Článek European Values Center for Security Policy Contributes to Three Panels at the Forum 2000 Conference se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty se zúčastnilo 30. ročníku konference Forum 2000 v Praze, kde pořádalo tři panelové diskuse zaměřené na připravenost civilního obyvatelstva na krize, rostoucí spolupráci Ruska a Číny a výzvy, které umělá inteligence a digitální platformy představují pro odolnost demokracie.
Příprava na krize: Poučení z Ukrajiny
Ředitel EVC Jakub Janda moderoval panel Civilian Crisis Preparedness: What Should NATO States Learn from Ukraine? (Připravenost civilního obyvatelstva na krize: Co by se měly státy NATO naučit od Ukrajiny?). Diskuse se zaměřila na to, jak mohou evropské země posílit svou připravenost na bezpečnostní krize a poučit se ze zkušeností Ukrajiny. Panel zdůraznil význam civilní připravenosti a potřebu zajistit, aby členské státy NATO byly schopny účinně reagovat na vyvíjející se bezpečnostní hrozby.
V rámci panelu Axis of Evil: Russia–PRC Coordination and Scenarios of Combined Escalation (Osa zla: koordinace Ruska a Číny a scénáře společné eskalace) se Jakub Janda věnoval prohlubující se strategické spolupráci Ruska a Číny a jejím dopadům na bezpečnost Západu. Varoval, že v roce 2027 lze očekávat společnou eskalaci, a zdůraznil, že Evropa i Asie se musí připravit na možné scénáře a poučit se z ruské války proti Ukrajině.
Diskuse se zabývala tím, jak může užší koordinace Moskvy a Pekingu ovlivnit evropskou bezpečnost, ekonomickou a technologickou závislost, dodavatelské řetězce a informační bezpečnost. Pozornost byla věnována také tomu, jak by se evropské země měly připravit na případnou krizi ve východní Asii a na její širší dopady na transatlantickou bezpečnost.
Správa umělé inteligence, digitální platformy a odolnost demokracie
Analytička EVC Zuzana Košková moderovala panel Who Governs AI and Digital Platforms? Power, Rights, and Democratic Resilience (Kdo řídí umělou inteligenci a digitální platformy? Moc, práva a odolnost demokracie), který se konal ve spolupráci s European Values Center for Security Policy.
Diskuse se zaměřila na rostoucí vliv umělé inteligence a digitálních platforem na veřejnou debatu, politickou komunikaci a demokratické instituce. Účastníci se zabývali tím, jak lze digitální technologie zneužívat k šíření dezinformací, manipulaci a kognitivnímu působení, což otevírá zásadní otázky transparentnosti, odpovědnosti a ochrany základních práv.
Účast EVC na konferenci Forum 2000 potvrzuje jeho dlouhodobé zapojení do diskusí s politickými představiteli, odborníky a občanskou společností o bezpečnostních a demokratických výzvách, kterým čelí Evropa a její partneři.
Článek European Values Center for Security Policy Contributes to Three Panels at the Forum 2000 Conference se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek EVC Brings Inter-Theater Security Expertise to Crisis Simulation in Manila se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Obsah v češtině
Článek EVC Brings Inter-Theater Security Expertise to Crisis Simulation in Manila se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek AI Regulation Reaches the U.S.-China Negotiating Table — Neither Side Is Doing It for Our Sake se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Donald Trump a Si Ťin-pching. Obrázek vygenerovaný modelem ChatGPT Images 2.0 odkazuje na virální video „Will Smith Eating Spaghetti“ z roku 2023 a nedokonalou kvalitu raných difuzních modelů generujících obrazový obsah. Pozadí: koláž autora.
Před vřelým přivítáním čínského prezidenta Si Ťin-pchinga (習近平) na jeho nedávné návštěvě ve Spojených státech (23. až 25. září) se začaly šířit spekulace, zda Washington a Peking najdou společnou řeč v otázce regulace umělé inteligence.
Zastánci potenciálního společného postupu přitom odkazovali na někdejší obdobné dohody mezi USA a Sovětským svazem v oblasti jaderného zbrojení. Ty vznikaly zejména ve snaze zabránit katastrofálnímu nedorozumění mezi jadernými mocnostmi a patří mezi ně například zřízení horké linky po zažehnání Karibské krize. Řada expertů proto začala volat po vytvoření podobné krizové linky, která by zabránila potenciálnímu nedorozumění v případě, že by se americká nebo čínská AI „utrhla ze řetězu“ a začala představovat nebezpečí. Jiní šli ještě dál a začali vyzývat k dočasnému pozastavení vývoje stále výkonnějších velkých jazykových modelů (LLM), které podle nich pro lidstvo představují významnou existenční hrozbu.
Regulace AI tak získala na agendě summitu vysokou prioritu. Si a Trump nakonec našli určitou shodu a dohodli se na zřízení platformy pro dialog o umělé inteligenci. Bílý dům ve své tiskové zprávě uvedl, že se obě strany dokonce dohodly na používání termínu superinteligence (SI). Peking si však tento bod dohody zřejmě vyložil jinak, jelikož ve svých vyjádřeních termín ani jednou nepoužil. Jak přesně bude tato platforma fungovat, zatím není zcela jasné. Obě země uvedly, že budou o této otázce dále jednat v listopadu.
Alespoň povrchová shoda na potřebě tyto technologie regulovat se může jevit jako dobrá zpráva. Nesmíme ale zapomínat, že za snahami obou stran nestojí pouze dobrosrdečný altruismus nebo vize lepších a bezpečnějších zítřků pro celé lidstvo. Pohnutky USA a Číny (ČLR) vycházejí ze snahy o technologickou dominanci a z jejich širších strategických zájmů. Ačkoli je ČLR v této debatě často prezentována jako opatrnější a zodpovědnější aktér, její regulační kroky ukazují především na snahu prosazovat zájmy Komunistické strany doma i ve světě.
Debata o větší regulaci chatbotů nabrala v posledních měsících na obrátkách. Přispěla k tomu především široce medializovaná varování zaměstnanců, nebo přímo šéfů velkých technologických firem vyvíjejících LLM. Několik nedávných incidentů tyto obavy ještě znásobilo. V červnu se autonomním agentům od OpenAI (samořídícím softwarovým systémům) podařilo nabourat do databáze Hugging Face, vývojáře open-source nástrojů pro strojové učení. Případ vyústil v trestní oznámení podané u soudu v San Franciscu neziskovou organizací Legal Advocates for Safe Science and Technology.
Po případu Hugging Face následovalo přiznání společnosti OpenAI k dalšímu průniku jejích agentů, tentokrát do systému australské veřejné správy. V prohlášení z 2. října OpenAI přiznala, že její agenti získali přístup k neveřejnému rejstříku úřadu pro statistiku kriminality v Novém Jižním Walesu. Společnost rovněž přiznala obdobný průnik do systému australské veřejné zdravotní pojišťovny. Olej do ohně přilil také virálně se šířící rezignační dopis zaměstnance společnosti Anthropic. Ten mezi důvody svého odchodu uvedl více než desetiprocentní pravděpodobnost, že AI vyhubí celé lidstvo.
Jazyk, kterým se o těchto incidentech mluví a informuje, si však zasluhuje bližší přezkoumání. Lidé mají silnou tendenci antropomorfizovat věci, které mají s lidskou existencí pramálo společného. Naše dostupná jazyková výbava týkající se chatbotů tuto tendenci výrazně zesiluje. Mediální titulky typu „AI se hackla“ implicitně přisuzují této technologii autonomii a schopnost jednat z vlastní vůle. Takové rámování zároveň odvádí pozornost od nezodpovědného zacházení s AI a od jejího nedostatečného zabezpečení ze strany samotných firem a jejich vývojářů. Přední informatička a bývalá zaměstnankyně Googlu Timnit Gebru tvrdí, že samotný termín „umělá inteligence“ je pouze marketingovým spinem technologických firem, jehož účelem je posílit naše vnímání LLMs jako autonomních a inteligentních systémů.
Bývalá předsedkyně americké Federální obchodní komise (hlavního úřadu pro ochranu spotřebitelů a férové hospodářské soutěže) Lina Khan tvrdí, že výzvy ředitelů technologických firem k zastavení dalšího vývoje, přijetí nových regulací nebo společnému postupu s Čínou jsou jen kouřovou clonou. Podle ní odvádějí pozornost od již existujících zákonů a norem týkajících se například kybernetické bezpečnosti nebo klamavé reklamy. Big Tech by podle této argumentace chtěl, abychom jazykové modely vnímali jako bezprecedentní technologii, na kterou současné zákony nestačí. Je proto údajně třeba sepsat úplně nové právní normy, ideálně za intenzivních konzultací se samotnými firmami, které tyto technologie vyvíjejí, jelikož právě ony mají o jejich rizicích vědět nejvíce.
Vyvolávání strachu ze všemocné superinteligence, která eventuelně získá schopnost vyhubit celé lidstvo, nabírá na intenzitě souběžně s plány firem vyvíjejících chatboty vstoupit na burzu. I čínské technologické firmy plánuji v dohledné době začít se svými akciemi veřejně obchodovat.
Kritici americké debaty o AI často sklouzávají k implicitnímu velebení čínského přístupu, kde debata o existenčních hrozbách pro celé lidstvo není na programu dne. Když čínští komunisté mluví o rizicích AI, často kladou důraz na bezprostřednější rizika pro spotřebitele. Intenzivně se diskutuje například o deepfakes, rizicích pro zaměstnanost či narušení ekonomiky. Čína se tak ve srovnání se Silicon Valley staví do pozice pragmatičtějšího a příčetnějšího hráče.
Odhaduje se, že Spojené státy mají stále zhruba osmkrát větší výpočetní kapacitu než ČLR. Čínští vývojáři se snaží americký náskok dohnat spoléháním se na úspornější modely, které vyžadují výpočetního výkonu méně. V souvislosti s těmito snahami se často skloňuje pojem destilace. Ve zkratce jde o trénování menšího modelu pomocí většího. Výstupy a data z většího (amerického) modelu se destilují do menšího a úspornějšího (čínského). Čínská strana se zároveň rozhodla svou AI infrastrukturu stavět na takzvaných open-weight modelech. Na rozdíl od uzavřených modelů, jako ChatGPT, lze otevřené čínské modely jednodušeji upravovat podle jednotlivých potřeb uživatelů.
Vyjádření ministra státní bezpečnosti a tajemníka stranického výboru ministerstva Čchen I-sina (陳一新) nám poskytují vhled do toho, čeho se Peking v souvislosti s AI obává nejvíce. Debaty o rizicích se v ČLR soustředí především na obavy ze ztráty vedoucího postavení Komunistické strany v zemi. Velký důraz je kladen na protirežimní využití chatbotů ke kognitivnímu boji. Na kognitivní boj klade velký důraz také Čínská lidová osvobozenecká armáda, která ho prezentuje jako jeden z pilířů konceptu „trojího způsobu vedení boje“, oficiálně přijatého v roce 2003.
Článek vydaný v publikaci čínské Ústřední stranické školy tamní smýšlení dokresluje ještě lépe. Autoři v něm varují před využitím AI k rozpoutání takzvaných „barevných revolucí“. Tento pojem autoritářské režimy s oblibou používají pro domácí občanské nepokoje, které zpravidla připisují zahraničnímu vměšování.
Peking se zároveň snaží o rozšíření svých chatbotů do zemí globálního Jihu. Čínský prezident nedávno představil Globální iniciativu pro správu AI. Iniciativa má zemím, které projeví zájem, nabídnout pomoc s implementací technologií AI do jejich ekonomik. Projekt nápadně připomíná iniciativu Pás a stezka (一帶一路), tentokrát však s důrazem na budování měkké síly prostřednictvím chatbotů. Čínské akční plány používají podobně bombastický jazyk jako Silicon Valley. Pracují například s pojmy jako „transformativní síla AI“, „technologie ve prospěch celého lidstva“ nebo „nová hranice ve vývoji lidstva“.
Nejbezprostřednější rizika spojená s LLM plynou z nezodpovědného zacházení s touto technologií, z jejího špatného nasazení a z elementárního nepochopení toho, co dokáže a nedokáže. Dokud si to obě zúčastněné strany nezačnou uvědomovat, debaty o regulaci zůstanou jen planými řečmi.
Nedávné incidenty nám ukázaly skutečná, již hmatatelná rizika. Investigace CNN z letošního září popsala, jak američtí vojenští analytici spoléhali na výstupy nejmenovaného chatbota, který nesprávně identifikoval náklad převážený čínským plavidlem jako jaderný. Než si Američané uvědomili, že jde o halucinaci AI, začali se reálně připravovat na zásah. Ani schopnosti čínských modelů nejsou zárukou klidného spánku. V červnu se začaly šířit zprávy o tom, že čínský chatbot poskytl uživatelům návod na výrobu biologických zbraní a podrobný postup ke spáchání atentátu. Vzhledem k tomu, že většina čínských modelů čerpá ze schopností těch amerických, se není čemu divit. Přísnější domácí kontrola v Číně nebude znamenat mnoho, pokud Peking zároveň plánuje technologii otevřenou libovolným úpravám šířit v rozvíjejícím se světě.
Přes všechny rozdíly mezi Silicon Valley a čínským technologickým sektorem se ani jedna strana na cestě k technologické převaze nechce vzdát staré známé mantry: „Move fast and break things“ – postupuj rychle a rozbíjej věci.
Článek AI Regulation Reaches the U.S.-China Negotiating Table — Neither Side Is Doing It for Our Sake se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek The Asian Games 2026: Sport, Prestige and Power se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Medaile Asijských her 2026. Zdroj: 20th Asian Games Aichi-Nagoya 2026.
Dne 4. října skončily v Japonsku Asijské hry 2026, 16denní turnaj pořádaný v Aiči-Nagoja, na němž se sešlo více než 17 000 sportovců a funkcionářů ze 45 zemí a regionů. Z hlediska účasti byla tato akce dokonce větší než olympijské hry v Paříži v roce 2024. Kromě známých olympijských disciplín si diváci mohli užít i tradiční asijské sporty, jako jsou sepak takraw, kabadi a wu-šu.
Sportovní soutěže však probíhaly na pozadí diplomatického a geopolitického napětí. Tento článek se zabývá tím, jak se na hrách prezentovaly některé východoasijské delegace.
Asijské hry, které se poprvé konaly v Novém Dillí v roce 1951, představují významnou sportovní událost pro celý kontinent. Jejich deklarovaný účel přesahuje rámec samotné soutěže, neboť Asijská olympijská rada (OCA) danou soutěž prezentuje jako prostředek k posilování přátelství, solidarity a míru mezi asijskými národy.
Pro Japonsko, které se této akce účastní od samého počátku, se hry staly významnou platformou pro znovuzískání místa v mezinárodním společenství během poválečného období. Tokio hostilo Asijské hry v roce 1958 a posléze i olympijské hry v roce 1964. Skrze tyto sportovní události Japonsko projektovalo svou novou identitu moderní, mírumilovné a technologicky vyspělé země. Nyní již třetí pořádání Asijských her v zemi má proto význam přesahující rámec sportu, neboť Japonsko se tak opět staví do centra tohoto významného panasijského setkání.
Ačkoli je sport často prezentován jako apolitický, tvrzení o politické neutralitě těchto her by bylo obtížné obhájit. Hongkong a Macao zde sice soutěžily jako samostatné delegace oddělené od Číny, jejich účast však závisela na konečném souhlasu Pekingu. Případ Tchaj-wanu pak instrumentalizaci Asijských her zdůrazňuje ještě více: tato samosprávná demokracie musela soutěžit pod názvem „Čínská Tchaj-pej“. Spíše než o uspokojivý kompromis, jak je tato situace často popisována, zde jde o dusivý diplomatický tlak ze strany Pekingu, jehož cílem je systematicky podkopávat faktickou nezávislost Tchaj-wanu na mezinárodní scéně. Napětí ještě umocnila skutečnost, že tchajwanskému ministrovi sportu Li Jangovi (李洋) byla zpočátku znemožněna účast na uvítacím ceremoniálu před zahájením her, při kterém byly vztyčovány národní vlajky – nebo, v případě Tchaj-wanu, olympijská vlajka Čínské Tchaj-peje. Tento debakl, který zřejmě vyplynul z příkazu OCA vyloučit tchajwanského představitele, zpozdil slavnostní ceremoniál asi o hodinu, než bylo Liovi, dvojnásobnému olympijskému vítězi v badmintonové čtyřhře z let 2020 a 2024, nakonec dovoleno se zúčastnit.
Z geopolitického hlediska umožňují Asijské hry mocným státům diplomaticky potlačovat soupeře a zároveň jim poskytují scénu k prezentaci vlastní národní síly. To je zvláště patrné v případě Čínské lidové republiky (ČLR), která dominovala medailovému žebříčku a získala 169 ze 469 možných zlatých medailí. Čínská státní média obvykle spojují takovéto výsledky s narativem o „vzestupu Číny“ a sportovní úspěchy země prezentují v souladu s oficiálními stanovisky ČLR jako odraz jejího širšího prosazování se na mezinárodní scéně. Vítězství jsou prezentována v kontextu národní hrdosti, přičemž sportovci považují své zlaté medaile za nejvyšší prostředek k přinesení slávy Číně.
Další zemí vyzdvihující své úspěchy na Asijských hrách je Severní Korea, která si odvezla nové světové rekordy a sedm zlatých medailí ve vzpírání. Pro Pchjongjang představují Asijské hry vzácnou příležitost vystoupit na mezinárodní scéně. Severokorejští sportovci zde mohou vyvěsit národní vlajku a získat pro svůj stát prestiž – což lze následně prezentovat domácímu publiku jako důkaz národního úspěchu. Mezinárodní sport zůstává jednou z relativně mála cest Severní Koreje k udržení kontaktu s vnějším světem a její přítomnost v Japonsku je obzvláště významná, jelikož jí Tokio v kontextu dané sportovní události poskytlo striktně jednorázovou výjimku ze zákazu vstupu severokorejských občanů do země. Toto omezení bylo zavedeno v roce 2016 z důvodu pokračujícího jaderného a raketového programu Pchjongjangu.
Mezinárodní turnaje se sice mohou prezentovat jako prostředí, kde sport stojí nad politikou, ve skutečnosti jsou však tyto platformy nevyhnutelně využívány k projekci politických poselství, národní identity a moci. Otázky suverenity, uznání a diplomatického tlaku zasahují dokonce i do slavnostních ceremonií či pojmenování týmů. Zároveň se každá medaile stává něčím víc než jen sportovním úspěchem: může být demonstrací národní moci, prestiže a měkké síly. V Asii, stejně jako kdekoli jinde, je i výsledková tabule politickou záležitostí.
Článek The Asian Games 2026: Sport, Prestige and Power se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek How Much Punishment Is Enough? Taiwan’s Debate over Caning, Criminal Justice, and Human Rights se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Unsplash.com
Tchaj-wan znovu otevírá zásadní debatu o tom, jak daleko může stát zacházet při trestání závažných trestných činů. Dne 30. září představili poslanci Čínské národní strany (KMT) plány na novelizaci trestního zákoníku s cílem zavést trest bitím holí, a to pouhý měsíc poté, co Ústřední volební komise (CEC) zamítla pokus o vypsání celostátního referenda k této otázce.
Dle návrhu KMT by soudy mohly uložit tři až dvanáct ran jako dodatečný trest za trestné činy, mezi něž patří sexuální napadení s přitěžujícími okolnostmi, závažné týrání dětí, rozsáhlé podvody a řízení pod vlivem omamných látek s následkem smrti nebo vážného zranění.
Návrh navazuje na iniciativu, kterou na začátku tohoto roku zahájili poslanci KMT. Ti argumentovali, že by se v případě závažných trestných činů mělo zvážit zavedení přísnějších trestů. Poslanec KMT Chung Meng-kchaj (Hung Meng-kai, 洪孟楷), jeden z hlavních zastánců návrhu, tuto otázku představil mimo jiné jako hledání rovnováhy mezi lidskými právy pachatelů na jedné straně a veřejnou bezpečností a zájmy obětí na straně druhé. Návrh nakonec získal podporu všech 52 poslanců KMT. Poté, co CEC v srpnu navrhované referendum zamítla, hodlá nyní poslanecký klub KMT předložit návrhy novel během aktuálního zasedání parlamentu.
Návrh na zavedení trestu bitím holí přichází v zajímavém okamžiku z hlediska vývoje tchajwanského systému trestního soudnictví. Zatímco zákonodárci usilují o zavedení nové formy tělesného trestu, tchajwanské ústavní instituce zároveň zpřísnily omezení pro nejtěžší stávající trest, který stát uplatňuje: trest smrti. V září 2024 tchajwanský Ústavní soud potvrdil trest smrti pro určité případy premeditovaných vražd, ale zúžil okruh okolností, za kterých jej lze uložit. Soud omezil trest smrti na ty „nejzávažnější“ případy a posílil procesní záruky, včetně požadavku na jednomyslné rozhodnutí soudců.
Toto rozhodnutí tedy není úplným zrušením trestu smrti. Poprava Chuang Lin-kchaje (Huang Lin-kai, 黃麟凱), odsouzeného za znásilnění a dvojnásobnou vraždu, v lednu 2025 byla první popravou na Tchaj-wanu po téměř pětileté pauze a rovněž první za vlády prezidenta Laje. Její vykonání vyvolalo kritiku ze strany lidskoprávních organizací, včetně Amnesty International, která jej označila za krok zpět v oblasti ochrany lidských práv.
Vzaty společně odhalují tyto vývojové trendy širší rozpor v přístupu Tchaj-wanu k trestnímu soudnictví. Ústavní judikatura směřuje k omezení uplatňování nevratných trestů a k posílení procesních záruk. Zároveň však přetrvává politický tlak na viditelnější a přísnější formy trestů, zejména v reakci na trestné činy, které vyvolávají silné rozhořčení veřejnosti.
Daná debata souvisí i se specifickým vztahem Tchaj-wanu k mezinárodnímu systému lidských práv. Ačkoli je Tchaj-wan vyloučen z Organizace spojených národů, začlenil hlavní mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv do svého vnitrostátního práva a dobrovolně podrobuje jejich provádění mezinárodnímu přezkumu. V přezkumu z roku 2026 týkajícím se provádění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR) na Tchaj-wanu vyzval Mezinárodní přezkumný výbor k moratoriu na popravy a znovu potvrdil, že tělesné tresty představují krutý, nelidský nebo ponižující způsob trestání. Zároveň výbor vyjádřil znepokojení nad tím, že se vláda v odůvodnění pokračujícího uplatňování trestu smrti opírá o veřejné mínění, a zdůraznil rozpor mezi veřejnou podporou přísných trestů a mezinárodními závazky Tchaj-wanu v oblasti lidských práv.
Daná kontroverze se netýká pouze toho, zda by Tchaj-wan měl zavést trest bitím holí pro omezenou kategorii závažných trestných činů, ale vyvolává i otázku, jak chránit společnost, řešit potřeby obětí a postavit pachatele před odpovědnost při současném zachování ústavních omezení státní moci.
Tato otázka nabývá na významu zejména v kontextu obav z nedávného vývoje v oblasti lidských práv na Tchaj-wanu. Organizace Amnesty International spojuje návrh na zavedení trestu bitím holí s tím, co popisuje jako širší trend zhoršování situace, který zahrnuje škrty v rozpočtech určených na lidská práva, překážky v práci nezávislých institucí (např. Národní komise pro lidská práva) a zásahy do fungování Ústavního soudu.
V souvislosti debaty o trestu bitím má význam i její politické rámování. Prezentovat ji jako volbu mezi lidskými právy pachatelů a ochranou obětí a širší veřejnosti s sebou nese riziko, že se tyto dva postoje budou bezdůvodně stavět proti sobě. Ve skutečnosti však nejsou protichůdné, ale představují dvě strany téže mince.
Článek How Much Punishment Is Enough? Taiwan’s Debate over Caning, Criminal Justice, and Human Rights se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Washington Times se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Washington Times se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Polskie Radio se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Polskie Radio se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek The first leader-level meeting between South Korea and Central Asian Nations se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Sál v areálu paláce Deoksugung v Soulu. Foto: Olimpia Kot, EVC
16. září se prezidenti středoasijských států Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu zúčastnili Korejsko-středoasijského summitu v Soulu.
Shromáždění, kterému předsedal jihokorejský prezident I Če-mjong, se soustředilo se na budoucí spolupráci a posílení partnerství v oblasti inovací, prosperity a propojenosti. Bylo to poprvé, co se prezident Jižní Koreje setkal se všemi pěti vůdci států Střední Asie najednou.
Výsledkem summitu je tzv. Soulská deklarace, která má sloužit jakožto základ pro prohlubování korejsko-středoasijských vztahů a přijetí plánu spolupráce na dalších 30 let. Představitelé zemí se dohodli pořádat summit každé dva roky. Další se bude konat v Kazachstánu v roce 2028. Také bylo rozhodnuto, že budou institucializovány konzultace na různých úrovních, aby se zjednodušila identifikace a implementace konkrétních projektů.
Hlavní položkou na programu summitu byly diskuse o praktické ekonomické spolupráci. Plán spolupráce na 30 let, který byl na fóru schválen, se mimo jiné zaměřuje na klíčové minerály, energii a infrastrukturu.
Deklarace učiněná na summitu, která je výsledkem dialogu na úrovni náměstků ministrů započatého již před téměř 20 lety, zdůrazňuje důležitost vzájemně prospěšných hodnotových řetězců. Jižní Korea chce diverzifikovat své zdroje klíčových minerálů, obzvláště těch, které se používají při výrobě polovodičů a baterií. Země Střední Asie, na dané minerály bohaté, pak usilují o větší podíl na výrobě produktů ze svých zdrojů. Aby toho byli schopné, potřebují investice, technologii a modernizaci zastaralé infrastruktury z dob Sovětského svazu. Jižní Korea je známá svým rychlým ekonomickým růstem, což je něco, co se Střední Asie snaží napodobit.
Jihokorejské společnosti už v tomto regionu působí, konkrétně v automobilovém a stavebním sektoru. Od roku 2021 do roku 2025 se objem obchodu mezi Jižní Koreou a Střední Asií zvedl o 90 % na 10 miliard dolarů. Korejská expertíza v infrastruktuře, technologii a výrobě se doplňuje s rostoucím středoasijským trhem, bohatými přírodními zdroji a mladou pracovní silou. Korea má také na tento region velmi specifické vazby: Střední Asie je domovem největší korejské diaspory, jelikož sem bylo v roce 1937 sovětským režimem z Ruska přesunuto více než 300 000 etnických Korejců.
Kromě ekonomické spolupráce zdůraznilo všech šest vedoucích představitelů důležitost denuklearizace Korejského poloostrova a přislíbilo pomoc v budování dlouhodobého míru, v boji proti kriminalitě a při řešení bezpečnostních hrozeb.
Spolupráce s Jižní Koreou představuje pro Střední Asii skvělou příležitost pro modernizaci její ekonomiky. Korejské angažmá a vliv v této oblasti mohou také přispět ke stabilitě regionu tím, že nabídnou model spolupráce odlišný od toho, který nabízejí jiní globální hráči.
V době, kdy se dodavatelské řetězce jeví jako stále zranitelnější, může být tato spolupráce výhodná i pro Evropu: jedním z návrhů předložených na summitu byl dopravní a logistický řetězec vedoucí z Koreje přes Střední Asii až do Evropy. Tento Střední koridor (také známý jako Transkaspická mezinárodní dopravní trasa) táhnoucí se ze Střední Asie přes Kaspické moře až k Evropě v poslední době přitahuje čím dál tím více pozornosti jako alternativa k trasám vedoucím přes Rusko. Z tohoto důvodu byly doprava a zavedení odolných dodavatelských řetězců hlavními body summitu.
Článek The first leader-level meeting between South Korea and Central Asian Nations se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Austronesian Ties, Global Reach: Taiwan’s Indigenous Networks se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Replika zdobené obřadní nádoby domorodého kmene Paiwan na Tchaj-wanu, foto: Olimpia Kot, EVC.
Tchaj-wan rozšiřuje spolupráci s domorodými národy v celém Tichomoří. Tchajwanská rada domorodých národů (Taiwan’s Council of Indigenous Peoples, CIP), Kamehameha Schools (soukromá charitativní vzdělávací nadace pro domorodé polynéské obyvatelstvo Havaje) a Polynéská plavební společnost podepsaly v září v Honolulu Deklaraci o austronéské spřízněnosti a tichomořské jednotě.
Daná dohoda se soustředí na revitalizaci domorodých jazyků a kultury, tradiční navigaci, vzdělávání a udržitelný rozvoj a počítá s dalším rozvojem styků, včetně budoucí návštěvy Tchaj-wanu flotilou Hōkūleʻa, kterou provozuje Polynéská plavební společnost. Hōkūleʻa je typ kánoe s dvojitým trupem, který byl poprvé spuštěn na vodu v roce 1975 za účelem ověření teorie, že austronéské národy se do Tichomoří dostaly migrací po moři z Asie.
Deklarace rozšiřuje rostoucí síť vztahů propojující tchajwanské domorodé národy s domorodými komunitami a institucemi v celém Tichomoří i mimo něj. Na Tchaj-wanu dnes tvoří 17 oficiálně uznaných domorodých skupin přibližně 3 % obyvatelstva země, avšak jejich mezinárodní vazby nabyly významu daleko přesahujícího jejich demografický podíl. Pro Tchaj-wan, jehož formální diplomatický prostor zůstává omezený, představují tyto kanály možnosti pro mezinárodní spolupráci, která není závislá výlučně na diplomatickém uznání státu.
Tchajwanské domorodé jazyky patří do austronéské jazykové rodiny, která se rozprostírá přes ostrovní jihovýchodní Asii a Tichomoří až po Nový Zéland, Havaj a Rapa Nui a západním směrem pak dosahuje až k Madagaskaru. Jazykové a historické vazby se nyní stále více stávají základem pro spolupráci v oblastech sahajících od oživení kultury a jazyků až po obchod, vzdělávání a správu přírodních zdrojů.
Jednou z nejrozvinutějších je spolupráce s Novým Zélandem. Spolupráce domorodých národů byla přímo začleněna do hospodářské dohody ANZTEC z roku 2013, čímž vztahy mezi Maori a tchajwanskými domorodými národy získaly v rámci bilaterálního obchodního rámce neobvykle formální postavení. Dohoda, která v roce 2023 oslavila 10. výročí, se skládá z 25 kapitol, přičemž kapitola 19 je věnována výhradně spolupráci domorodých národů. Tchaj-wan se následně připojil i k Dohodě o hospodářské a obchodní spolupráci domorodých národů (IPETCA), jejímiž dalšími signatáři jsou Nový Zéland, Austrálie a Kanada. Ta podporuje účast domorodých národů na mezinárodním obchodu a je výslovně koncipována tak, aby byla domorodými národy i řízena.
Vztahy s Novým Zélandem přesahují rámec kulturní výměny. To je vidět na příkladu rozvoje geotermální energie: významné geotermální zdroje na Tchaj-wanu i na Novém Zélandu se nacházejí na územích domorodých obyvatel, což činí otázky týkající se konzultací, pozemkových práv, dělby výnosů a účasti na správě zdrojů relevantními pro domorodé komunity v obou zemích.
V roce 2019 Tchaj-wan rovněž institucionalizoval spolupráci s Marshallovými ostrovy prostřednictvím dohody, která se týká kultury, jazyka a tradičních znalostí. Širší platformu pro regionální spolupráci pak poskytuje nově obnovené Austronéské fórum. A mimo austronéský svět formalizovalo memorandum o porozumění z roku 2026 vztahy s japonským národem Ainu. Výše zmíněná nejnovější dohoda s institucemi havajských domorodců tuto síť vztahů dále rozšiřuje o oblasti revitalizace jazyků, vzdělávání a tradiční navigace.
V souhrnu tyto iniciativy ukazují, že spolupráce domorodých národů se již neomezuje pouze na kulturní diplomacii, ale zahrnuje nyní i ekonomickou participaci, vzdělávání, správu životního prostředí a hospodaření se zdroji. Vytváří se tak nadnárodní vztahy, které mohou fungovat souběžně s konvenční diplomacií.
Rozšiřování těchto sítí odráží širší posun v postavení tchajwanských domorodých národů: namísto objektů státní politiky se stávají stále aktivnějšími protagonisty utvářejícími své vlastní mezinárodní zapojení.
V minulosti začleňoval Tchaj-wan austronéské vazby do svých vnějších vztahů proto, aby se vymanil z rámce orientovaného na Čínu. Tím však riskoval instrumentalizaci domorodých obyvatel a jejich historie. Peking naopak prosazuje konkurenční narativ o společném původu a historických vazbách na Čínu, který Tchajwanská rada domorodých obyvatel (CIP) – orgán na úrovni ministerstva odpovědný za záležitosti domorodých obyvatel – kritizuje jako pokus o začlenění tchajwanských domorodých obyvatel do čínského národního narativu.
Rozšiřující se sítě spolupráce domorodých národů se nicméně těmto rámcům zaměřeným na stát začaly vymykat. Právě v tom spočívá jejich význam: posilují mezinárodní přítomnost Tchaj-wanu a zároveň vytvářejí větší prostor pro domorodé národy, aby samy utvářely vztahy, priority a narativy, jejichž prostřednictvím se angažují na mezinárodní scéně.
Článek Austronesian Ties, Global Reach: Taiwan’s Indigenous Networks se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek From Aid to Partnership: Japan’s Growing Role in Ukraine se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Eisuke Mori ve Verchovné radě. Zdroj: Ruslan Stefanchuk, FB.
Předseda dolní komory japonského parlamentu Eisuke Mori ve svém projevu v ukrajinském parlamentu v Kyjevě dne 15. září vyjádřil úctu a podporu ukrajinskému lidu a zároveň odsoudil ruskou agresi. Po projevu jednal s prezidentem Volodymyrem Zelenským a vedoucími představiteli ukrajinské vlády o další japonské podpoře.
Jeho návštěva byla významná jako symbolický projev solidarity i jako příležitost k posílení praktické spolupráce v oblasti obrany, energetiky a hospodářské obnovy. Byla také pozoruhodná tím, že se uskutečnila navzdory silné kritice ze strany Ruska ohledně japonské podpory Ukrajiny a nedávnému diplomatickému sporu mezi Tokiem a Moskvou.
Japonsko je významným podporovatelem Ukrajiny od roku 2022 a poskytuje jí značnou finanční, humanitární a rekonstrukční pomoc. Válku na Ukrajině Tokio vnímá optikou vlastních bezpečnostních obav odrážejících se v jeho varování, že „dnešní Ukrajina může být zítřejší východní Asií“. Svůj postoj v otázce ruské války spojuje s obranou mezinárodního řádu založeného na pravidlech a s odporem proti jednostranným změnám statu quo za použití síly.
V tomto kontextu má Moriho návštěva výrazný diplomatický význam. Mori, který před parlamentem vystoupil v tradiční ukrajinské košili vyšyvanka, demonstroval nadstranický charakter japonské podpory a dal najevo kontinuitu japonské politiky vůči Ukrajině bez ohledu na změny ve vedení vlády. Na praktické úrovni se Mori setkal s několika vysokými ukrajinskými představiteli včetně prezidenta, aby projednali naléhavé otázky.
Důležitým tématem byla energetická podpora před blížící se zimou. Japonsko již od roku 2022 pomáhá s obnovou poškozené energetické infrastruktury, financuje projekty prostřednictvím různých kanálů, včetně Japonské agentury pro mezinárodní spolupráci (JICA) – oficiálního orgánu pro rozvojovou pomoc – a dodává generátory, transformátory a zařízení s plynovými turbínami. Zapojení Japonska na Ukrajině zahrnuje také dlouhodobější projekty, jako je solární elektrárna vybudovaná v areálu jaderné elektrárny v Černobylu. Na začátku roku 2026 Tokio oznámilo další pomoc, včetně 140 generátorů a 60 transformátorů, čímž pokračuje ve svém zaměření na energetickou odolnost Ukrajiny.
Dalším tématem diskuse bylo posílení ukrajinské protivzdušné obrany. Vojenská pomoc Japonska zůstává limitovaná domácím právním rámcem, který omezuje dodávky letálních zbraní do zemí účastnících se aktivního vojenského konfliktu. Bezpečnostní role Tokia se nicméně postupně rozšiřuje. Nedávno se Japonsko připojilo k iniciativě NATO PURL a přispělo částkou přibližně 14,7 milionu USD na nákup neletálního vybavení, včetně protidronových a odminovacích systémů, zdravotnického materiálu a nebojových vozidel. Kromě materiální pomoci se v rámci bezpečnostní dohody podepsané oběma zeměmi v roce 2024 rozšiřuje spolupráce nyní i na zpravodajskou činnost a kyberbezpečnost. Tato dvoustranná dohoda, platná od června 2025, umožňuje Kyjevu a Tokiu vyměňovat si bezpečně utajované informace.
Jelikož Japonsko hraje významnou roli při obnově Ukrajiny, byly během Moriho návštěvy projednávány také otázky dopravy, telekomunikace a průmyslu, přičemž se pozornost stále více přesouvá od nouzové pomoci k dlouhodobé obchodní a technologické spolupráci. Toto směrování bylo podpořeno vzájemnými návštěvami v létě roku 2026, kdy se vládní představitelé a podniky obou zemí podepsali pod téměř 70 společných projektů v oblastech, jako jsou energetika, technologie a infrastruktura.
Podpora Ukrajiny ze strany Japonska ilustruje, jak se bezpečnostní situace v Evropě a v regionu Indo-Pacifiku stále více propojují. Pro Tokio znamená obrana Ukrajiny posílení principu, že hranice nelze měnit silou, a její široká mezinárodní podpora signalizuje, že takové kroky s sebou nesou politické a ekonomické náklady.
Odolnost Ukrajiny je důležitá i pro bezpečnost samotného Japonska. Porážka Kyjeva by odstranila klíčovou překážku bránící vojenským ambicím Kremlu v Evropě. Následné zhoršení evropské bezpečnostní situace by donutilo země NATO – z nichž mnohé jsou zároveň důležitými partnery v indopacifickém regionu – věnovat Evropě více vojenských zdrojů a politické pozornosti. To by mohlo oslabit odstrašení v Indo-Pacifiku a vytvořit příležitost pro Čínskou lidovou republiku k zesílení vojenského tlaku na Tchaj-wan. Partnerství s Ukrajinou proto slouží zájmům Japonska tak, že brání tomu, aby případná krize v Evropě narušila bezpečnostní rovnováhu ve východní Asii.
Článek From Aid to Partnership: Japan’s Growing Role in Ukraine se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>
