Minulý týden byl guvernér ČNB Miroslav Singer oceněn evropským centrálním bankéřem roku. Jaká bude vlastně budoucnost státních centrálních bank uvnitř EU? A jak by měly být regulovány? V čem tkví hlavní překážky bankovní unie? Přečtěte si výstupy zahraničních think-tanků ze druhého týdne 2014.
Vstup Lotyšska do eurozóny
Sébastien Richard; Robert Schuman Foundation
Pět let po začátku krize a po mezinárodní finanční injekci vstupuje Lotyšsko do eurozóny. Komise tak Lotyšsko odměňuje za úspěšnou snahu o konsolidaci veřejných rozpočtů a zvýšení konkurenceschopnosti země.
Po vstupu země do Evropské unie (EU) v roce 2004 přišlo přehřátí ekonomiky: HDP rostl o 10 % ročně a platy o 20 %, což podpořilo vznik realitní bubliny. Ekonomické turbulence, přicházející z Ameriky, zasáhly Lotyšsko naplno a krom pádu HDP a růstu nezaměstnanosti došlo i k bankovní krizi, která byla ještě více prohloubena kolapsem trhu s nemovitostmi. Nedůvěra a výběr velkého množství kapitálu z Parex Banky donutily tuto instituci požádat o státní pomoc. Ta se nakonec vyšplhala na hodnotu 19 % lotyšského rozpočtu. Lotyšské vládě nezbylo než se obrátit na Mezinárodní měnový fond a EU a žádat je o pomoc.
Podmínkou bailoutu v hodnotě 7,5 mld. eur byla implementace úsporných opatření. Vláda přistoupila k 30% redukci platů a penzí a k rozpočtovým škrtům ve všech resortech. Navíc reformovala zdravotní a vzdělávací systém. Výsledky se dostavily rychle: v roce 2011 došlo k obnově růstu HDP, exportu i domácí poptávky. Lotyšské vládě se povedlo mezinárodní půjčku splatit o čtyři roky dříve, než se předpokládalo.
Poté Lotyšsko zažádalo v březnu 2013 o členství v Hospodářské a měnové unii (HMU). I v čase vrcholné evropské finanční krize poplynou z tohoto členství pro Lotyšsko následující výhody: zaprvé eliminace spekulativních útoků na lotyšský lat; zadruhé snížení nákladů na refinancování státního dluhu; a zatřetí zlepšení podmínek refinancování bank tím, že umožní přístup k Evropské centrální bance (ECB).
Jelikož země splnila všechna konvergenční kritéria, Evropská komise považuje za správné integrovat Lotyšsko do HMU. ECB už tak nadšená není a obává se návratu inflace po přijetí eura. Dalším problémem je extrémní cenová volatilita v posledních deseti letech (oscilovala mezi -1,3 % a 15,3 %). ECB proto trvá na dokončení rozpočtového konsolidačního plánu a implementaci dalších strukturálních reforem, které umožní lepší fungování pracovního trhu a zvýší konkurenceschopnost. Dále považuje za nutné omezit závislost bankovního sektoru na cizích (především ruských) vkladech, které představují 33 % HDP země, a implementovat předpisy proti praní špinavých peněz.
Transparentnost dohledu v evropské bankovní unii
Christopher Gandrug a Mark Hallerberg; Bruegel
Zvýšení transparentnosti regulace bank v rámci unijní bankovní unie má dva velké přínosy. Jednak je to nárůst demokratické odpovědnosti a jednak zlepšení výkonnosti trhu. Co se odpovědnosti týče, je potřeba se zamyslet nad legitimitou výstupů a nad jejím monitorováním. Jednou z možností je použití metody „požárního poplachu“, kdy jsou veřejnosti pravidelně poskytovány informace, a ta má tak možnost spustit „požární poplach“, pokud nalezne jakýkoliv problém. Pro uskutečnění této metody je zapotřebí právě transparentnosti, díky které jsou kvalitněji informováni i investoři, což má pozitivní vliv na tržní efektivitu. Častým argumentem proti regulační transparentnosti je, že může vyvolat peněžní nestabilitu, nicméně existují názory, že čím transparentnější banka, tím méně je náchylná ke krizím.
V současné době v Evropské unii, na rozdíl od USA, neexistuje žádný systém transparentnosti regulace. Z osmnácti států eurozóny poskytuje přístup k datům pouze pět z nich. Tato data ale nedosahují stejných kvalit jako data poskytovaná bankami ve Spojených státech. Z členských států stojí za zmínku například Česká republika, která tato data zveřejňuje již od roku 2000, nebo Španělsko, které stojí na pomyslné špici, co se kvality i frekvence poskytovaných dat týče. Směrnice Capital Requirements Directive z roku 2013 požaduje, aby banky odhalily informace o své kapitálové přiměřenosti a vystavení se rizikům. Toto je velice pozitivní krok ke zpřístupnění dat jednotlivých bank, nicméně má stále dost slabých míst. Banky si mohou vybírat v jakém formátu, v jaké frekvenci a jaká data budou zveřejňovat. Autoři studie míní, že by evropská bankovní autorita měla domyslet alespoň jasná vodítka pro formát a frekvenci bankovních výstupů.
Dohra krize: Regulace, dohled a role centrálních bank
Ignazio Visco; Centre for Economic Policy Research
Potřebujeme hlubokou a dalekosáhlou reformu dohledu a regulace finančních trhů. Finanční krize v Evropě ukázala, že komplexita finančního sektoru neospravedlňuje minimální dohled, právě naopak. V našem systému nelze včas odhalit a identifikovat křehká a náchylná místa. Od 70. let až do roku 2007 probíhala celosvětově intenzivní finanční deregulace. Eurokrize otočila kyvadlo směrem k důslednější kontrole bank de a tento trend bude do budoucna pokračovat, poháněn hnutími jako jsou Occupy Wall Street a Indignados. Dále přitáhla pozornost ke zjištění, že jednotlivé strany v tržních vztazích nejsou schopny ovládnout komplexitu finančního systému, který se jim vymyká z rukou. Neustále roste separace skutečné ekonomiky a financí v hospodářském systému, které se se skutečným hospodářstvím dostávají do otevřeného konfliktu. V eurozóně vyskočil za posledních 10 let poměr mezi finančními zdroji získanými soukromým sektorem a HDP na 240 %.
V rámci reformy dohledu a regulace finančních trhů je nutné se zaměřit na finanční gramotnost. Finančně gramotní občané vytvářejí poptávku po bezpečnějších finančních produktech a nejsou tolik náchylní ke škodlivému zjednodušování v duchu „finančnictví je zlo“. Stigma finančnictví jako morálně pochybného oboru, které se táhne od Ježíše, Solóna a Aristotela, vytváří strukturální nedůvěru v tuto disciplínu a musí být nahrazeno novým paradigmatem dobrého, spravedlivého a užitečného nástroje.
První vlaštovky modernizace a změny ve finančnictví se už objevily. Banky disponují kapitálem vyšší kvality i kvantity a pokrytí rizik je důslednější. Je ale stále co zlepšovat. Aktéři na trzích jsou například stále moc závislí na ratingových agenturách. Bonusy musí být udělovány na základě dlouhodobých zisků, nikoliv za jednotlivé úspěšné operace a musejí být vytvořeny nástroje umožňující zachraňovat velké finanční instituce v případě jejich pádu, a to bez nároků na daňové poplatníky. Centrální banky by měly mít volnější ruce pro svoje aktivity, aby mohly adekvátně reagovat na důsledky krize. Moderní finanční systém zítřka bude jistě mnohem důsledněji regulován a ve svých určujících rysech bude úplně jiný než ten, který se vyvíjel poslední dvě desetiletí.
Potenciální výhody zavedení zóny volného obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy mohou být mnohem menší, než je v současnosti uváděno
Gabriel Siles-Brügge a Ferdi De Ville; London School of Economics – European Politics and Policy Blog
Před Vánocemi se konalo poslední kolo jednání o zóně volného obchodu mezi Evropskou unií (EU) a Spojenými státy. Tato dohoda má především posílit ekonomický růst na obou stranách Atlantiku a evropští vůdci se předhánějí v tom, kdo připravovaný balíček ekonomických opatření více vychválí.
Autoři článku však entuziasmus evropských lídrů nesdílejí a argumentují, že smlouva o transatlantickém volném obchodu žádný výrazný ekonomický stimul nepřinese. Primárním účelem Transatlantického obchodního a investičního partnerství my měla být synchronizace způsobu, jakým jsou evropská a americká ekonomika regulovány. To je přitom výsadně politická doména a dosavadní historie výsledků transatlantické spolupráce v oblasti ekonomické regulace nevykazuje, že by politická vůle k takovým krokům skutečně existovala. Přitom v některých oblastech jsou evropské a americké standardy na hony vzdálené, jako třeba u regulace prodeje geneticky modifikovaných potravin.
Dalším nebezpečím pro úspěšnou realizaci transatlantické zóny volného obchodu jsou nástrahy amerického federálního systému vlády. Různé federální státy mají totiž různé právní předpisy, které ekonomickou regulaci upravují. Záležitosti, jako jsou standardy pro vypouštění automobilových emisí, se mezi jednotlivými americkými státy značně liší. Nezodpovězenou otázkou tak zůstává, jestli bude americká federální vláda schopná nabídnout nějaký ucelený koncept, jenž by tento problém řešil. Autoři proto svou úvahu uzavírají přesvědčením, že zavedení volného obchodu mezi EU a Spojenými státy rozhodně není všelékem na naše ekonomické problémy, jak se nám to někteří evropští politici snaží namluvit.
Lekce z polsko–ukrajinské hranice: Žádný pohyb bez infrastruktury
Adriana Skorupska; Polish Institute of International Affairs
Nedávné události přitáhly velkou pozornost k hranicím Evropské unie (EU) s Ukrajinou. Politická nestabilita tohoto východního souseda vyvolává otázky ohledně bezpečnosti Unie v některých evropských metropolích. Je však nezbytné, aby hranice zůstala průjezdná pro proevropskou část ukrajinské společnosti. Ovšem zrušení víz pro ukrajinské občany, které Polsko notně podporuje, se bohužel v blízké budoucnosti konat nebude.
Politická situace není jedinou překážkou integrace Ukrajiny se zbytkem EU. Autorka článku vysvětluje, že velkým problémem je zejména špatná infrastruktura a nedostatek moderních hraničních přechodů, které by dokázaly odbavovat dostatečné množství dopravy. Dále tato vízová povinnost, kterou EU pro občany Ukrajiny zavedla, zůstává velkou překážkou společným polsko-ukrajinským projektům. Avšak EU má zároveň i nástroje podporující krátkodobou migraci a deregulaci hraničních kontrol.
Minulý rok skončil program příhraniční spolupráce mezi Polskem, Běloruskem a Ukrajinou a pod záštitou EU dále pokračuje spolupráce v rámci tzv. euroregionů. Polsko by mělo usilovat o rozvoj občanské společnosti aktivnějším zapojením regionální samosprávy a také neziskových organizací na obou stranách hranice. Více přeshraničních společných projektů by mělo zároveň pomoci začlenit zemi do Unie bez toho, aby byla ohrožena její bezpečnost.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii a každé pondělí vybírá nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou, vydané v uplynulém týdnu. Seznam 48 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu.
