Článek Communication Coordinator se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Hledáme člověka, který nám pomůže říct světu, co vlastně děláme
Do našeho týmu přijmeme posilu pro komunikaci, která dokáže propojit marketing, strategii a kreativní přístup. Hledáme někoho, kdo zanalyzuje naši dosavadní komunikaci v českém prostředí, navrhne promyšlenou strategii a pomůže nám lépe a srozumitelněji komunikovat, kdo jsme, co a proč děláme.
Co budeš dělat?
- Starat se o náš web a vymýšlet, jak má vypadat a fungovat
- Tvořit a koordinovat obsah na sociální sítě, newslettery a další kanály
- Vést tvorbu videoobsahu z našeho nového podcastového studia
- Pomáhat budovat značku a jednotný tón komunikace
- Připravovat komunikační plány a přicházet s vlastními nápady, jak mluvit o tom, co děláme
- Sledovat, jak nás vnímají lidé a média, a zjišťovat, co funguje a co ne
- Rozvíjet naše vztahy s českými a někdy i mezinárodními novináři
Koho hledáme?
Někoho, kdo:
- Má cit pro různé cílové skupiny a umí tomu přizpůsobit komunikaci
- Přemýšlí strategicky, rozumí politice a vidí za dílčí komunikací širší obrázek
- Je kreativní, samostatný a úkoly dotáhne do konce
- Má cit pro značku, vizuální komunikaci a zvládne i základní grafiku
- Pracovní znalost angličtiny
- Orientuje se v sociálních sítích, videoobsahu, newsletterech a webové komunikaci
- Nebojí se přijít s vlastním názorem a převzít odpovědnost za svou práci
Zkušenost s komunikací v nevládním nebo veřejném sektoru je výhodou, ne podmínkou.
Co nabízíme?
- Práci na poloviční úvazek,
- Časovou i místní flexibilitu,
- Možnost skutečně ovlivňovat, jak naše komunikace vypadá a kam se bude dál posouvat,
- Neformální prostředí, kde si na korporátní fráze moc nepotrpíme,
- Mladý a přátelský tým,
- Kancelář v centru Prahy,
- Odměnu 20 000 Kč – 25 000 Kč podle dohody a počtu odpracovaných hodin
Pro podání přihlášky zašlete na [email protected]:
- CV
- rámcový návrh osnovy budoucí komunikační strategie naší organizace pro české prostředí (styl, rozsah a obsah je plně na vás)
Pokud rozumíš komunikaci, jsi kreativní, umíš věci posouvat dál a hledáš místo, které ti bude dávat smysl, ozvi se nám!
Článek Communication Coordinator se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Busan’s Arctic lesson for Taiwan se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Na jihokorejské komunální volby bylo nahlíženo spíše jako na lokální politickou záležitost: jako na zkoušku vládní dynamiky jihokorejského prezidenta I Če-mjonga, krok zpět pro konzervativce mimo Soul a jako na další známku bouřlivé politické situace způsobené krizí, která nastala po vyhlášení výjimečného stavu v roce 2024. Ovšem jeden z výsledků si v Tchaj-peji zaslouží bližší pozornost. Výhra Demokratické strany Koreje v Pusanu, druhém největším městě Jižní Koreje a její hlavní námořní bráně, nebyla jen posunem v politické orientaci. Byla to připomínka toho, že v námořních demokraciích se politika ohledně oceánu nedotýká pouze přístavů.
Pusan není jen město. Je to logistický uzel, loďařský ekosystém, politický symbol a důležité místo národní obrany. Jižní Korea skrze Pusan propojuje domácí průmysl s mezinárodní dopravu, automatizaci přístavů, námořní plánováním a správou oceánů.
To je důvodem, proč je Nový Pusanský starosta z Demokratické strany Čon Če-su, bývalý ministr pro oceány a rybolov, tak důležitou osobností. Jeho politická agenda zaměřující se na arktickou oblast nebyla pouhým místním dekorativním sloganem, ale konkrétní strategií pro rozvoj města, jehož přístav, základna loďařského průmyslu, logistické společnosti a výzkumné instituce již znamenají, že je centrem jihokorejského námořního hospodářství.
Tato strategie je v souladu s prioritami ústřední vlády, které stanovil I. I Če-mjong usiloval o přemístění Ministerstva oceánů a rybolovu do Pusanu, zatímco vedení samotného ministerstva považuje toto město za strategickou základnu v éře arktických námořích tras. Pusan se tedy staví nejen do pozice nejjižněji položeného jihokorejského přístavu, ale také do pozice budoucí vstupní brány severních tras. Tající ledové čepice sice otevírají nová dopravní spojení mezi Východní Asií a Evropou, ale zároveň také zintenzivňují geopolitickou soutěž v oblasti infrastruktury, standardů, zdrojů a účasti. Tchaj-wan by tomuto měl věnovat pozornost, jelikož Tchaj-pej často na arktickou oblast nahlíží jako na příliš vzdálenou a nevýznamnou na to, aby měla přímý dopad na aktuální bezpečnostní otázky, které se zaměřují hlavně na nátlak v Tchajwanském průlivu, zranitelnostmi dovozu energie a výzvu, kterou představuje udržování diplomatického prostoru. Arktická politika se může v porovnání s těmito otázkami jevit jako luxus.
Tato perspektiva je pochopitelná. Ovšem není úplná.
Arktida není pouhým vzdáleným místem pro výzkum. Stává se z ní test toho, jak se přímořské státy připravují na klimatickou změnu, nejistotu ohledně dopravních tras, zranitelnost kritické infrastruktury, reorganizaci dodavatelských řetězců a na geopolitická expanze autoritářských mocností. Tající mořský led netvoří jednoduše nové trasy.
Tvoří nové výzvy pro přístavní správy, lodní společnosti, pojišťovatele, satelitní operátory, námořní plánovače a vlády usilující o vliv v nově vznikajících oblastech řízení. Co se týče Tchaj-wanu, tyto výzvy se dotýkají stejných otázek, které již utváří jeho debatu o bezpečnosti: kdo ovládá kontrolní stanoviště, kdo stanovuje standardy a kdo udržuje běh obchodu pod tlakem.
Čína tomuto dobře rozumí. Peking sám sebe pospal jako „téměř-arktický stát“ a provázal přepravu v arktických oblastech s Novou Hedvábnou stezkou skrze pojmenování Polární Hedvábná stezka. Tato formulace je vytvořena k normalizování čínské role v regionu, kde nemá žádnou teritoriální suverenitu, přičemž prezentuje propojenost jako neškodnou náhradu za projekci síly.
Tchaj-wan by neměl odpovědět napodobováním pekingského zkresleného vnímání geografie. Tchaj-wan není blízko arktické oblasti. Nemusí předstírat opak. Vytvoření Tchajwanské verze Polární Hedvábné stezky, nebo usilování o strategickou ústřední roli na každém nově vznikajícím bojišti není pointou. Zodpovědné angažmá v polární oblasti vyžaduje opak: preciznost.
Vzdálenost není to samé jako irelevance. Tchaj-wan je jednou z ekonomik nejvíce závislých na obchodu. Jeho prosperita závisí na námořní propojenosti, dovozu energie, odolnosti přístavů a na nepřerušovaném pohybu cenného zboží. Země jejíchž přežití závisí na moři, si nemůže dovolit nezajímat se o změny v globální mořské geografii.
Jižní Korea je dobrým srovnáním, jelikož její ambice v polární oblasti nejsou postavené pouze na sloganech. Opírají se o instituce: Institut korejského polárního výzkumu, arktická výzkumná stanice Dasan na Špicberkách, výzkumný ledoborec Araon a Ministerstvo oceánu a rybolovu, kteří považují polární aktivity za součást pravidelného národního plánování.
Přístup Jižní Koreje není jen o zasazení vlajky do sněhu. Jde jí o vytvoření ekosystému propojujícího vědu, průmysl, logistiku a diplomacii.
Tchajwanský výchozí bod je více skromný, ale není prázdný. Založení první tchajwanské výzkumné polární stanice na Špicberkách skrze spolupráci mezi Národní akademií mořského výzkumu a polskými partnery ukazuje, že Tchaj-wan již má určitou základnu. Co mu schází je širší politický rámec, který by propojoval vědecké aktivity s námořní odolností, demokratickou spoluprací a ekonomickou bezpečností.
Tento rámec by měl začít skromnou ale seriózní polární strategií. Rada pro záležitosti oceánů, Národní akademie mořského výzkumu, Národní centrální univerzita, ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo hospodářství by měly společně určit, v jakých oblastech může Tchaj-wan přispět k polární vědě, monitorování mořského prostředí a odolnosti dodavatelských řetězců. Cílem by nemělo být soutěžení s arktickými státy, ale stát se důležitými pro ně a pro jiné námořní demokracie.
Jižní Korea by se mohla stát jedním z prvních partnerů Tchaj-wanu. Tchajwansko-korejský dialog o námořní a polární odolnosti by mohl propojit Ťi-lung a Pusan stejně jako výzkumné instituty, přístavní správy, lodní společnosti a technologické firmy. Agenda by měla být konkrétní: údaje o oceánech, smart přístavy, doprava s nízkou produkcí oxidu uhličitého, satelitní aplikace, námořní kyberbezpečnost, nouzová logistika a dopady změn arktických tras na indopacifické dodavatelské řetězce.
Dialog by se postupem času mohl rozšířit o partnery jako Japonsko, Kanadu, Polsko a severské partnery. Tyto spolupráce by také posílily poselství tchajwanské zahraniční politiky.
Tchajwanský mezinárodní prostor je omezen, ale není plně uzavřen. Stále by mohl být užitečný tam, kde ostatní demokracie potřebují důvěryhodné partnery, technickou expertízu a neautoritářské alternativy.
Tchaj-wan nepotřebuje Polární Hedvábnou stezku. Potřebuje demokratickou námořní gramotnost. V nadcházejícím století se toto může projevit stejně strategické.
Autor:
- Marcin Jerzewski葉皓勤 je vedoucí Tchajwanské pobočky Bezpečnostního centra evropských hodnot a stipendista v organizaci Visegrad Insight.
Toto je překlad článku, který původně vyšel v angličtině v Taipei Times.
Článek Busan’s Arctic lesson for Taiwan se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek EVC briefs Czech legislators about Russian and Chinese escalation options se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>29. června 2026 vystoupil ředitel EVC Jakub Janda na konferenci pořádané v českém Parlamentu Pavlem Žáčkem, členem Výboru pro bezpečnostní politiku Poslanecké sněmovny.
Konference s názvem „Aktuální bezpečnostní hrozby VI“ se zúčastnili čeští zákonodárci, diplomaté ze spojeneckých zemí a odborníci z Ukrajiny a Tchaj-wanu.
Ředitel EVC seznámil účastníky s možnými scénáři, jak by Rusko a Čína mohly postupovat v případě souběžné eskalace napětí vůči Tchaj-wanu a východnímu křídlu NATO.
Článek EVC briefs Czech legislators about Russian and Chinese escalation options se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek AI Diplomacy in Action: Taiwan–Paraguay’s “Yguazú Digital” Project se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Prezident Laj na setkání s prezidentem Peñou. Zdroj: Kancelář prezidenta
Co se děje?
Během své čtvrté návštěvy Tchaj-wanu oznámil paraguayský prezident Santiago Peña rovné partnerství s Tchaj-wanem s cílem vybudovat v Paraguayi jedno z největších AI data center na světě. Projekt bude oběma zeměmi realizován v rámci subjektu „Yguazú Digital“ a je popisován jako první mezivládní plán na světě zaměřený na společnou výstavbu výpočetních zařízení pro umělou inteligenci. Podle návrhu pomůže toto centrum Paraguayi rozvíjet její odvětví umělé inteligence a uspokojit rostoucí globální poptávku po výpočetním výkonu a čisté energii. Dohoda navrhuje zřízení „digitálního datového velvyslanectví“, které by serverům a datům datového centra pro umělou inteligenci poskytovalo ochranu na diplomatické úrovni, aby byly informace zabezpečeny a chráněny. Projekt lze vnímat jako součást iniciativy „Digitální transformace“ Peñovy vlády, jejímž cílem je proměnit Paraguay v regionální technologické centrum.
Jaké jsou širší souvislosti?
Prostřednictvím tohoto projektu rozšiřuje Tchaj-wan svou integrovanou diplomacii tím, že využívá své silné stránky v oblasti technologií a digitálních inovací. Tchaj-wan projekt prezentuje jako vlajkový příklad udržitelného rozvoje, jelikož bude napájen přebytkovou energií z paraguayských vodních elektráren.
Přístup integrované diplomacie, jak jej koncipoval prezident Laj Čching-te (Lai Ching-te, 賴清德), jehož cílem je realizovat diplomacii založenou na hodnotách a proměnit Tchaj-wan v prosperující globální ekonomickou velmoc, lze na paraguayskou iniciativu digitální transformace dobře aplikovat.
Nejde o první projekt, na kterém Tchaj-wan v Paraguayí spolupracuje. Informační systém zdravotnictví (HIS), vyvinutý společně tchajwanským Fondem pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (International Cooperation and Development Fund, TaiwanICDF) a paraguayskými partnery, se nyní používá ve více než 1 000 veřejných zdravotnických zařízeních po celé zemi. Právě úspěch tohoto programu mohl dodat Tchaj-wanu sebevědomí k zahájení a rozšiřování projektů tohoto rozsahu.
Tento ambiciózní projekt lze rovněž považovat za součást nové diplomatické vize Tchaj-wanu v rámci takzvané struktury „Double-12“ (總合外交雙12). „Double-12“ představuje způsob organizace integrované diplomacie o 24 bodech, který navrhl tchajwanský ministr zahraničních věcí Lin Ťia-lung (Lin Chia-lung, 林佳龍). Prvních 12 bodů se týká klíčových směrů zahraniční politiky, jako je posilování vztahů s oficiálními diplomatickými spojenci, rozšiřování účasti v mezinárodních organizacích a podpora regionální bezpečnosti a hospodářské spolupráce. Druhých 12 se zaměřuje na země se stejným smýšlením a na praktické oblasti realizace. Důraz, který projekt klade na suverénní umělou inteligenci, úzce souvisí s těmito širšími diplomatickými a technologickými cíli.
Netřeba dodávat, že projekt má i své kritiky, z nichž někteří vyjadřují obavy, že Paraguay společným projektem ohrozí svou energetickou suverenitu. Paraguayští odborníci rovněž zpochybňují, zda země disponuje lidským kapitálem nezbytným k tomu, aby mohla těžit z tak pokročilé technologické investice. Zástupci paraguayského odvětví umělé inteligence varují, že je projekt odtržen od místní reality, protože Paraguay v současné době postrádá dostatek kvalifikovaných inženýrů, výzkumníků a specialistů na umělou inteligenci, na kterých by mohl být inovační ekosystém kolem této infrastruktury vystavěn. Obavy se týkají toho, aby se projekt příliš nespoléhal na zahraniční odborné znalosti a dovezenou pracovní sílu namísto toho, aby byl ekonomicky prospěšný pro místní lidi.
Z pohledu Tchaj-wanu je však význam tohoto projektu nedocenitelný. Představuje nejen politické a ekonomické partnerství, ale také příležitost k prohloubení přítomnosti Tchaj-wanu v Jižní Americe prostřednictvím jeho jediného diplomatického spojence v regionu. Tímto krokem se Tchaj-wan snaží zaujmout pozici lídra v oblasti zelené digitální infrastruktury.
Proč je to důležité?
Návrh spolupráce je přesvědčivý: technologické know-how Tchaj-wanu by se spojilo s paraguayskými zdroji čisté energie, čímž by vznikl alternativní model rozvoje infrastruktury umělé inteligence. Teoreticky je tento projekt v souladu se strategickými vizemi obou zemí v oblasti rozvoje umělé inteligence a přispívá k jejich naplnění. V případě úspěchu by mohl posílit image Tchaj-wanu jako propagátora udržitelné infrastruktury umělé inteligence a stát se modelem, který by bylo možné replikovat i jinde.
V konečném důsledku může projekt sloužit jako rychlý test dalších ambicí Tchaj-wanu v oblasti diplomacie umělé inteligence a rozvoje digitální infrastruktury a může ukázat, zda mohou rozsáhlá technologická partnerství proměnit diplomatickou vizi v udržitelné výsledky, které přesahují pouhou nálepku „zelené infrastruktury“. Jeho úspěch bude nakonec záviset na tom, zda v procesu realizace nebudou opomenuty nezbytné právní rámce, aspekty sociální udržitelnosti a místní rozvojové cíle. Teprve pak může projekt dosáhnout jak environmentálních, tak širších cílů společenské udržitelnosti.
Článek AI Diplomacy in Action: Taiwan–Paraguay’s “Yguazú Digital” Project se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Tarnished Pride and Tarnished Rights: China’s active crackdown on LGBTQ+ se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: vyfotila Olimpia Kot
Co se děje?
Během měsíce června probíhají po celém světě oslavy rozmanitosti a práv komunity LGBTQ+ symbolizované duhovými vlajkami a průvody Pride. V Číně je však situace ponurá. Podle deníku Le Monde byl Francouzský institut v Pekingu nucen zrušit promítání dvou francouzských filmů s homosexuální tematikou kvůli soustavnému nátlaku ze strany čínských úřadů. Jejich kroky, zahrnující telefonát policie kvůli použití výrazu „Pride Month“ nebo požadavek na sdílení identity návštěvníků se státními orgány, ukazují, jak autoritářské režimy využívají svou moc k podkopávání univerzálních lidských práv – jež jsou popisovaná Čínou jako „zahraniční síly“ zasahující do „národní ideologie“.
Jaké jsou širší souvislosti?
Potlačování komunity LGBTQ+ v Číně probíhá zhruba od roku 2020 a ilustruje vůli čínské vlády umlčovat všechny hlasy, které podle ní reprezentují „zahraniční síly“. Ještě většímu tlaku než Francouzský institut však čelí domácí organizace, proti nimž jsou mobilizovány místní úřady.
Navzdory tomu, že se dané organizace snaží flexibilně pohybovat v rámci „červených linií“ stanovených čínskou vládou – například tím, že nepořádají veřejné pochody a volí umírněnější rétoriku – zůstávají vydány na milost svévolným rozhodnutím úřadů. Letos uplynulo pět let od ukončení činnosti organizace ShanghaiPRIDE, jedné z nejvýznamnějších čínských nevládních organizací zaměřujících se na LGBTQ+, která pořádala setkání Pride a podporovala zviditelňování queer komunity v Číně. Důvody jejího nuceného ukončení činnosti nebyly nikdy zveřejněny. „Členové ShanghaiPRIDE byli pod obrovským tlakem,“ uvedl Raymond Phang, jeden ze zakladatelů organizace, „bylo stále obtížnější fungovat jako organizace.“ Podobný osud potkal i další podobné iniciativy, například Beijing LGBT Center. Řadoví aktivisté zanechali činnosti kvůli tomu, že byli opakovaně zadržováni policií, která navíc neustále vyhrožovala jejich rodinným příslušníkům i přátelům. Řada z nich byla nakonec nucena Čínu opustit.
Další charakteristickou taktikou čínské vlády je manipulace mínění vlastenecky cítící veřejnosti a využívání státní cenzury médií. Na čínských sociálních sítích, jako jsou Weibo (微博) či RedNote (小紅書), jsou uživatelé na cenzurované výrazy zvyklí, protože cenzura představuje jeden z hlavních nástrojů, jimiž stát kontroluje veřejnou debatu v souladu se svými zájmy a ideologií. V roce 2025 vyvolalo kontroverzi, když byl účet Voice of homosexual (同志之聲), který na síti Weibo prosazoval práva LGBTQ+ komunity, obviněn z poškozování komunistické ideologie proto, že se zde objevoval výraz tongzhi (同志). Ten znamená „soudruh“, ale v čínském slangu zároveň označuje homosexuála. Cenzura neušetřila ani samotné slovo „homosexualita“ (同性戀) a celý účet byl označen za „zahraniční sílu“, která aktivně podrývá autoritu Komunistické strany Číny a prosazuje „západní hodnoty“. Výzkum organizace Chinese Rainbow Network ukazuje, že i výsledky vyhledávání výrazu „měsíc Pride“ zůstávají na čínských sociálních sítích, jako jsou RedNote a Douyin (抖音), nadále cenzurovány. Účty zveřejňující příspěvky k oslavám měsíce Pride byly smazány a někteří uživatelé tak začali používat eufemismus „skromný měsíc“ (谦虚月), aby se cenzuře vyhnuli.
Za zmínku stojí, že zatímco aktivity a organizace věnující se obhajobě práv LGBTQ+ osob jsou systematicky terčem represí, komerční podniky zaměřené na komunitu LGBTQ+ zůstávají z velké části mimo zájem úřadů. Tento asymetrický přístup vytváří zdánlivě inkluzivní fasádu sloužící k tzv. „pinkwashingu“ (natírání narůžovo) mezinárodní pověsti Číny. Je na něm však vidět drastický rozsah státní kontroly nad osobní svobodou a svobodou projevu.
Proč je to důležité?
Pride oslavuje svobodu být sám sebou, avšak hrobové ticho, které v Číně obklopuje to, co by jinde bylo přehlídkou inkluze, jednoznačně poukazuje na odmítání plurality ze strany čínské vlády. Tvrdá opatření jsou ztělesněním politiky Komunistické strany Číny známé jako „správné vyprávění čínského příběhu“ (讲好中国故事 / 講好中國故事), kterou prosazuje prezident Si Ťin-pching (习近平 / 習近平) a jejíž součástí je proměna médií v nástroj státní propagandy.
Mrazivé dopady těchto manévrů se přitom netýkají pouze odhadovaných 75 milionů příslušníků čínské komunity LGBTQ+ a zbytku čínské společnosti. Vzhledem k disruptivní povaze umělé inteligence a nadnárodních represí jsou vůči útokům na svobodu projevu a osobní svobodu ze strany Číny náchylné také demokratické státy. O to větší obezřetnost je tedy zapotřebí ve chvíli, kdy se Čína aktivně snaží získávat vliv v klíčových mezinárodních organizacích, zatímco bezostyšně pošlapává univerzální lidská práva.
Článek Tarnished Pride and Tarnished Rights: China’s active crackdown on LGBTQ+ se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek New Front Opened: Clash over Waters East of Taiwan se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Canva.com
Co se děje?
V průběhu tohoto měsíce Peking zintenzivnil svou námořní přítomnost ve vodách východně od Tchaj-wanu a jedná, jako by tato oblast Tichého oceánu spadala pod jurisdikci Čínské lidové republiky (ČLR). Toto chování je reakcí na nedávná jednání mezi Tokiem a Manilou o vymezení jejich výlučných ekonomických zón (EEZ) prezentovaná jako další krok k posílení vztahů mezi oběma státy. Navrhované zóny se však překrývají s vodami, na které si nárokuje právo Tchaj-wan a které ČLR současně zcela nezákonně prohlašuje za vlastní území.
Následnou intenzivnější aktivitu plavidel ČLR v této oblasti lze interpretovat jako asertivní nárokování si teritoria a jako varování sousedům, aby nezpochybňovali čínské územní zájmy. Toto jednání však nemá žádný legitimní právní základ a bylo odsouzeno Spojenými státy, Spojeným královstvím, Francií i Německem kvůli tomu, že ohrožuje regionální stabilitu a svobodu plavby.
Jaké jsou širší souvislosti?
Jelikož Peking považuje Čínskou republiku (tj. Tchaj-wan) za součást svého suverénního území, ostře kritizoval oznámení o zahájení oficiálních jednání mezi Japonskem a Filipínami ohledně vymezení námořní hranice mezi ostrovy Yonaguni a Mavulis (které se nacházejí ve vodách východně od Tchaj-wanu) s tím, že bez jeho vlastní účasti by taková jednání byla nelegitimní. Japonští odborníci na námořní právo však tento postoj označili za neopodstatněný, neboť je běžnou praxí, že dva státy vymezí své námořní hranice předtím, než se zabývají překrývajícími se nároky třetích stran. Ačkoli se Tchaj-pej zpočátku rovněž snažila o účast na jednáních, prezident Laj Čching-te (賴清德) později s odkazem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) i na stávající dohody o rybolovu s oběma dotyčnými zeměmi prohlásil, že práva Tchaj-wanu v příslušných vodách jsou plně chráněna.
Čínský odpor nebyl pouze rétorický. Od začátku června zintenzivnila Čínská pobřežní stráž (CCG) patrolování východně od Tchaj-wanu, přičemž své aktivity označila za „dohled nad dodržováním předpisů v námořní dopravě“. Do 24. června zkontrolovala téměř 200 projíždějících plavidel, aby tak demonstrovala jurisdikci ČLR nad danou oblastí. Tchaj-pej toto chování označuje za „obtěžování“ obchodních lodí a zpochybňuje legitimitu čínské přítomnosti.
Je pozoruhodné, že dvě plavidla CCG vplula také do japonské EEZ u ostrova Jonaguni a setrvala tam déle než jeden den. Ačkoli vniknutí čínských vládních plavidel do této oblasti není neobvyklé, tento případ se odlišuje jedním podstatným detailem: Když byli členové posádky CCG konfrontovány Japonskou pobřežní stráží, bezostyšně prohlásili, že tyto vody spadají pod jurisdikci Pekingu. Tím se bilaterální napětí výrazně zvýšilo.
Peking vyslal do předmětných vod také výzkumné plavidlo, které svou misi prezentovalo jako „enviromentální průzkum moře“. Expedici, která mapovala podmínky pod mořskou hladinou, včetně chemického složení vod a hydrometeorologických procesů, doprovázela dvě plavidla CCG. Zatímco akce byla oficiálně označena za snahu o ochranu mořského prostředí, v jádru této údajně vznešené činnosti stojí sběr dat, která by mohla sloužit k podpoře operací ponorek a schopností podmořské detekce. Z hlediska ČLR se totiž jedná o klíčovou oblast tvořící strategický námořní uzel, který by měl zásadní význam při jakékoli budoucí blokádě nebo vojenské operaci vůči Tchaj-wanu.
Proč je to důležité?
Peking neustále zesiluje své úsilí o rozšíření námořní kontroly nad Jihočínským mořem i nad vzdálenějšími oblastmi a postupně se snaží normalizovat přítomnost svých plavidel ve sporných vodách. Jeho asertivní jednání v prostoru „linie devíti čar“ ignoruje mezinárodní právo a pokusy o odpor se setkávají s ekonomickým nátlakem nebo cílenými sankcemi.
Je zřejmé, že agresivní čínská politika posílila blok jejích odpůrců. Příkladem je rychlý rozvoj vztahů mezi Japonskem a Filipínami, které nyní vyústily v Komplexní strategické partnerství zahrnující zejména těsnou vojenskou spolupráci. Avšak v současné hře na kuře je důležité, aby odpůrci Číny, včetně evropských demokracií, necouvly a zasáhly ještě předtím, než Čína ztratí poslední zábrany zdržující její expanzionistické chování.
Článek New Front Opened: Clash over Waters East of Taiwan se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Exclusion of Taiwan from the Interpol Structures Webinar se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Tento webinář se zabývá důsledky vyloučení Tchaj-wanu z Interpolu a širším dopadem této skutečnosti na mezinárodní spolupráci v oblasti vymáhání práva, odolnost demokracie a nadnárodní bezpečnosti. Diskuse, na níž se sešli odborníci z Evropy a Tchaj-wanu, zkoumá, jak Tchaj-wan navazuje spolupráci s mezinárodními partnery navzdory institucionálním omezením a jaké poučení z toho lze vyvodit pro demokratickou spolupráci ve stále složitějším bezpečnostním prostředí.
Účastníci diskutují o mezinárodní spolupráci Tchaj-wanu v oblasti vymáhání práva, včetně bilaterálních a multilaterálních mechanismů, které usnadňují soudní a právní pomoc i přes absenci formální účasti v Interpolu. Rozhovor se rovněž zabývá praktickou spoluprací Tchaj-wanu s mezinárodními policejními strukturami prostřednictvím výměny informací, iniciativ na budování kapacit a operační koordinace s partnery se stejným smýšlením. Webinář se nakonec zabývá tím, jak Čínská lidová republika využívá vyloučení Tchaj-wanu z mezinárodních organizací jakožto nástroje nadnárodního potlačování, a jaké jsou širší důsledky těchto praktik pro odolnost demokracie.
Ačkoli Tchaj-wan zůstává vyloučen z Interpolu, nadále udržuje rozsáhlou právní a soudní spolupráci s demokratickými partnery. Dohody, jako je smlouva o soudní spolupráci a vzájemné právní pomoci z roku 2016 mezi Tchaj-wanem a Polskem a memorandum o porozumění o soudní spolupráci z roku 2019 mezi Tchaj-wanem a Českou republikou, dokazují, jak lze vytvořit účinné rámce pro spolupráci i mimo formální mezinárodní organizace.
Řečníci:
- Sü Kchaj-ťie (Kai-Chieh (KJ) Hsu (許凱傑) je soudcem Národní bezpečnostní a vojenské sekce Okresního soudu v Tchaj-peji na Tchaj-wanu
- Athena Tong, hostující výzkumnice na Tokijské univerzitě, vědecká pracovnice a vedoucí programu v Institutu pro strategická rizika v Číně (CSRI)
- Matej Šimalčík, Středoevropský institut asijských studií (CEIAS)
Článek Exclusion of Taiwan from the Interpol Structures Webinar se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Bilateral Cooperation Helps Taiwan to Offset Interpol Exclusion se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Hlídkové skútry městské policie v Tchaj-peji, autorka: Olimpia Kot
Vyloučení Tchaj-wanu z Interpolu, stejně jako z dalších mezinárodních organizací, představuje pro mezinárodní společenství dlouhodobou výzvu v oblasti právní vymahatelnosti. Absence přístupu k policejní infrastruktuře Interpolu znamená, že Tchaj-wan nemůže využívat nástroje, jako jsou např. sdílení a analýza zpravodajských informací v oblasti kriminality, přístup k databázím osob podezřelých z trestné činnosti a databázím odcizeného majetku (včetně cestovních dokladů) ani známý mechanismus červených oznámení (Red Notice) k zajištění zadržení podezřelých s cílem jejich vydání k trestnímu stíhání na Tchaj-wanu.
To je obzvláště problematické vzhledem k postavení Tchaj-wanu v rámci globálních obchodních a logistických sítí. Tchajwanské přístavy představují klíčový uzel indopacifických obchodních tras, které propojují klíčová odvětví tchajwanské ekonomiky se zbytkem světa. Stejně jako jinde však logistický sektor přitahuje i kriminální aktivity – například obchod s drogami nebo pašování zboží za účelem obcházení režimů vývozních kontrol, včetně opatření zaměřených na omezení přístupu Číny (ČLR) k čipům pro umělou inteligenci.
Tchaj-wan buduje vlastní síť trestně-právní spolupráce.
Boj proti organizované nadnárodní kriminalitě vyžaduje organizovanou nadnárodní reakci. Vzhledem k tomu, že Tchaj-wan nemůže využívat formální mechanismy Interpolu, je odkázán na bilaterální vztahy, jejichž prostřednictvím buduje vlastní síť nadnárodní právní spolupráce.
Většinu bilaterálních kontaktů Tchaj-wanu se zahraničními partnery v oblasti trestního práva lze zařadit do kategorie neformální výměny zkušeností. Tyto aktivity jsou zaměřeny především na klíčové partnery, jako jsou Spojené státy, Austrálie nebo Evropská unie a její členské státy.
Například v roce 2023 se tchajwanský ministr spravedlnosti Cchaj Čching-siang (Tsai Ching-hsiang, 蔡清祥) setkal se zástupci Agentury Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) – unijní obdoby Interpolu – s cílem podpořit užší spolupráci v oblasti justice a boje proti kriminalitě.
Přestože je trestní právo v systému EU sdílenou kompetencí, hlavní odpovědnost nadále nesou členské státy. Vedle spolupráce s Eurojustem jsou proto styky s představiteli členských států klíčovým prvkem snah Tchaj-wanu o budování robustní sítě partnerství.
Letos v květnu se zástupci Estonska, Francie, Německa a Polska zúčastnili Mezinárodní konference o posilování přeshraniční spolupráce v boji proti nadnárodní kriminalitě, která se konala v Tchaj-peji.
Co se týče předchozích styků, v březnu 2025 navštívila Tchaj-wan delegace vedená vedoucím Vrchního státního zastupitelství v německém Bamberku Wolfgangem Grundlerem, aby se seznámila s postupy ostrovní země v oblasti potírání podvodů a vyšetřování trestných činů souvisejících s obchodním tajemstvím v sektoru vyspělých technologií. O tři roky dříve, v březnu 2022, uspořádalo Slovensko společně s Tchaj-wanem, Austrálií, Japonskem a Spojenými státyvirtuální workshop zaměřený na boj proti digitální kriminalitě. Iniciativy se zúčastnilo téměř 300 představitelů orgánů činných v trestním řízení z 32 zemí. Hlavním tématem workshopu byly osvědčené postupy v boji proti kybernetické finanční kriminalitě.
Formální justiční spolupráce a právní pomoc stále nejsou standardem
Přestože jsou tyto aktivity přínosné, představují pouze dílčí řešení, jelikož nevytvářejí formální rámec justiční spolupráce a dalších forem vzájemné právní pomoci. Kvůli absenci diplomatického uznání Tchaj-wanu a tlaku ČLR na omezení oficiálních kontaktů s Tchaj-wanem uzavřelo s Tchaj-pejí mezinárodní smlouvy o justiční spolupráci, právní pomoci a vydávání osob pouze několik států.
V Evropě uzavřelo s Tchaj-wanem formální dohody šest států: Dánsko, Německo, Polsko, Slovensko, Švýcarsko a Spojené království. V případě dohod se Spojeným královstvím (2016), Dánskem (2019) a Švýcarskem (2020) se spolupráce zaměřuje na předávání odsouzených osob. Obdobné dohody má Tchaj-wan uzavřeny také s dalšími významnými partnery, například se Spojenými státy (svým hlavním bezpečnostním garantem) nebo Paraguayí (jedním z mála států, které Tchaj-wan oficiálně uznávají).
Pouze dohody s Polskem (2019), Slovenskem (2021) a Německem (původně uzavřená v roce 2012, rozšířená v roce 2023) lze považovat za relativně komplexní. Tyto smlouvy upravují širší spektrum témat, včetně předávání odsouzených osob, předběžného zadržení, právní pomoci (například doručování písemností nebo provádění důkazů) či formalizovaných mechanismů sdílení informací. V případě Polska a Slovenska obsahují dohody také ustanovení o vydávání osob.
Foto: Spolupráce mezi Tchaj-wanem a Evropskou unií v trestních věcech, zdroj: CEIAS
Skutečnost, že některé státy souhlasily se začleněním prvku extradice do své právní spolupráce s Tchaj-wanem, je pozoruhodná ze tří důvodů:
- Trestní jurisdikce je úzce spojena se státním monopolem na legitimní použití síly na vlastním území, a tedy se státní suverenitou. Souhlasem s vydáním osoby se stát vzdává části své soudní suverenity ve prospěch jiného státu. Dohody o vydávání osob s Tchaj-wanem proto nesou významný symbolický rozměr, protože implikují de facto uznání tchajwanské státnosti a rozšiřují jeho mezinárodní prostor.
- Extradice je současně právním i politickým procesem. Obvykle vyžaduje souhlas soudní moci (soud posuzuje právní přípustnost vydání) i výkonné moci (ministr spravedlnosti přijímá politické rozhodnutí o realizaci vydání). Přestože k vydání může dojít i bez odpovídající mezinárodní smlouvy pouze na základě vnitrostátní legislativy, absence smluvního rámce činí celý proces méně předvídatelným a potenciálně více závislým na politické svévoli. Uzavřením extradiční smlouvy výkonná moc signalizuje soudům, že druhou stranu považuje za důvěryhodného partnera, s nímž mají extradice probíhat hladce a předvídatelně.
- V případě Tchaj-wanu může extradiční smlouva poskytovat dodatečnou ochranu tchajwanským občanům před jejich vydáním do ČLR. V roce 2017 požádala ČLR Polsko o vydání tchajwanského občana Liou Chung-taoa (Liu Hung-tao,劉鴻濤), podezřelého ze spáchání telekomunikačního podvodu. Přestože Varšava původně s vydáním souhlasila, Evropský soud pro lidská práva následně extradici zrušil kvůli obavám, že by Liou mohl být vystaven mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení a trestu. Po vstupu dohody mezi Tchaj-wanem a Polskem v platnost byl Liou namísto toho k dalšímu trestnímu řízení vydán na Tchaj-wan.
Cesta vpřed
Jelikož bilaterální právní spolupráce napomáhá Tchaj-wanu alespoň částečně překonávat vyloučení z Interpolu, podporuje rozšiřování jeho mezinárodního prostoru a chrání jeho občany před vydáváním do ČLR, mělo by prohlubování této spolupráce patřit mezi hlavní priority Tchaj-peje.
V Evropě by přirozenými kandidáty pro tento typ spolupráce byly země, které jsou již nyní otevřené užším vztahům s Tchaj-wanem přesahujícím ekonomickou oblast. Francie, Česko a Litva patří mezi nejotevřenější evropské partnery Tchaj-wanu, přesto však žádná z těchto zemí dosud nemá s Tchaj-wanem zaveden mechanismus trestněprávní spolupráce. Dalšími perspektivními kandidáty jsou Nizozemsko (spolupráce je klíčová pro vymáhání vývozních kontrol v oblasti polovodičů a stíhání pokusů o jejich obcházení), Estonsko a Rumunsko (obě země v poslední době signalizovaly otevřenost širší spolupráci s Tchaj-wanem) nebo Belgie (která s Tchaj-wanem nedávno úspěšně realizovala ad hoc spolupráci při zajišťování důkazů v drogové kauze).
Aby se zvýšila pravděpodobnost, že tuto agendu evropské státy vezmou za svou, musí Tchaj-wan lépe signalizovat, že se zavazuje ke stejným standardům právního státu. Jedním z relativně snadno dosažitelných kroků by mohla být spolupráce s evropskými státy na dosažení členství v Mezinárodním trestním soudu. Ještě silnějším signálem normativního sbližování by bylo přijetí moratoria na výkon trestu smrti – ohledně něhož EU opakovaně vyjadřuje znepokojení – při současném směřování k jeho úplnému zrušení, byť by takový krok byl na domácí scéně nepopulární.
Matej Šimalčík
Matej Šimalčík, výkonný ředitel Středoevropského institutu asijských studií (CEIAS). Jeho výzkum se zaměřuje na ekonomický a politický vliv Číny ve střední Evropě, vztahy elit, „korozivní kapitál“ a roli evropských právních nástrojů při zmírňování rizik, která Čína představuje. Má vzdělání v oboru práva a mezinárodních vztahů a v roce 2021 byl zařazen do žebříčku Forbes 30 Under 30 (slovenské vydání). Je rovněž členem expertního týmu Evropského centra excelence pro boj proti hybridním hrozbám (Hybrid CoE) a Evropské sítě think-tanků zaměřených na Čínu. V roce 2025 se v rámci programu Taiwan Fellowship stal hostujícím výzkumným pracovníkem Ústavu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti (INDSR) v Tchaj-peji.
Článek Bilateral Cooperation Helps Taiwan to Offset Interpol Exclusion se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek The locked door Beijing built se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto:Úřad pro vyšetřování trestných činů, Tchaj-wan. Zdroj: Wikimedia Commons
Zatímco svět si 26. června připomene Mezinárodní den boje proti zneužívání drog a nezákonnému obchodování s nimi, bezpečnostní složky budou oslavovat spolupráci jako protijed na přeshraniční kriminalitu. Jeden z nejschopnějších partnerů v oblasti policejní spolupráce v indopacifickém regionu však bude opět z jednání vyloučen. Tchaj-wan je z Interpolu vyloučen od roku 1984. Nejde ale o pasivní a politováníhodnou situaci, jak je toto vyloučení často popisováno. Jedná se o dveře, které záměrně postavil a zamkl Peking: akt donucovacího boje právními prostředky, který oslabuje globální bezpečnost a zároveň prosazuje fikci, že Tchaj-wan neexistuje.
Abychom odhalili záměry Pekingu, je vhodné si připomenout, jak funguje jeho taktika. Tchaj-wan byl členem Interpolu od roku 1961 do roku 1984, kdy tato organizace uznala Čínskou lidovou republiku (ČLR) jako jediného zástupce Číny. Od té doby nemá Tchaj-wan – jelikož není ani členem, ani pozorovatelem – přístup ke komunikační síti Interpolu I-24/7 ani k jeho 19 databázím trestně stíhaných osob. Když se v listopadu 2025 sešlo 93. valné shromáždění Interpolu v Marrákeši, Tchaj-wan opět nebyl přizván, a to navzdory soustavné kampani jeho diplomatických partnerů za přístup alespoň na úrovni pozorovatele. Tchajwanské policejní orgány uvádějí, že z důvodu svého přetrvávajícího odříznutí od dat v reálném čase jsou informace, ke kterým se mohou dostat, často „zastaralé a nesprávné“ a že jsou nuceny spoléhat se na policejní síly spřátelených zemí, které jim předávají výstrahy.
Ze shromážděných dat na Světový den boje proti zneužívání drog je cena, kterou za toto opomenutí platíme, ještě zřetelnější – chemické suroviny potřebné k výrobě nelegálních syntetických drog, sítě pro praní špinavých peněz a pašerácké trasy se v indopacifickém regionu šíří rychleji, než stačí tyto opatření reagovat. Situace je nevýhodnou pro všechny: když Tchaj-wan nemůže vyslat urgentní výstrahu, každý členský stát přichází o informace, které by jinak snadno získal. Jde o mezeru v informacích, která jde na vrub Pekingu a která poškozuje bezpečnost všech.
To, co z této záležitosti činí víc než jen procedurální spor, je skutečnost, že vyloučení Tchaj-wanu jde ruku v ruce se zneužíváním Interpolu samotného. Peking se odvolává na princip „jedné Číny“, aby vyloučil Tchaj-wan z jakéhokoli orgánu, který naznačuje státní suverenitu, a přitom tutéž instituci využívá jako zbraň, když se mu to hodí. Interpol byl opakovaně zneužíván proti čínské diaspoře prostřednictvím tzv. červených oznámení (mezinárodní výzva vydaná Interpolem určená orgánům činným v trestním řízení po celém světě, v níž se požaduje zjištění místa pobytu a předběžné zadržení hledané osoby) a rozesílání informací o disidentech, ujgurských aktivistech a bývalých úřednících odhalujících korupci, často s cílem vynutit jejich „dobrovolný“ návrat tím, že se vyvíjí tlak na jejich příbuzné žijící v Číně. To je učebnicový příklad nadnárodního útlaku. Tento vzorec chování je předmětem pozornosti i v roce 2026. Podobné prostředky se uplatňují i na tchajwanské občany v zahraničí: ve sporech od Keni po Španělsko byli podezřelí z podvodů s tchajwanskými pasy deportováni do ČLR namísto na Tchaj-wan, čímž Peking uplatňuje jurisdikci nad lidmi, které Tchaj-wan považuje za své občany. Represe jednotlivců a popření jejich státní příslušnosti jsou dvě tváře téhož projektu. Vyloučení z mezinárodních organizací je kognitivní válkou: když jsou dveře zavřené dostatečně dlouho, lidé zapomenou, že jimi měl někdo projít. Vyloučení nejen z Interpolu, ale i ze Světové zdravotnické organizace, Mezinárodní organizace pro civilní letectví a všech srovnatelných fór postupně mění nepřítomnost Tchaj-wanu ve zdání jeho neexistence. Každé vyloučení se stává precedentem pro to další.
Nejúčinnější odpovědí na narativ neexistence Tchaj-wanu je poukázání na skutečnost, že spolupráce s Tchaj-wanem zjevně funguje. Tchaj-pej, která je vyloučena z multilaterálního systému, vybudovala svou vlastní síť bilaterálních soudních dohod. Ta byla ustanovena smlouvou o vzájemné právní pomoci se Spojenými státy a dále se rozšiřuje prostřednictvím provádění společného vyšetřování, zabavování majetku a videokonferenčních slyšení s evropskými partnery, včetně Polska a Německa. Má navíc nejen teoretické, ale i praktické výsledky. Ve spolupráci s Černou Horou v roce 2020 pomohla tchajwanská policie zatknout 92 podezřelých, kteří podvedli více než 2 000 obětí. Následovaly paralelní operace s Tureckem a Vietnamem proti skupinám, které nutily migranty k pobytu v zařízeních, kde byli podvodně připravováni o peníze. Tchajwanské kybernetické jednotky a protidrogová policie také zasahují proti sítím podvodů a praní špinavých peněz, které se nyní šíří v jihovýchodní Asii. Dynamičtější je i spolupráce na politické úrovni: v listopadu 2025 byl v USA předložen nadstranický návrh zákona, který ukládá ministerstvu zahraničí vypracovat strategii pro členství Tchaj-wanu v Interpolu – jako realistický kompromis by však opět šlo jen o status pozorovatele.
Pro evropské partnery je poučení jasné. Každá bilaterální dohoda podepsaná s Tchaj-pejí podrývá předpoklad, že Tchaj-wan lze bez problémů vymazat, a každé fórum, které na tento problém poukazuje, narušuje mlčení o Tchaj-wanu, na němž závisí čínská strategie. Zavřené dveře do Interpolu nejsou známkou toho, že by Tchaj-wan nesplňoval podmínky přijetí, nýbrž slabinou, kterou Peking záměrně vnesl do společné bezpečnosti demokratických států. Otázka, před kterou zúčastněné demokracie stojí, není ta, zda Tchaj-wanu prokázat laskavost, ale zda budou jeho účast nadále považovat za ústupek, o kterém je třeba diskutovat, nebo ho uznají tím, čím skutečně je: ochranou před hrozbou, která stojí na jejich prahu.
Athena Tong
Athena Tong je hostující výzkumnice na Tokijské univerzitě, výzkumná pracovnice a vedoucí programu v Institutu pro strategická rizika Číny (CSRI), externí stipendistka programu Vasey Fellow v organizaci Pacific Forum a účastnice programu Indo-Pacific Young Leaders Program v kanadské nadaci Asia Pacific Foundation. Její výzkum se zaměřuje na ekonomickou bezpečnost, odolnost kritické infrastruktury a politickou válku Čínské lidové republiky v indopacifickém regionu, přičemž zvláštní pozornost věnuje Tchaj-wanu, Japonsku a širšímu bezpečnostnímu kontextu regionu. Dříve působila jako hostující vědecká pracovnice v tchajwanském Výzkumném ústavu pro demokracii, společnost a nové technologie (DSET). Ve své práci se zabývá propojením geopolitiky, odolnosti informačních systémů a strategické konkurence ve východní Asii.
Článek The locked door Beijing built se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Článek Taiwan, Interpol, and the Democratic Security Blind Spot se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>Foto: Generováno AI
Co se děje?
Přestože je vyloučení Tchaj-wanu z Interpolu mnohdy vnímáno jako diplomatický spor, ve skutečnosti by mělo být chápáno jako bezpečnostní slabina. Odráží totiž prohlubující se nedostatky v globální bezpečnostní koordinaci, institucionální odolnosti i schopnosti demokratických států reagovat na nadnárodní hrozby.
S pokračujícím nárůstem přeshraniční kriminality, kybernetických hrozeb, finanční kriminality a autoritářského vměšování vytváří vyloučení Tchaj-wanu z mezinárodních policejních mechanismů praktické slabiny v širším systému mezinárodní bezpečnosti. Obavy ohledně této situace se promítly i do nadstranických politických kroků ve Spojených státech. V roce 2015 schválila Sněmovna reprezentantů USA poměrem hlasů 392:0 návrh podporující účast Tchaj-wanu v Interpolu v roli pozorovatele. Motivace této podpory je především pragmatická, nikoli symbolická.
Tchaj-wan je 22. největší světovou ekonomikou a významným dopravním i obchodním uzlem indopacifického regionu. Držitelé tchajwanských pasů mohou cestovat do více než 130 států a území bez víz nebo získat vízum po příjezdu. Ostrov zaujímá klíčové postavení v obchodních, technologických, finančních i logistických tocích v regionu. Jeho vyloučení z mezinárodní policejní spolupráce proto vytváří faktické „území nikoho“ uvnitř nějž nemá globální architektura prosazování práva přístup k datům. V praxi to znamená omezený přístup k databázím v reálném čase, upozorněním na hledané osoby, informacím o odcizených cestovních dokladech či zabezpečeným komunikačním kanálům mezi policejními orgány.
Jaké jsou širší souvislosti?
Nedávné evropské zkušenosti ukazují, proč jsou takové mezery problematické. V červenci roku 2025 koordinovaly Eurojust a Europol rozsáhlou přeshraniční operaci proti proruské kyberzločinecké síti NoName057(16), která vedla útoky DDoS (distributed denial-of-service, česky „distribuované odepření služby“) proti kritické infrastruktuře a veřejným institucím během politicky citlivých období, například během událostí souvisejících s Ukrajinou, evropskými volbami a NATO. Operace zahrnovala orgány několika evropských států, vyřazení více než stovky serverů, domovní prohlídky a zajišťování důkazů v několika zemích a vydávání mezinárodních zatykačů. Tento případ ukazuje, že moderní kybernetické hrozby vyžadují rychlou soudní a operativní koordinaci, přeshraniční shromažďování důkazů a sdílení informací mezi orgány činnými v trestním řízení v reálném čase. Vyloučení Tchaj-wanu z mezinárodních policejních mechanismů tak nepředstavuje pouze diplomatickou anomálii, ale i praktickou mezeru v širší demokratické bezpečnostní síti.
Je zde však ještě závažnější problém přesahující samotnou provozní neefektivitu. Pokud Tchaj-wan nemá rovnocenné postavení v rámci mechanismů Interpolu a jeho kontrolních postupů, získává Peking větší prostor k ovlivňování narativů, omezování informačních toků a využívání asymetrií v systému mezinárodní právní spolupráce. Zvláště znepokojivá je možnost politizace nástrojů, jako jsou červená oznámení Interpolu (Red Notices). Demokratické vlády i organizace na ochranu lidských práv opakovaně upozorňují, že autoritářské režimy mohou zneužívat takovéto mezinárodní právní mechanismy k pronásledování disidentů, aktivistů, novinářů, náboženských skupin, podnikatelů či příslušníků diaspory žijících v zahraničí.
Daný příklad ukazuje, že nadnárodní represe se již neodehrává pouze prostřednictvím tajných zpravodajských operací, ale také skrze administrativní systémy, právní procedury a manipulaci s institucemi. Mezinárodní mechanismy právní spolupráce se tak samy stávají předmětem širšího geopolitického soupeření. Vyloučení Tchaj-wanu ilustruje obecnější výzvu pro demokratické systémy vládnutí: mohou mezinárodní instituce zůstat funkčně neutrální v situaci, kdy autoritářské státy využívají samotné mechanismy globální správy jako nástroje strategické konkurence?
Navzdory svému vyloučení z Interpolu vybudoval Tchaj-wan alternativní formy mezinárodní policejní spolupráce, což pro demokratickou odolnost představuje důležité ponaučení. Klíčovou roli v jeho přeshraniční bezpečnostní strategii hrají mechanismy jako například síť styčných důstojníků pro trestní záležitosti (Criminal Liaison Officers, CLO) a styčných důstojníků pro boj proti drogám (Drug Liaison Officers, DLO).
Ve srovnání s tradičními byrokratickými kanály nabízejí tyto sítě často větší rychlost, diskrétnost i operační flexibilitu. Díky přímé spolupráci s institucemi, jako jsou FBI, DEA a regionální partneři v jihovýchodní Asii, vytvořil Tchaj-wan efektivní komunikační kanály pro boj s přeshraničními podvody, obchodováním s narkotiky, praním špinavých peněz, kyberkriminalitou, pašováním střelných zbraní i organizovaným zločinem. Tyto sítě nestojí pouze na formálních dohodách, ale rovněž na dlouhodobé důvěře a vzájemné operativní spolupráci mezi odborníky.
Proč je to důležité?
V době, kdy se autoritářské státy stále intenzivněji snaží pronikat do mezinárodních institucí a přetvářet normy globální správy, ukazuje zkušenost Tchaj-wanu význam decentralizované demokratické spolupráce. Funkční spoluúčast, důvěryhodné styčné mechanismy a operační interoperabilita mohou být při ochraně integrity mezinárodních bezpečnostních systémů stejně důležité jako samotné formální členství.
Takovéto „paralelní platformy spolupráce“ mohou nabývat na významu s tím, jak se autoritářské státy snaží politizovat mezinárodní instituce a zdeformovat globální bezpečnostní správu. Tchajwanská zkušenost ukazuje, že demokratická odolnost může vycházet z prakticky orientované spolupráce založené na důvěře a operativních partnerstvích mezi podobně smýšlejícími demokraciemi. Ve výsledku nejde pouze o otázku, zda si Tchaj-wan zaslouží zapojení už ze samotného principu férovosti, ale také o to, zda si demokratické společnosti mohou dovolit institucionální slabiny, informační slepá místa a fragmentaci bezpečnostní spolupráce, které jeho pokračující vyloučení vytváří.
V době charakterizované nadnárodními hrozbami a autoritářskými vlivovými operacemi nemá politicky motivované vyloučení z mechanismů globální bezpečnostní spolupráce dopad pouze na samotný Tchaj-wan. V průběhu času mohou taková institucionální slepá místa oslabit koordinaci, vzájemnou důvěru i operační soudržnost napříč širšími demokratickými bezpečnostními sítěmi.
Sü Kchaj-ťie (Kai-Chieh KJ Hsu (許凱傑)
"KJ" Sü Kchaj-ťie je soudcem v oddělení pro národní bezpečnost a vojenské záležitosti Okresního soudu v Tchaj-peji na Tchaj-wanu. Dříve působil jako hostující vědecký pracovník na Právnické fakultě Newyorské univerzity a jako hostující výzkumník v Global Taiwan Institute ve Washingtonu, D.C. Ve své práci se zaměřuje na právo v oblasti národní bezpečnosti, právní války, řízení rizik v šedé zóně a ochranu kritických technologií a patentovou strategii v kontextu ekonomické bezpečnosti. Byl pozván k účasti na domácích i mezinárodních politických výměnách názorů týkajících se těchto témat. V současné době je doktorandem v oboru managementu na Národní tchajwanské univerzitě.
Článek Taiwan, Interpol, and the Democratic Security Blind Spot se nejdříve objevil na European Values Center for Security Policy.
]]>