- Česká vláda by měla k iniciativám na posílení evropské obranné a bezpečnostní politiky přijmout zásadový postoj vycházející ze třech hlavních principů:
- Česká republika disponuje pouze jedním souborem sil, které lze nasadit v zahraničních misích (single set of forces)
- V zájmu ČR není, aby v oblasti financí a kapacit docházelo k duplicitě mezi NATO a EU
- Primárním garantem obrany českého státu a jeho občanů proti vnějšími nepřáteli je v rámci kolektivní obrany Severoatlantické Aliance.
- Vzhledem k nárůstu bezpečnostně-strategických ambicí Evropské unie, stejně jako k nestabilnímu prostředí v jejím okolí́, dochází k bezprecedentnímu růstu finančních prostředků a administrativních kapacit věnovaných bezpečnostní a obranné politice Evropské unie. Česká vláda by měla zastávat postoj, že pokud chce Unie hrát důležitou roli na globální scéně, musí postupovat komplementárně k dalším globálním poskytovatelům bezpečnosti, jako jsou NATO, OSN či USA.
- Koncepty „Strategická autonomie Evropy“, „Evropská intervenční iniciativa“ či dokonce vznik „evropské armády“ nejsou iniciativami vycházejícími z naší části Evropy. Můžeme je podporovat, pokud povedou k žádoucímu rozvoji evropských vojenských schopností, a to zejména v oblasti zvládání krizí. Česká republika ale nemá žádný důvod být v těchto iniciativách aktivním hráčem. ČR musí naopak –spolu s dalšími podobně smýšlejícími zeměmi východní střední Evropy – důsledně hlídat to, aby v rámci plánu rozvoje evropských schopností (Capabilities Development Plan), nedocházelo k pokusům o odčerpání společných evropských financí na to, co zajišťuje NATO, tedy na kolektivní obranu.
