Článek Twenty Years On: Who Paid for North Korea’s Nuclear Program se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Fotobanka Canva
V odlehlé periferii země někdy přezdívané „poustevnická říše“ se 9. října 2006 přepisovaly geopolitické pořádky. Seismické stanice ve velké části světa, včetně jedné nacházející se až v Jižní Americe, toho dne zaznamenaly otřesy, jejichž epicentrum se nacházelo v hlubinách hory Mantchap v pohoří Hamgjong na území Korejské lidově demokratické republiky (KLDR).
Jaderná střelnice Pchunggjeri pod horou Mantchap se během vlád nejvyššího vůdce Kim Čong-ila a jeho nástupce Kim Čong-una stala hlavním místem severokorejských jaderných testů. Po prvním testu jaderné bomby v roce 2006 následovalo v následujících 11 letech dalších pět testů. Poslední exploze v roce 2017 způsobila, že v jinak seismicky neaktivní oblasti docházelo i po odeznění výbuchu k opakovaným zemětřesením. V důsledku testů ztratila hora Mantchap na výšce přibližně půl metru a její vrchol se posunul o tři a půl metru do strany.
Počátky severokorejských jaderných ambicí sahají do padesátých let minulého století. Rozvoj tamního jaderného programu byl štědře financován Sovětským svazem. V roce 1959 podepsaly obě země dohodu o spolupráci v oblasti jaderné energie. Moskva Severní Koreji dodala její první výzkumný jaderný reaktor a v šedesátých letech pomohla zřídit Njongbjonské centrum jaderného výzkumu.
Rozpad Sovětského svazu zemi připravil o zdroje, na kterých závisela její ekonomika i armáda. Neefektivní hospodaření, jehož důsledky ještě znásobila oficiální státní doktrína Čučche hlásající soběstačnost země, vyvolalo katastrofální hospodářskou krizi. O přesných číslech se stále vedou debaty, ale odhaduje se, že následný hladomor v letech 1994–1998, který je v KLDR označován jako Namáhavý pochod, připravil o život více než milion Severokorejců. Nedostatek jídla byl tak zoufalý, že státní televize vysílala pořady o vaření, ve kterých občanům radila, jak připravovat pokrmy z trávy. Stát dokonce spustil kampaň „Jezme jen dvě jídla denně“, jejímž prostřednictvím byly Severokorejcům prezentovány údajné zdravotní přínosy takovéto diety.
Ve stejné době země procházela vůbec prvním předáním moci. Smrt otce zakladatele Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) Kim Ir-sena v roce 1994 přišla v období, které bylo pro zemi nejnáročnější od konce korejské války v padesátých letech. Nový nejvyšší vůdce Kim Čong-il vyhodnotil jadernou cestu jako možnost, jak dynastii Kimů udržet u moci i v dalších letech.
Úspěch severokorejského jaderného programu je často vykreslován především jako selhání americké diplomacie. Washington na něm svůj podíl určitě má, často se však přehlíží role Jižní Koreje. Jihokorejští prezidenti Kim Te-džung (v úřadu v letech 1998 až 2003) a No Mu-hjon (2003 až 2008) v letech, která byla pro severokorejský jaderný program kritická, prosazovali takzvanou slunečnou politiku. Jejím hlavním cílem bylo po desetiletích konfrontace a nevraživosti zlepšit vztahy se Severní Koreou.
Projevem této politiky byla značná finanční pomoc proudící z Jihu na Sever. Půjčky z Jihu zmírnily nejnaléhavější finanční tlaky a umožnily Severní Koreji nasměrovat více zdrojů do jaderného programu. Dynastie Kimů si hospodářskou pomoc vyložila jako bianco šek. Od roku 2012, kdy začala být většina půjček splatná, ignorovala Severokorejská banka pro zahraniční obchod více než sto výzev ke splacení dluhu, který v roce 2025 dosahoval 620,2 milionu amerických dolarů. Abychom tento údaj uvedli do souvislostí, celkové náklady na severokorejský jaderný program za posledních 50 let se odhadují na 1,6 miliardy amerických dolarů. Jižní Korea tak pomohla zafinancovat částku odpovídající více než třetině těchto nákladů.
Po vůbec prvním summitu hlav států Jižní a Severní Koreje v roce 2000 se obě země dohodly na zřízení Kesongského průmyslového parku. Šlo o společný projekt spuštěný v roce 2004, v němž jihokorejské firmy zaměstnávaly Severokorejce. Park byl vybudován přibližně 10 km severně od demilitarizované zóny. Mzdy severokorejských pracovníků vyplácely jihokorejské firmy přímo severokorejské vládě v amerických dolarech. Odhaduje se, že KLDR si ponechávala přibližně 70 % těchto peněz, zatímco pracovníky vyplácela v místní měně nebo přídělových lístcích. Šlo o další zdroj příjmů, který KLDR umožnil uvolnit prostředky pro svůj jaderný program.
Zpráva o severokorejském jaderném arzenálu vydaná v roce 2024 časopisem Bulletin of the Atomic Scientists odhaduje, že Pchjongjang disponuje přibližně 50 jadernými hlavicemi a dostatečným množstvím štěpného materiálu k navýšení arzenálu až na 90 hlavic. V roce 2012 Severní Korea změnila svou ústavu a oficiálně se prohlásila za „jaderně ozbrojený stát“. V roce 2017 země otestovala mezikontinentální balistickou raketu schopnou dopravit jadernou hlavici až na území Spojených států.
Dynastie Kimů nadále destabilizuje Indo-Pacifik. Dvě desetiletí vyjednávání o jaderném odzbrojení země nepřinesla žádné výsledky. Už i představitelé Jižní Koreje přiznávají, že podmiňování dalších jednání předchozím jaderným odzbrojením KLDR není v současnosti proveditelnou strategií. Normalizace postavení KLDR jako jaderné mocnosti s sebou však nese riziko další proliferace zbraní hromadného ničení v regionu. Více než 75 % Jihokorejců podle průzkumu podporuje vývoj vlastních jaderných zbraní.
Článek Twenty Years On: Who Paid for North Korea’s Nuclear Program se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Okinawa: The Achilles’ Heel of the U.S.-Japan Alliance se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Unsplash.com
Japonsko a Spojené státy během letošního října upevňují a posilují své spojenectví v Indo-Pacifiku, ať už se jedná o diplomatické dohody, koordinaci zahraniční pomoci, spolupráci v oblasti ekonomické bezpečnosti či některou z řady dalších aktivit. Navzdory tomuto pozitivnímu vývoji však do jednání představitelů obou zemí zasáhl další případ týkající se jednoho z nejcitlivějších témat jejich vzájemných vztahů, a sice přítomnosti amerických ozbrojených sil na Okinawě. Tam byl nedávno zatčen americký příslušník námořní pěchoty (U.S. Marine Corps) pro podezření z vraždy a okradení místní ženy.
Dne 8. října japonský ministr zahraničí Tošimicu Motegi a 12 amerických diplomatů působících v Indo-Pacifiku, včetně velvyslanců v Japonsku a Číně a ředitele Amerického institutu na Tchaj-wanu, potvrdili, že Japonsko a Spojené státy budou nadále spolupracovat na zajištění regionální stability a prosperity. Motegi zdůraznil, že s vyostřující sebezpečnostní situací v regionu nabývá americko-japonské spojenectví stále většího významu. Američtí představitelé zároveň znovu potvrdili svůj neochvějný závazek vůči Indo-Pacifiku.
O čtyři dny později se Allison Hooker, náměstkyně amerického ministra zahraničí pro politické záležitosti, a Hirojuki Namazu, japonský náměstek ministra zahraničí, zúčastnili druhého Dialogu USA a Japonska o svobodném a otevřeném Indo-Pacifiku (Free and Open Indo-Pacific, FOIP). Setkání se konalo u příležitosti 10. výročí koncepce FOIP, kterou v roce 2016 představil zesnulý premiér Šinzó Abe a kterou letos aktualizovala současná premiérka Sanae Takaiči.
Obě strany jednaly o možnostech koordinace zahraniční a bezpečnostní pomoci v prioritních zemích. Mezi konkrétní příklady patří luzonský ekonomický koridor na Filipínách, Japonsko-americké partnerství pro energetiku v oblasti Mekongu (Japan-U.S. Mekong Power Partnership) a osvěta v oblasti námořní bezpečnosti v jihovýchodní Asii a na ostrovech Tichomoří. Zástupci obou zemí rovněž zhodnotili pokrok v oblasti ekonomické bezpečnosti, digitální konektivity, energetické bezpečnosti a obranného průmyslu. V kontextu mezinárodní bezpečnosti jednali také o užší koordinaci s partnery v indopacifickém regionu a o prohlubující se spolupráci Japonska s NATO.
Na pozadí těchto dohod a vzájemných ujištění však zůstával případ okradení a vraždy místní okinawské ženy. K incidentu došlo 3. října a podezřelý Američan byl zatčen hned následující den. Takaiči označila čin za „ohavný“ a vyzvala k přísnější disciplíně mezi příslušníky amerických ozbrojených sil a přijetí opatření, která by zabránila opakování podobných incidentů. Důležitost předcházení podobným incidentům zdůraznil i Motegi během výše zmíněného setkání s americkými vyslanci.
Americké velvyslanectví v Tokiu a námořní pěchota USA vyjádřily soustrast pozůstalým a uvedly, že plně spolupracují s japonskými úřady. Od 9. října se navíc na všechny příslušníky amerických ozbrojených sil na Okinawě vztahuje třicetidenní zákaz nočního vycházení v čase od půlnoci do pěti hodin ráno.
Po druhé světové válce se Japonsko a Spojené státy proměnily z hlavních protivníků v blízké spojence. Okinawa však patří k těm částem Japonska, které za mír zaplatily nejvyšší cenu. Během bitvy o Okinawu v závěru druhé světové války utrpěla tato oblast obrovské ztráty. Následně zůstala až do roku 1972 pod americkou správou a během korejské i vietnamské války sloužila jako strategicky významná vojenská základna. Okinawská prefektura dodnes hostí přibližně 70 % všech amerických vojenských zařízení v Japonsku, což mezi místními obyvateli nadále vyvolává značnou nevoli.
Washington argumentuje, že vzhledem ke strategické poloze Okinawy je přítomnost amerických ozbrojených sil nezbytná jak pro obranu Japonska, tak pro udržení regionální stability. Tato přítomnost má však i negativní důsledky, a to včetně hluku, dopadu na životní prostředí a kriminality. Situaci navíc zhoršuje skutečnost, že počet trestních případů spojených s příslušníky amerických ozbrojených sil v posledních letech vzrostl z přibližně 40 v roce 2020na 101 v roce 2025.
Tyto negativní dopady poskytují živnou půdu také pro čínskou propagandu. Přitom je to právě kvůli rostoucí asertivitě Číny v kombinaci s její prohlubující se spoluprací s dalšími regionálními aktéry, jako jsou Rusko a Severní Korea, že Japonsko, Spojené státy a další podobně smýšlející země Indo-Pacifiku vzájemnou spolupráci posilují. Čína využívá negativních zkušeností vycházejících z dosavadních americko-japonských vztahů k podněcování hnutí za nezávislost Okinawy. Čínská státní média zároveň vykreslují rostoucí japonské výdaje na obranu, budování regionálních spojenectví a aktivnější zapojení Tokia do mezinárodního dění prostřednictvím iniciativ typu FOIP jako projevy„vojenské expanze“.
Okinawa tak zůstává jedním ze strategicky nejdůležitějších, ale zároveň nejzranitelnějších bodů americko-japonských vztahů. Způsob, jakým Tokio a Washington tuto citlivou otázku nadále uchopí, bude zásadní pro zachování dlouhodobé stability jejich spojenectví.
Článek Okinawa: The Achilles’ Heel of the U.S.-Japan Alliance se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Taiwan’s Double Ten: Seeking Shared Prosperity and the Contest over History se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Státní vlajky Čínské republiky (Tchaj-wanu), foto: Olimpia Kot, EVC
Tchajwanský prezident Laj Čching-te (William Lai, 賴清德) pronesl k státnímu svátku 10. října (tzv. „Svátku dvou desítek“) projev, který se vzhledem k místním volbám naplánovaným na listopad zaměřoval především na domácí otázky tchajwanské politiky: hospodářské výsledky, sociální zabezpečení, bydlení a rovnoměrné rozdělení hospodářské prosperity.
Během projevu mluvil Laj o tchajwanském boomu poháněném umělou inteligencí přispívajícím k růstu HDP, který by měl v roce 2026 překročit 11 %. To představuje největší nárůst za posledních 39 let. Laj také podotkl, že by se tento růst měl rozšířit i mimo technologický sektor, a vyzdvihl v této souvislosti program na oživení malých a středních podniků (MSP, medium-sized enterprises, SMEs) v hodnotě 100 miliard NT$, nová opatření v oblasti bydlení a návrh na univerzální „dividendu z umělé inteligence“ ve výši 10 000 NT$ v příštím roce.
Vztahům mezi Tchaj-wanem a Čínou byl v projevu věnován poměrně malý prostor. Laj znovu potvrdil odhodlání Tchaj-wanu udržovat svobodu a mír a varoval před překrucováním dějin druhé světové války. Po Lajově projevu uspořádal Peking podél svého pobřeží vojenská cvičení se střelbou ostrými náboji, která však byla oproti předchozím rozsáhlým operacím v okolí Tchaj-wanu výrazně menšího rozsahu.
Projev poukázal na problém, který pro Tchaj-wan nabývá na významu: Výjimečný růst nevede automaticky k všeobecně sdílené prosperitě.
Díky globální poptávce po pokročilých polovodičích a infrastruktuře pro umělou inteligenci se Tchaj-wan stal nepostradatelnou součástí světových technologických dodavatelských řetězců. Stejná dynamika však prohloubila to, co se popisuje jako „zlom ve tvaru K“ (tj. ekonomický pojem označující situaci, kdy se různé části společnosti nebo sektory hospodářství po krizi nebo během růstu vydávají zcela opačnými směry – podobně jako dvě ramena písmene K). Téměř 70 % pracujících na Tchaj-wanu vydělává méně než je průměrný měsíční plat. Do odvětví elektroniky zároveň spadá méně než jedno z deseti pracovních míst. Lukrativní platy v oblasti technologií kontrastují se stagnujícími mzdami v tradičních odvětvích, vysokými náklady na bydlení a rostoucími obavami o ekonomickou budoucnostmezi mladšími Tchajwanci.
Lajova opatření v reakci na tuto situaci spojují přerozdělování s modernizací průmyslu. Vedle návrhu na vyplácení dávek v hotovosti a podpory bydlení nabízí program na podporu malých a středních podniků financování, školení pracovní síly, digitální transformaci a pomoc při vstupu na mezinárodní trhy. Důležitou otázkou však zůstává, zda tyto nástroje mohou zajistit udržitelný růst produktivity a mezd i mimo ekosystém polovodičů.
Důraz na vnitropolitické otázky v Lajově projevu lze do značné míry vysvětlit volebním kalendářem. V listopadu budou voliči hodnotit vládu nejen z hlediska bezpečnosti v Tchajwaském průlivu, ale především na základě každodenních problémů, jako jsou mzdy, dostupnost bydlení a veřejné služby.
Jedna pasáž projevu však měla značný geopolitický význam. Lajovo varování před překrucováním historie druhé světové války bylo v den Svátku dvou desítek, který připomíná založení Čínské republiky (ROC), obzvláště výmluvné.
Peking stále častěji využívá válečnou historii k podpoře svých současných požadavků týkajících se suverenity a mezinárodního řádu. Jak nedávno v časopise The Interpreter argumentovala Justyna Szczudlik, členka globální expertní rady Evropských hodnot, zářijová návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga (Xi Jinping, 習近平) ve Washingtonu ilustruje snahu Pekingu o získání „diskurzivní moci“ (話語權) – tj. schopnosti utvářet slovník a historické narativy, skrze které pak vlády jiných zemí interpretují mezinárodní politiku. Si Ťin-pching ve Washingtonu vyzdvihoval o čínskou pomoc americkým pilotům během druhé světové války, opomněl však zmínit, jak zásadní byla válečná podpora, kterou USA poskytly Číně.
Pro Tchaj-pej jsou však historické detaily zásadní. Vládou, která vedla čínský odpor proti Japonsku, byla Čínská republika (ROC), nikoliv Čínská lidová republika (ČLR), která byla založena až v roce 1949 – čtyři roky po skončení druhé světové války. Rozdílné interpretace historie přitom mají přímý dopad na to, jak je chápáno poválečné uspořádání a suverenita Tchaj-wanu.
Po oslavách Svátku dvou desítek byla aktivita Čínské lidové osvobozenecké armády (PLA) méně výrazná než při jiných podobných příležitostech. PLA v minulosti využívala sváteční období k vyjádření nespokojenosti s Tchaj-pejí. Nejviditelnějším příkladem byl říjen 2024, kdy v rámci cvičení Joint Sword-2024B proběhly v okolí Tchaj-wanu rozsáhlé vojenské operace. Letošní cvičení se odehrála u pobřeží čínské provincie Če-ťiang a podobné obklíčení Tchaj-wanu nezahrnovala. Některé námořní výstrahy ze strany čínských úřadů byly navíc vydány ještě před Lajovým projevem, což ztěžuje stanovení přímé příčinné souvislosti.
Lajův projev propojil dva rozměry odolnosti Tchaj-wanu, na které je často nahlíženo odděleně.
Prvním z nich je rozměr socioekonomický: technologické prvenství posiluje mezinárodní postavení Tchaj-wanu, avšak domácí legitimita režimu závisí i na tom, zda se hospodářský růst promítne do vyšších mezd, dostupnějšího bydlení a příležitostí pro malé podniky. Právě tyto výsledky, a nikoli pouhá výše HDP, jsou vhodným měřítkem hodnocení Lajových návrhů.
Druhým je rozměr historický a politický. Snahy Pekingu ovlivňovat mezinárodní výklad druhé světové války ukazují, jak může diskursivní moc podpořit jeho nároky na svrchovanost nad tchajwanským územím. Boj proti těmto snahám vyžaduje trvalou komunikaci s mezinárodním publikem – zejména tam, kde obecně přijímaný historický narativ zastírá důležité detaily.
Umírněný charakter letošních oslav by neměl odvádět pozornost od žádné z těchto výzev. Na letošní Den dvou desítek stojí Tchaj-wan před dvěma důležitými otázkami: Komu prospívá jeho prosperita a kdo určuje jeho místo v historii?
Článek Taiwan’s Double Ten: Seeking Shared Prosperity and the Contest over History se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek European Values Center for Security Policy Contributes to Three Panels at the Forum 2000 Conference se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty se zúčastnilo 30. ročníku konference Forum 2000 v Praze, kde pořádalo tři panelové diskuse zaměřené na připravenost civilního obyvatelstva na krize, rostoucí spolupráci Ruska a Číny a výzvy, které umělá inteligence a digitální platformy představují pro odolnost demokracie.
Příprava na krize: Poučení z Ukrajiny
Ředitel EVC Jakub Janda moderoval panel Civilian Crisis Preparedness: What Should NATO States Learn from Ukraine? (Připravenost civilního obyvatelstva na krize: Co by se měly státy NATO naučit od Ukrajiny?). Diskuse se zaměřila na to, jak mohou evropské země posílit svou připravenost na bezpečnostní krize a poučit se ze zkušeností Ukrajiny. Panel zdůraznil význam civilní připravenosti a potřebu zajistit, aby členské státy NATO byly schopny účinně reagovat na vyvíjející se bezpečnostní hrozby.
V rámci panelu Axis of Evil: Russia–PRC Coordination and Scenarios of Combined Escalation (Osa zla: koordinace Ruska a Číny a scénáře společné eskalace) se Jakub Janda věnoval prohlubující se strategické spolupráci Ruska a Číny a jejím dopadům na bezpečnost Západu. Varoval, že v roce 2027 lze očekávat společnou eskalaci, a zdůraznil, že Evropa i Asie se musí připravit na možné scénáře a poučit se z ruské války proti Ukrajině.
Diskuse se zabývala tím, jak může užší koordinace Moskvy a Pekingu ovlivnit evropskou bezpečnost, ekonomickou a technologickou závislost, dodavatelské řetězce a informační bezpečnost. Pozornost byla věnována také tomu, jak by se evropské země měly připravit na případnou krizi ve východní Asii a na její širší dopady na transatlantickou bezpečnost.
Správa umělé inteligence, digitální platformy a odolnost demokracie
Analytička EVC Zuzana Košková moderovala panel Who Governs AI and Digital Platforms? Power, Rights, and Democratic Resilience (Kdo řídí umělou inteligenci a digitální platformy? Moc, práva a odolnost demokracie), který se konal ve spolupráci s European Values Center for Security Policy.
Diskuse se zaměřila na rostoucí vliv umělé inteligence a digitálních platforem na veřejnou debatu, politickou komunikaci a demokratické instituce. Účastníci se zabývali tím, jak lze digitální technologie zneužívat k šíření dezinformací, manipulaci a kognitivnímu působení, což otevírá zásadní otázky transparentnosti, odpovědnosti a ochrany základních práv.
Účast EVC na konferenci Forum 2000 potvrzuje jeho dlouhodobé zapojení do diskusí s politickými představiteli, odborníky a občanskou společností o bezpečnostních a demokratických výzvách, kterým čelí Evropa a její partneři.
Článek European Values Center for Security Policy Contributes to Three Panels at the Forum 2000 Conference se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek EVC Brings Inter-Theater Security Expertise to Crisis Simulation in Manila se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Obsah v češtině
Článek EVC Brings Inter-Theater Security Expertise to Crisis Simulation in Manila se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek AI Regulation Reaches the U.S.-China Negotiating Table — Neither Side Is Doing It for Our Sake se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Donald Trump a Si Ťin-pching. Obrázek vygenerovaný modelem ChatGPT Images 2.0 odkazuje na virální video „Will Smith Eating Spaghetti“ z roku 2023 a nedokonalou kvalitu raných difuzních modelů generujících obrazový obsah. Pozadí: koláž autora.
Před vřelým přivítáním čínského prezidenta Si Ťin-pchinga (習近平) na jeho nedávné návštěvě ve Spojených státech (23. až 25. září) se začaly šířit spekulace, zda Washington a Peking najdou společnou řeč v otázce regulace umělé inteligence.
Zastánci potenciálního společného postupu přitom odkazovali na někdejší obdobné dohody mezi USA a Sovětským svazem v oblasti jaderného zbrojení. Ty vznikaly zejména ve snaze zabránit katastrofálnímu nedorozumění mezi jadernými mocnostmi a patří mezi ně například zřízení horké linky po zažehnání Karibské krize. Řada expertů proto začala volat po vytvoření podobné krizové linky, která by zabránila potenciálnímu nedorozumění v případě, že by se americká nebo čínská AI „utrhla ze řetězu“ a začala představovat nebezpečí. Jiní šli ještě dál a začali vyzývat k dočasnému pozastavení vývoje stále výkonnějších velkých jazykových modelů (LLM), které podle nich pro lidstvo představují významnou existenční hrozbu.
Regulace AI tak získala na agendě summitu vysokou prioritu. Si a Trump nakonec našli určitou shodu a dohodli se na zřízení platformy pro dialog o umělé inteligenci. Bílý dům ve své tiskové zprávě uvedl, že se obě strany dokonce dohodly na používání termínu superinteligence (SI). Peking si však tento bod dohody zřejmě vyložil jinak, jelikož ve svých vyjádřeních termín ani jednou nepoužil. Jak přesně bude tato platforma fungovat, zatím není zcela jasné. Obě země uvedly, že budou o této otázce dále jednat v listopadu.
Alespoň povrchová shoda na potřebě tyto technologie regulovat se může jevit jako dobrá zpráva. Nesmíme ale zapomínat, že za snahami obou stran nestojí pouze dobrosrdečný altruismus nebo vize lepších a bezpečnějších zítřků pro celé lidstvo. Pohnutky USA a Číny (ČLR) vycházejí ze snahy o technologickou dominanci a z jejich širších strategických zájmů. Ačkoli je ČLR v této debatě často prezentována jako opatrnější a zodpovědnější aktér, její regulační kroky ukazují především na snahu prosazovat zájmy Komunistické strany doma i ve světě.
Debata o větší regulaci chatbotů nabrala v posledních měsících na obrátkách. Přispěla k tomu především široce medializovaná varování zaměstnanců, nebo přímo šéfů velkých technologických firem vyvíjejících LLM. Několik nedávných incidentů tyto obavy ještě znásobilo. V červnu se autonomním agentům od OpenAI (samořídícím softwarovým systémům) podařilo nabourat do databáze Hugging Face, vývojáře open-source nástrojů pro strojové učení. Případ vyústil v trestní oznámení podané u soudu v San Franciscu neziskovou organizací Legal Advocates for Safe Science and Technology.
Po případu Hugging Face následovalo přiznání společnosti OpenAI k dalšímu průniku jejích agentů, tentokrát do systému australské veřejné správy. V prohlášení z 2. října OpenAI přiznala, že její agenti získali přístup k neveřejnému rejstříku úřadu pro statistiku kriminality v Novém Jižním Walesu. Společnost rovněž přiznala obdobný průnik do systému australské veřejné zdravotní pojišťovny. Olej do ohně přilil také virálně se šířící rezignační dopis zaměstnance společnosti Anthropic. Ten mezi důvody svého odchodu uvedl více než desetiprocentní pravděpodobnost, že AI vyhubí celé lidstvo.
Jazyk, kterým se o těchto incidentech mluví a informuje, si však zasluhuje bližší přezkoumání. Lidé mají silnou tendenci antropomorfizovat věci, které mají s lidskou existencí pramálo společného. Naše dostupná jazyková výbava týkající se chatbotů tuto tendenci výrazně zesiluje. Mediální titulky typu „AI se hackla“ implicitně přisuzují této technologii autonomii a schopnost jednat z vlastní vůle. Takové rámování zároveň odvádí pozornost od nezodpovědného zacházení s AI a od jejího nedostatečného zabezpečení ze strany samotných firem a jejich vývojářů. Přední informatička a bývalá zaměstnankyně Googlu Timnit Gebru tvrdí, že samotný termín „umělá inteligence“ je pouze marketingovým spinem technologických firem, jehož účelem je posílit naše vnímání LLMs jako autonomních a inteligentních systémů.
Bývalá předsedkyně americké Federální obchodní komise (hlavního úřadu pro ochranu spotřebitelů a férové hospodářské soutěže) Lina Khan tvrdí, že výzvy ředitelů technologických firem k zastavení dalšího vývoje, přijetí nových regulací nebo společnému postupu s Čínou jsou jen kouřovou clonou. Podle ní odvádějí pozornost od již existujících zákonů a norem týkajících se například kybernetické bezpečnosti nebo klamavé reklamy. Big Tech by podle této argumentace chtěl, abychom jazykové modely vnímali jako bezprecedentní technologii, na kterou současné zákony nestačí. Je proto údajně třeba sepsat úplně nové právní normy, ideálně za intenzivních konzultací se samotnými firmami, které tyto technologie vyvíjejí, jelikož právě ony mají o jejich rizicích vědět nejvíce.
Vyvolávání strachu ze všemocné superinteligence, která eventuelně získá schopnost vyhubit celé lidstvo, nabírá na intenzitě souběžně s plány firem vyvíjejících chatboty vstoupit na burzu. I čínské technologické firmy plánuji v dohledné době začít se svými akciemi veřejně obchodovat.
Kritici americké debaty o AI často sklouzávají k implicitnímu velebení čínského přístupu, kde debata o existenčních hrozbách pro celé lidstvo není na programu dne. Když čínští komunisté mluví o rizicích AI, často kladou důraz na bezprostřednější rizika pro spotřebitele. Intenzivně se diskutuje například o deepfakes, rizicích pro zaměstnanost či narušení ekonomiky. Čína se tak ve srovnání se Silicon Valley staví do pozice pragmatičtějšího a příčetnějšího hráče.
Odhaduje se, že Spojené státy mají stále zhruba osmkrát větší výpočetní kapacitu než ČLR. Čínští vývojáři se snaží americký náskok dohnat spoléháním se na úspornější modely, které vyžadují výpočetního výkonu méně. V souvislosti s těmito snahami se často skloňuje pojem destilace. Ve zkratce jde o trénování menšího modelu pomocí většího. Výstupy a data z většího (amerického) modelu se destilují do menšího a úspornějšího (čínského). Čínská strana se zároveň rozhodla svou AI infrastrukturu stavět na takzvaných open-weight modelech. Na rozdíl od uzavřených modelů, jako ChatGPT, lze otevřené čínské modely jednodušeji upravovat podle jednotlivých potřeb uživatelů.
Vyjádření ministra státní bezpečnosti a tajemníka stranického výboru ministerstva Čchen I-sina (陳一新) nám poskytují vhled do toho, čeho se Peking v souvislosti s AI obává nejvíce. Debaty o rizicích se v ČLR soustředí především na obavy ze ztráty vedoucího postavení Komunistické strany v zemi. Velký důraz je kladen na protirežimní využití chatbotů ke kognitivnímu boji. Na kognitivní boj klade velký důraz také Čínská lidová osvobozenecká armáda, která ho prezentuje jako jeden z pilířů konceptu „trojího způsobu vedení boje“, oficiálně přijatého v roce 2003.
Článek vydaný v publikaci čínské Ústřední stranické školy tamní smýšlení dokresluje ještě lépe. Autoři v něm varují před využitím AI k rozpoutání takzvaných „barevných revolucí“. Tento pojem autoritářské režimy s oblibou používají pro domácí občanské nepokoje, které zpravidla připisují zahraničnímu vměšování.
Peking se zároveň snaží o rozšíření svých chatbotů do zemí globálního Jihu. Čínský prezident nedávno představil Globální iniciativu pro správu AI. Iniciativa má zemím, které projeví zájem, nabídnout pomoc s implementací technologií AI do jejich ekonomik. Projekt nápadně připomíná iniciativu Pás a stezka (一帶一路), tentokrát však s důrazem na budování měkké síly prostřednictvím chatbotů. Čínské akční plány používají podobně bombastický jazyk jako Silicon Valley. Pracují například s pojmy jako „transformativní síla AI“, „technologie ve prospěch celého lidstva“ nebo „nová hranice ve vývoji lidstva“.
Nejbezprostřednější rizika spojená s LLM plynou z nezodpovědného zacházení s touto technologií, z jejího špatného nasazení a z elementárního nepochopení toho, co dokáže a nedokáže. Dokud si to obě zúčastněné strany nezačnou uvědomovat, debaty o regulaci zůstanou jen planými řečmi.
Nedávné incidenty nám ukázaly skutečná, již hmatatelná rizika. Investigace CNN z letošního září popsala, jak američtí vojenští analytici spoléhali na výstupy nejmenovaného chatbota, který nesprávně identifikoval náklad převážený čínským plavidlem jako jaderný. Než si Američané uvědomili, že jde o halucinaci AI, začali se reálně připravovat na zásah. Ani schopnosti čínských modelů nejsou zárukou klidného spánku. V červnu se začaly šířit zprávy o tom, že čínský chatbot poskytl uživatelům návod na výrobu biologických zbraní a podrobný postup ke spáchání atentátu. Vzhledem k tomu, že většina čínských modelů čerpá ze schopností těch amerických, se není čemu divit. Přísnější domácí kontrola v Číně nebude znamenat mnoho, pokud Peking zároveň plánuje technologii otevřenou libovolným úpravám šířit v rozvíjejícím se světě.
Přes všechny rozdíly mezi Silicon Valley a čínským technologickým sektorem se ani jedna strana na cestě k technologické převaze nechce vzdát staré známé mantry: „Move fast and break things“ – postupuj rychle a rozbíjej věci.
Článek AI Regulation Reaches the U.S.-China Negotiating Table — Neither Side Is Doing It for Our Sake se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek The Asian Games 2026: Sport, Prestige and Power se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Medaile Asijských her 2026. Zdroj: 20th Asian Games Aichi-Nagoya 2026.
Dne 4. října skončily v Japonsku Asijské hry 2026, 16denní turnaj pořádaný v Aiči-Nagoja, na němž se sešlo více než 17 000 sportovců a funkcionářů ze 45 zemí a regionů. Z hlediska účasti byla tato akce dokonce větší než olympijské hry v Paříži v roce 2024. Kromě známých olympijských disciplín si diváci mohli užít i tradiční asijské sporty, jako jsou sepak takraw, kabadi a wu-šu.
Sportovní soutěže však probíhaly na pozadí diplomatického a geopolitického napětí. Tento článek se zabývá tím, jak se na hrách prezentovaly některé východoasijské delegace.
Asijské hry, které se poprvé konaly v Novém Dillí v roce 1951, představují významnou sportovní událost pro celý kontinent. Jejich deklarovaný účel přesahuje rámec samotné soutěže, neboť Asijská olympijská rada (OCA) danou soutěž prezentuje jako prostředek k posilování přátelství, solidarity a míru mezi asijskými národy.
Pro Japonsko, které se této akce účastní od samého počátku, se hry staly významnou platformou pro znovuzískání místa v mezinárodním společenství během poválečného období. Tokio hostilo Asijské hry v roce 1958 a posléze i olympijské hry v roce 1964. Skrze tyto sportovní události Japonsko projektovalo svou novou identitu moderní, mírumilovné a technologicky vyspělé země. Nyní již třetí pořádání Asijských her v zemi má proto význam přesahující rámec sportu, neboť Japonsko se tak opět staví do centra tohoto významného panasijského setkání.
Ačkoli je sport často prezentován jako apolitický, tvrzení o politické neutralitě těchto her by bylo obtížné obhájit. Hongkong a Macao zde sice soutěžily jako samostatné delegace oddělené od Číny, jejich účast však závisela na konečném souhlasu Pekingu. Případ Tchaj-wanu pak instrumentalizaci Asijských her zdůrazňuje ještě více: tato samosprávná demokracie musela soutěžit pod názvem „Čínská Tchaj-pej“. Spíše než o uspokojivý kompromis, jak je tato situace často popisována, zde jde o dusivý diplomatický tlak ze strany Pekingu, jehož cílem je systematicky podkopávat faktickou nezávislost Tchaj-wanu na mezinárodní scéně. Napětí ještě umocnila skutečnost, že tchajwanskému ministrovi sportu Li Jangovi (李洋) byla zpočátku znemožněna účast na uvítacím ceremoniálu před zahájením her, při kterém byly vztyčovány národní vlajky – nebo, v případě Tchaj-wanu, olympijská vlajka Čínské Tchaj-peje. Tento debakl, který zřejmě vyplynul z příkazu OCA vyloučit tchajwanského představitele, zpozdil slavnostní ceremoniál asi o hodinu, než bylo Liovi, dvojnásobnému olympijskému vítězi v badmintonové čtyřhře z let 2020 a 2024, nakonec dovoleno se zúčastnit.
Z geopolitického hlediska umožňují Asijské hry mocným státům diplomaticky potlačovat soupeře a zároveň jim poskytují scénu k prezentaci vlastní národní síly. To je zvláště patrné v případě Čínské lidové republiky (ČLR), která dominovala medailovému žebříčku a získala 169 ze 469 možných zlatých medailí. Čínská státní média obvykle spojují takovéto výsledky s narativem o „vzestupu Číny“ a sportovní úspěchy země prezentují v souladu s oficiálními stanovisky ČLR jako odraz jejího širšího prosazování se na mezinárodní scéně. Vítězství jsou prezentována v kontextu národní hrdosti, přičemž sportovci považují své zlaté medaile za nejvyšší prostředek k přinesení slávy Číně.
Další zemí vyzdvihující své úspěchy na Asijských hrách je Severní Korea, která si odvezla nové světové rekordy a sedm zlatých medailí ve vzpírání. Pro Pchjongjang představují Asijské hry vzácnou příležitost vystoupit na mezinárodní scéně. Severokorejští sportovci zde mohou vyvěsit národní vlajku a získat pro svůj stát prestiž – což lze následně prezentovat domácímu publiku jako důkaz národního úspěchu. Mezinárodní sport zůstává jednou z relativně mála cest Severní Koreje k udržení kontaktu s vnějším světem a její přítomnost v Japonsku je obzvláště významná, jelikož jí Tokio v kontextu dané sportovní události poskytlo striktně jednorázovou výjimku ze zákazu vstupu severokorejských občanů do země. Toto omezení bylo zavedeno v roce 2016 z důvodu pokračujícího jaderného a raketového programu Pchjongjangu.
Mezinárodní turnaje se sice mohou prezentovat jako prostředí, kde sport stojí nad politikou, ve skutečnosti jsou však tyto platformy nevyhnutelně využívány k projekci politických poselství, národní identity a moci. Otázky suverenity, uznání a diplomatického tlaku zasahují dokonce i do slavnostních ceremonií či pojmenování týmů. Zároveň se každá medaile stává něčím víc než jen sportovním úspěchem: může být demonstrací národní moci, prestiže a měkké síly. V Asii, stejně jako kdekoli jinde, je i výsledková tabule politickou záležitostí.
Článek The Asian Games 2026: Sport, Prestige and Power se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek How Much Punishment Is Enough? Taiwan’s Debate over Caning, Criminal Justice, and Human Rights se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Unsplash.com
Tchaj-wan znovu otevírá zásadní debatu o tom, jak daleko může stát zacházet při trestání závažných trestných činů. Dne 30. září představili poslanci Čínské národní strany (KMT) plány na novelizaci trestního zákoníku s cílem zavést trest bitím holí, a to pouhý měsíc poté, co Ústřední volební komise (CEC) zamítla pokus o vypsání celostátního referenda k této otázce.
Dle návrhu KMT by soudy mohly uložit tři až dvanáct ran jako dodatečný trest za trestné činy, mezi něž patří sexuální napadení s přitěžujícími okolnostmi, závažné týrání dětí, rozsáhlé podvody a řízení pod vlivem omamných látek s následkem smrti nebo vážného zranění.
Návrh navazuje na iniciativu, kterou na začátku tohoto roku zahájili poslanci KMT. Ti argumentovali, že by se v případě závažných trestných činů mělo zvážit zavedení přísnějších trestů. Poslanec KMT Chung Meng-kchaj (Hung Meng-kai, 洪孟楷), jeden z hlavních zastánců návrhu, tuto otázku představil mimo jiné jako hledání rovnováhy mezi lidskými právy pachatelů na jedné straně a veřejnou bezpečností a zájmy obětí na straně druhé. Návrh nakonec získal podporu všech 52 poslanců KMT. Poté, co CEC v srpnu navrhované referendum zamítla, hodlá nyní poslanecký klub KMT předložit návrhy novel během aktuálního zasedání parlamentu.
Návrh na zavedení trestu bitím holí přichází v zajímavém okamžiku z hlediska vývoje tchajwanského systému trestního soudnictví. Zatímco zákonodárci usilují o zavedení nové formy tělesného trestu, tchajwanské ústavní instituce zároveň zpřísnily omezení pro nejtěžší stávající trest, který stát uplatňuje: trest smrti. V září 2024 tchajwanský Ústavní soud potvrdil trest smrti pro určité případy premeditovaných vražd, ale zúžil okruh okolností, za kterých jej lze uložit. Soud omezil trest smrti na ty „nejzávažnější“ případy a posílil procesní záruky, včetně požadavku na jednomyslné rozhodnutí soudců.
Toto rozhodnutí tedy není úplným zrušením trestu smrti. Poprava Chuang Lin-kchaje (Huang Lin-kai, 黃麟凱), odsouzeného za znásilnění a dvojnásobnou vraždu, v lednu 2025 byla první popravou na Tchaj-wanu po téměř pětileté pauze a rovněž první za vlády prezidenta Laje. Její vykonání vyvolalo kritiku ze strany lidskoprávních organizací, včetně Amnesty International, která jej označila za krok zpět v oblasti ochrany lidských práv.
Vzaty společně odhalují tyto vývojové trendy širší rozpor v přístupu Tchaj-wanu k trestnímu soudnictví. Ústavní judikatura směřuje k omezení uplatňování nevratných trestů a k posílení procesních záruk. Zároveň však přetrvává politický tlak na viditelnější a přísnější formy trestů, zejména v reakci na trestné činy, které vyvolávají silné rozhořčení veřejnosti.
Daná debata souvisí i se specifickým vztahem Tchaj-wanu k mezinárodnímu systému lidských práv. Ačkoli je Tchaj-wan vyloučen z Organizace spojených národů, začlenil hlavní mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv do svého vnitrostátního práva a dobrovolně podrobuje jejich provádění mezinárodnímu přezkumu. V přezkumu z roku 2026 týkajícím se provádění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR) na Tchaj-wanu vyzval Mezinárodní přezkumný výbor k moratoriu na popravy a znovu potvrdil, že tělesné tresty představují krutý, nelidský nebo ponižující způsob trestání. Zároveň výbor vyjádřil znepokojení nad tím, že se vláda v odůvodnění pokračujícího uplatňování trestu smrti opírá o veřejné mínění, a zdůraznil rozpor mezi veřejnou podporou přísných trestů a mezinárodními závazky Tchaj-wanu v oblasti lidských práv.
Daná kontroverze se netýká pouze toho, zda by Tchaj-wan měl zavést trest bitím holí pro omezenou kategorii závažných trestných činů, ale vyvolává i otázku, jak chránit společnost, řešit potřeby obětí a postavit pachatele před odpovědnost při současném zachování ústavních omezení státní moci.
Tato otázka nabývá na významu zejména v kontextu obav z nedávného vývoje v oblasti lidských práv na Tchaj-wanu. Organizace Amnesty International spojuje návrh na zavedení trestu bitím holí s tím, co popisuje jako širší trend zhoršování situace, který zahrnuje škrty v rozpočtech určených na lidská práva, překážky v práci nezávislých institucí (např. Národní komise pro lidská práva) a zásahy do fungování Ústavního soudu.
V souvislosti debaty o trestu bitím má význam i její politické rámování. Prezentovat ji jako volbu mezi lidskými právy pachatelů a ochranou obětí a širší veřejnosti s sebou nese riziko, že se tyto dva postoje budou bezdůvodně stavět proti sobě. Ve skutečnosti však nejsou protichůdné, ale představují dvě strany téže mince.
Článek How Much Punishment Is Enough? Taiwan’s Debate over Caning, Criminal Justice, and Human Rights se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Washington Times se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Washington Times se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Polskie Radio se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Polskie Radio se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>
