- V EU-28 je ČR 27. nejvíce skeptickým státem vůči imigraci
- Česká společnost má stále tendenci prosazovat tzv. asimilační přístup a podporovat restriktivní imigrační politiku
- Více než polovina obyvatelstva stále považuje cizince, příliv migrantů a uprchlíků za společenský problém
V posledních patnácti letech dochází i přes jisté kolísání ve statistikách ke zvyšování počtu cizinců žijících na našem území. Do země dlouhodobě přichází více lidí, než se z ní vystěhovává: Česká republika se v posledních dekádách stala imigrační zemí. Zajímavé je, že v EU-28 je ČR 27. nejvíce skeptickým státem vůči imigraci. Ve světle aktuálního mezinárodního dění a jeho vnitropolitických implikací se tedy téma postojů občanů České republiky vůči jednotlivým národnostem, etnikům a náboženským skupinám žijícím na našem území jeví být aktuálním.
Početně nejvýznamnější menšiny v České republice představují Ukrajinci, Slováci, Vietnamci a Rusové. Na žebříčku nejsympatičtějších cizinců dlouhodobě vedou Slováci, sympatie získávají rovněž Angličané, Francouzi a Američané. Negativní postoje zaujímají Češi vůči Afgháncům, Čečencům, Arabům nebo Albáncům.
Porovnáme-li výsledky výzkumů veřejného mínění s daty poukazujícími na dlouhodobější trendy, můžeme konstatovat, že do sympatií k jednotlivým národnostem se promítá poměrně široký komplex vlivů, jako je vzájemná obeznámenost daná sousedstvím, společná historická zkušenost, kulturní blízkost či podobné politické a ekonomické směřování. Tyto faktory mohou vysvětlit trvale nejkladnější postoj české populace vůči obyvatelům Slovenska či sympatie vůči Polákům (kulturní blízkost). Mohou také poukázat na pozadí negativního hodnocení obyvatel Balkánu, které je dáno patrně dojmem z jejich spojení s různými druhy kriminality, občanů zemí bývalého Sovětského svazu (negativní politicko-historické konotace), Romů, jež vyznávají od většinové společnosti odlišný způsob života, ale i na příčiny negativního postoje vůči migrantům z jižní či jihovýchodní Asie, pocházejícím z odlišného kulturního okruhu.
Postoje obyvatel vůči cizincům se liší zároveň v závislosti na formě migrace a délce pobytu. Nejpříznivěji jsou přijímáni studenti a stážisté, žadatelé o azyl a příchozí s různými humanitárními důvody; méně pak ti, kteří k nám přichází za různými ekonomickými účely.
Přestože názory na umožnění dlouhodobého pobytu či trvalého usazení v minulých letech naznačovaly trend k liberalizaci, má česká společnost stále tendenci prosazovat tzv. asimilační přístup a podporovat restriktivní imigrační politiku.
Většina obyvatel je za určitých podmínek a přizpůsobení se tradicím ochotna tolerovat pobyt cizinců u nás. Zároveň, ovšem více než polovina obyvatelstva stále považuje cizince, příliv migrantů a uprchlíků za společenský problém. Pozitivnější přístup k cizincům je přitom možné zaznamenat u lidí s lepší životní úrovní, vysokoškolským vzděláním, u věřících a lidí žijících v sídlech mezi 2-5 tisíci obyvatel a ve srovnání s celostátní úrovní obecně na místní úrovni. V postupující akceptaci dlouhodobé přítomnosti v ČR hraje významnou roli znalost cizinců. Ta ovšem není příliš vysoká – výzkumy poukazují, že ji má necelá třetina obyvatel.
Malá obeznámenost Čechů s cizinci otevírá poměrně široké pole působnosti formování obrazu cizinců médii. Ta podávají neúplný obraz o cizincích; konkrétně uprchlíkům nedávají možnost promluvit o vlastní situaci. V druhém nejčtenějším celostátním deníku, MF Dnes, v letech 2007-2011 byli zasazováni do článků jako kriminálníci, kteří škodí občanům a nežádoucí zátěž, než jako přínos, ekonomicky i demograficky.
Podrobnější analýzy článků věnovaných cizincům v dalších médiích zatím nebyly provedeny a skýtají jistě příležitost pro další mediální analýzy. Pokud se porozhlédneme po dalších tištěných či audiovizuálních médiích, nabydeme patrně představy o cizincích jako nositelích nepříznivých vlivů (kriminality, nezaměstnanosti). Tento obraz přitom do velké míry vychází z rutinních postupů v mediální organizaci, spíše než z negativního postoje novinářů k cizincům.
Vliv médií na veřejné mínění a jeho postoj vůči cizincům je umožněn celkově nedostatečnou debatou o přítomnosti cizinců na našem území, jak upozorňují nejen mnohé neziskové organizace, ale rovněž veřejní činitelé. Lze proto jen apelovat na snahu o zlepšení vnímání soužití cizinců a domácího obyvatelstva skrze rozvoj společenské diskuse.
Text je zkrácenou verzi odborného podkladu, který je k dispozici na webových stránkách think-tanku Evropské hodnoty.
Hana Votradovcová působí jako spolupracovnice Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.
