

Obchodní a investiční vztahy mezi EU a Radou pro spolupráci arabských států v Zálivu: Jaké jsou vyhlídky dohody o volném obchodu mezi těmito dvěma regiony?

EU-GCC Trade and Investment Relations: What Prospect of an FTA between the Two Regions?

Rym Ayadi a Salim Gadi; Istituto Affari Internazionali                                                                                                                                                                                                      

Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC) je regionální uskupení, které je známo výskytem a těžbou uhlovodíků a které vzniklo především z bezpečnostních důvodů. Spolupráce mezi EU a GCC probíhala v různých odvětvích různě intenzivně. Na jedné straně bylo téměř nemožné se shodnout v otázkách politických či v otázkách technické spolupráce, na straně druhé se vedlo vztahům investičním a obchodním.

Evropský export do zemí GCC znamenal především přísun zboží náročného na znalosti. Ačkoliv krizí zasažená EU snížila poptávku po uhlovodících z tohoto regionu, zájem o zboží z EU zůstal stabilní. Export služeb zemí GCC nebyl nijak výrazný, naopak velkou část importu služeb tvořil právě dovoz z EU. Důvodem, proč export služeb či náročného zboží je ze zemí Zálivu tak nízký, je nedostatečná úroveň lidského kapitálu – pouze 6 % obyvatel tam dokončilo terciární vzdělání. Přímé zahraniční investice (PZI) tvoří významnou část toků mezi těmito dvěma regiony. Země GCC využívají PZI jako možnost ekonomické diverzifikace svých přebytků z příjmů a skupují tak aktiva v EU.

Koncem 80. let se schylovalo k uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a GCC, což by byla první meziregionální dohoda takového typu, nicméně tato jednání ztroskotala. EU má kvůli geopolitickým faktorům nadále zájem o vylepšování vztahů se zeměmi Perského zálivu a dohodou o volném obchodu by mohla utužovat své politiky. Spolupráce mezi těmito regiony je výhodná pro obě strany, EU potřebuje přírodní zdroje a GCC se neobejde bez evropského technologického know-how. Prostředkem pro udržitelnost vzájemných vztahů by mohla být vitální spolupráce na jihu Středomoří.

Lidé umírají na hranicích Evropské unie: Podaří se na summitu najít řešení?

People dying at the EU’s external borders: Can the Summit find the right answer?

Yves Pascouau; European Policy Centre

 Nedávné tragické události u italského pobřeží znovu oživily debaty o úspěších a neúspěších Evropské unie (EU) v oblasti imigrační politiky. Evropští lídři, kteří se 24. října sešli v Bruselu na summitu Evropské unie, by proto měli místo obvyklých triviálních debat na toto téma nabídnout jasné řešení a stanovit principy, které by zakládaly opravdovou a komplexní imigrační a azylovou politiku na celoevropské úrovni.

Zásadním důvodem, proč nebyla EU schopná zabránit tragédiím u svých hranic, je její neschopnost najít rovnováhu mezi dvěma protichůdnými cíli – bránit se nelegální migraci a zároveň poskytovat náležitou ochranu žadatelům o azyl. Dalším problémem je fakt, že členské státy nebyly dosud schopny přijmout legislativu, která by upravovala procedurální pravidla pro záchranu na moři a vyloďování. Evropská rada by proto měla zaujmout v této věci pevnou pozici a přimět ministry k rychlému přijetí náležitých předpisů. Ochrana by žadatelům o azyl měla být ale poskytnuta už v dřívější fázi, nejlépe ještě v jejich mateřské zemi. V této věci by měla hrát zásadní roli Evropská služba pro vnější činnost, která může prostřednictvím svých konzulátů zajistit bezpečné přesídlení úspěšných žadatelů o azyl.

K této problematice je však třeba přistoupit komplexněji a zapojit nejen zahraniční politiku, ale i jiné oblasti s reálným dopadem na pohyb osob jako je obchod, rozvojová politika nebo zemědělství. Představitelé EU by si také měli uvědomit, že azylová a imigrační politika by měly plně respektovat lidská práva. V neposlední řadě je třeba v rámci evropského bloku zachovávat solidaritu, a proto by měly i země, které nejsou přímo vystaveny přílivu uprchlíků, nést svůj díl zodpovědnosti a pomáhat svým pohraničním partnerům v dosažení společných cílů, přičemž prioritou by měla být záchrana lidských životů.

Rozvržení sil v Evropském parlamentu aneb co je v sázce při volbách 2014

The balance of power in the current European Parliament is crucial for understanding the Issues at stake in the 2014 European election

Doru Frantescu; The London School of Economics and Political Science

Datum příštích evropských voleb se kvapem blíží a již od května 2014 bude mít Evropský parlament (EP) nové složení, které bude spoluutvářet podobu EU po dobu dalších pěti let. Ve svém článku Doru Frantescu analyzuje současné dění v post-Lisabonském Evropském parlamentu a snaží se čtenářům přiblížit témata, která se budou probírat při volbách 2014.

Nejdůležitější otázka ze všech je: Kdo má fakticky moc v Evropském parlamentu? Jaká strana má vůbec možnost ovlivnit výsledky jednání nad právními předpisy probíranými v Parlamentu? Pokud by záleželo pouze na počtu křesel v EP, nejsilnější stranou je Evropská lidová strana (EPP), která je hnedka následována Pokrokovým spojenectvím socialistů a demokratů (S&D). EPP získala v minulých volbách jasnou většinu 89 % hlasů.  Vzhledem k tomu, že v Evropském parlamentu neexistuje stabilní opozice, žádná ze stran nedisponuje ani absolutní většinou. Zároveň platí, že tyto větší strany jsou nejvíce „disciplinované“ a jejich členové drží většinou „pospolu“. Avšak tato soudružnost se výrazně liší v různých oblastech politiky. Například EPP je soudržnější než S&D při hlasování o zemědělských otázkách, ale méně soudržná, pokud jde o hlasování v oblasti občanských svobod.  V současné době se očekává, že po volbách získají větší množství křesel strany s více euroskeptickým programem a radikální strany. Tyto strany, ačkoliv můžou mít menší zastoupení, mohou při správném vyjednávání získat dokonce větší vliv v EP než by se mohlo zdát.

Jak se tedy vyznat v práci Evropského parlamentu a zjistit, jakou stranu volit? Nezávislá organizace VoteWatch, která dlouhodobě sleduje práci Evropského parlamentu a Rady ministrů EU, nabízí přístup k rozsáhlé databázi, obsahující všechna jmenovité hlasování na plenárních zasedáních Evropského parlamentu. Díky VoteWatch mohou občané EU předvídat, jakým směrem se budou právní předpisy EU ubírat, i když budou fakticky ještě neschválené.  Za tímto účelem byl dále spuštěn projekt Myvote2014, který se zaměřuje na přiblížení politiky EU pro mladší generace.  Na webové stránce Myvote2014.eu si může každý vyzkoušet postupně zvolit vlastní názor na 15 zadaných otázek, o kterých hlasoval EP v minulých pěti letech (sjednocení vzdělávacích systémů, politika zaměstnanosti, přistěhovalectví nebo kontroverzní dohody ACTA). Na webu si pak každý může také porovnat své hlasování s hlasováním jednotlivých evropských poslanců, a tím zjistit, který mu je svými názory nejbližší.  Autoři projektu si tímto slibují, že lidé více pochopí činnost EP, a tím se budou více zajímat o volby v roce 2014 tak, aby přinesly co největší prospěch právě občanům EU.

Zhodnocení Strategie EU pro region Baltského moře

Assessing the EU Strategy for the Baltic Sea Region

Kristine Kern a Stefan Gänzle; Swedish Institute for European Policy Studies

 V roce 2009 zahájila Evropská unie (EU) svou první makroregionální strategii, a to Strategii EU pro region Baltského moře (EUSBSR), jejímž cílem bylo vytvoření oblasti pro funkční spolupráci v odvětvích, jako je životní prostředí, hospodářský rozvoj a dopravní infrastruktura. Strategie se snaží podporovat jak smlouvy na bázi principu územní soudržnosti, tak implementaci strategie Evropy 2020 na makroregionální úrovni.

Strategie přináší nové možnosti správy a řízení pro řešení problémů, které přesahují rámce členských států nebo úrovně EU a které je třeba řešit sjednocením relevantní sektorové politiky. Velkou předností této Strategie je aktivní zapojování nečlenských států EU do projektu. Jako příklad můžeme uvést Rusko, kde po krušném začátku přineslo partnerství oběma stranám značná pozitiva, a to zejména v oblastech jako životní prostředí, ochrana kvality vody či inovace. Úspěch Strategie je nejvíce patrný u více než sta stěžejních projektů – například u projektu „CleanShip“, který usiluje o útlum znečištění vody z lodí, nebo BALTFISH, jehož cílem je lepší spolupráce v rybářské politice.

Nicméně je důležité si uvědomit podstatu celkového úspěchu této Strategie. Do velké míry závisí na nových víceletých předpisech finančního rámce na období 2014-2020. Obecně platí, že lepší propojení a zefektivnění zdrojů zůstává problémem, a to především s ohledem na financování strategických aktivit. Strategie zlepšuje stávající právní předpisy EU, protože projekty v rámci ní jsou s předpisy spojeny.

EUSBSR může přispět k novému nadnárodnímu a flexibilnímu řízení, které zajistí dostatečné řešení společných problémů na multilaterální úrovni. Dále může Strategie přispět k lepší realizaci právních předpisů EU členskými státy a partnerskými zeměmi a zároveň k následné systematické právní integraci EU s EUSBSR. V neposlední řadě se může Strategie nakonec stát solidní platformou pro řešení problémů na makroregionální úrovni, což by vedlo k synchronizaci, která by nesměla být využívána jednotlivými členskými státy EU, ale například prostřednictvím institucionální podpory mezi institucemi EU, členskými státy a mezinárodními organizacemi. I když celkové hodnocení v této fázi není možné, lze dojít k závěru, že EUSBSR dosáhla významného pokroku od svého vzniku v roce 2009.