Již více než sedmnáct let se ve vrcholné sféře politiky Evropské unie mluví o zřízení zcela nového unijního orgánu – Úřadu evropského veřejného žalobce (European Public Prosecutor’s Office, EPPO). Hlavním motivem pro zřízení tohoto úřadu je především překonání současného neuspokojivého stavu v oblasti finanční kriminality v EU, přičemž podle údajů Evropské komise Unie kvůli finančním podvodům ročně přijde o více než 500 milionů eur, a to pouze podle oficiálních čísel, skutečná ztráta unijních prostředků (a tedy peněz daňových poplatníků) může být ještě mnohem vyšší. Hlavním cílem EPPO tedy bude v obecné rovině jediné – stíhat zločiny poškozující finanční zájmy Evropské unie.
Oficiálně byl návrh na zřízení Evropského úřadu veřejného žalobce představen Evropskou komisí 17. července 2013, přičemž byla přiblížena také jeho institucionální podoba a hlavní cíle. Těmi jsou zejména přiblížení trestněprávních systémů jednotlivých členských zemí a unijních institucí a orgánů a boj proti korupci, finančním podvodům, zpronevěře, praní špinavých peněz a zneužití úřadu. Zřízením Úřadu evropského veřejného žalobce vznikne poprvé v historii orgán, který „bude mít pravomoc a zdroje nezbytné k vyšetřování, podávání žalob a k předvedení případů podvodů a ostatních ilegálních aktivit poškozujících finanční zájmy Unie, ať už na národní, či mezistátní úrovni, k soudům“.
Samotný úřad pak vznikne vydělením ze struktury EUROJUSTu (Evropská agentura pro justiční spolupráci v trestních věcech), přičemž EPPO se stane úřadem naprosto nezávislým, a to jak na členských státech, tak na institucích a orgánech EU.
Zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce by nemělo být nikterak finančně nákladné. A to zejména z důvodu již zmíněné decentralizované struktury, dále pak díky tomu, že administrativní, technická i personální podpora bude pocházet z již fungujícího EUROJUSTu a z OLAFu (Evropský úřad pro boj proti podvodům). Samozřejmostí pro vznik Úřadu pak je jednomyslnost v Radě a souhlas Evropského parlamentu, přičemž bude probíhat také konzultace s parlamenty národními.
I přes výše zmíněné motivy, cíle a institucionální podobu tohoto nově vznikajícího orgánu však nepanuje na nutnosti, relevanci a výhodnosti jeho zřízení všeobecná shoda a jak právní odborníci na danou problematiku, tak ani politici na národní i evropské úrovni neumějí nalézt v této otázce společnou řeč. Diskuze o zřízení, kompetencích a působnosti tohoto úřadu stále probíhá a relevantních a racionálních argumentů zastávajících jeden či druhý názorový proud je skutečně mnoho.
Reakcí členských států na kontroverze spojené s návrhem Komise o zřízení EPPO vyústilo k historicky druhému využití mechanismu včasného varování. Čtrnáct komor národních parlamentů z jedenácti členských států (včetně ČR) vystavilo návrhu tzv. žlutou kartu v rámci mechanismu kontroly dodržování zásady subsidiarity a zásady proporcionality vnitrostátními parlamenty zavedeného Lisabonskou smlouvou.
Odpůrci návrhu Komise včetně České republiky argumentují, že finanční prostředky na zavedení a provoz Evropského veřejného žalobce se nemusí vynaložit, neboť činnost v oblasti vyšetřování a stíhání trestných činů na úrovni členských států je dostatečná. Součástí trestního zákoníku v České republice je § 260 Poškození finančních zájmů Evropské unie. Rovněž mechanismy pro koordinaci a vyšetřování v současnosti existují na nadnárodní úrovni, členské země mohou zejména využít zmíněné úřady OLAF, Eurojust a Europol. Aktivita Komise by se měla zaměřit pouze na členské státy, které jsou v oblasti vyšetřování a stíhání neefektivní, popřípadě navrhnout opatření v intencích současného institucionálního nastavení.
Senát Parlamentu ČR ve svém usnesení mimo jiné zpochybnil přínos Evropského veřejného žalobce, neboť jeho činnost by byla podmíněna efektivitou činnosti vnitrostátních orgánů. Obavu vzbuzuje také potenciální komplikace a prodlužování trestních řízení z důvodu aplikování nových procesních pravidel, nejasnosti by naopak mohli vést k vyššímu počtu procesních pochybení. Senát rovněž připustil potenciál návrhu Komise v případě přeshraniční spolupráce, která je za současného stavu neefektivní.
Akademická obec upozorňuje také na některá rizika spojena s vytvořením nového úřadu na podobu trestního práva členských zemí. Koncepce společné unijní obžaloby vyžaduje pro své řádné fungování rozsáhlou harmonizaci trestního práva členských států. EPPO jakožto nadnárodní evropský orgán bude rovněž muset začlenit svá procesní centralizovaná pravidla do stávajících národních předpisů. Otázkou pak mohou být například procesní záruky, či ochrana práv u soudu, které jsou nastaveny ve vnitrostátním kontextu, nikoliv na evropské úrovni.
Text je zkrácenou verzi odborného podkladu, který je k dispozici na webových stránkách think-tanku Evropské hodnoty.
František Mudroňka působí jako analytik think-tanku Evropské hodnoty.
Lukáš Hendrych působí jako spolupracovník Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.
